Jméno:
Heslo:
Hodnocení: 9.00 / 10 (2 hlasů)
Autor: Veronika Vojtajová
Vloženo: 02. 03.2011
Otevřeno: 7093x
  Printer Friendly Page
Tisknout

Stáhnout

Hodnotit

Komentovat
 
Biologie
Smyslová soustava

Stavba a fce smyslové soustavy živočichů a člověka

  • charakteristika smyslů
  • chemoreceptory -> čich u člověka, chuť u člověka
  • mechanoreceptory -> kožní (hmatový orgán)
  • postranní čára
  • sluch -> sluch u člověka - vnímání zvuku
  • statokinetické ústrojí
  • termoteceptory
  • fotoreceptory
  • zrak u člověka -> procesy vidění, poruchy zraku

Charakteristika smyslů 

- receptor přijímá podněty z prostředí a transformuje je na vzruchy

- dělení:

  • exteroreceptory = podněty z vnějšího prostředí
  • interoreceptory = podněty z vnitřního prostředí
  • proprioreceptory = podněty ze svalů, šlach

- reaguje až na podnět určité intenzity – nadprahový nebo podprahový podnět

- při déletrvajícím dráždění může dojít k adaptaci receptoru, výjimkou jsou receptory bolesti, ty se nikdy neotupí

- receptor + pomocná zařízení = smyslový orgán

- receptor + dostředivá síla + centrum v mozku = smyslový analyzátor

- smyslové orgány zajišťují příjem informací pro nervové řízení, jsou součástí NS

- možnosti ztráty smyslů – poškození receptoru, poškození centra smyslu v CNS nebo poškození drah, které vedou vzruchy do centra

Chemoreceptory

- vývojově velmi staré, zprvu nerozlišené

- později diferencované na čich = vnímání plynných látek ve vzduchu a na chuť = vnímání látek v roztoku

- u bezobratlých často umístěny na tykadlech

- u obratlovců je čichová oblast na sliznici nosu

- dělení:

  • makrosomatičtí živočichové – velmi dobrý čich, např. šelmy
  • mikrosomatičtí živočichové – slabý čich, např. člověk

- chuťové buňky jsou u obratlovců soustředěny především na sliznici jazyka, ale i  v ústní dutině a na vousech kolem úst

 

Čich u člověka

- vnímá plynné látky ve vzduchu

- na nosní sliznici čichová oblast, která je složená z čichových buněk

- čich u člověka má malý význam (čichová oblast pouze 2x1,5 cm2)

- citlivost čichových buněk na některé látky je velmi vysoká např. na H2S

- signály jsou vedeny do centra, které je v blízkosti spánkového laloku mozkové kůry

 

Chuť u člověka

- vnímá chemické látky rozpuštěné ve vodě a ve slinách

- receptory umístěny v chuťových pohárcích, které jsou na papilách jazyka a ve sliznici ústní dutiny

- 4 základní chutě – hořko, slano, sladko, kyselo (dále taky rozeznáváme jejich kombinace)

- vzruchy vedeny do centra v temenním laloku mozkové kůry

- výsledná chuť je kombinací podráždění jednotlivých chuťových buněk

 

Rozmístění vnímání chutí

 Rozmístění vnímání chuti na jazyku

Mechanoreceptory 

- vnímají dotek a tlak (=mechanické podněty)

- tělíska u člověka ve škáře a vazivu

- podrážděním tělísek vzniká v mozku hmatový vjem

 

Kožní (hmatový orgán)

- vnímají dotek a tlak (=hmat)

- umístěny po celém těle (hlavně na končetinách a na hlavě – tykadla, makadla)

- bezobratlí – využívají primární smyslové buňky a volná nervová zakončení

- obratlovci – mají volná nervová zakončení a speciální hmatová tělíska

 

Postranní čára (proudový orgán)

- vnímá vlnění vody

- bezobratlí – proud vody vnímají celým povrchem těla, např. ploštěnky

- ryby – postranní čára =kanálky umístěné v kůži na hlavě a po stranách těla, umožňují orientaci v klané vodě a za tmy

 

Proprioreceptory

- vnímají změny polohy a pohybu

- bezobratlí – statocysty

- obratlovci – ve vnitřním uchu

Sluch

- vnímá podélné kmitání molekul vzduchu

- bezobratlí – hlavně u hmyzu, tympanální orgány na končetinách, tykadlech

- obratlovci – sluchový orgán tvoří vnitřní ucho uložené v chrupavčitém, později kostěném pouzdře ve stěně lebeční, střední ucho se poprvé objevují u obojživelníků a vnější ucho dokonale vytvořené až u savců

- echolokace – schopnost orientace v prostoru podle vydávaných zvuků, které se odrážejí od překážek, např. netopýr, kytovci

 

Sluch u člověka

Uchovnější ucho

- zachycuje a shromažďuje zvukové vlny, tvoří ho ušní boltec, který se zužuje do vnějšího zvukovodu, který vede zvuk k bubínku, bubínek je tenká pružná blána, která se díky zvukovým vlnám rozkmitá, tvoří rozhraní mezi vnějším a středním uchem               

střední ucho

- dutina v kosti spánkové, spojeno s nosohltanem Eustachovou trubicí, rozdíly tlaků způsobené pohybem bubínku jsou vyrovnávány Eustachovou trubicí, střední ucho obsahuje 3 kloubně spojené sluchové kůstky – kladívko, kovadlinka, třmínek                    

vnitřní ucho

- uloženo v kosti skalní, tvořeno kostěným labyrintem, v něm blanitým labyrintem, který je obklopen perilymfou a vyplněn endolymfou, hlemýžď a Cortiho orgán tvoří receptor sluchu, 3 kolmé polokruhovité chodby a 2 váčky tvoří receptor polohy a pohybu

Vnitřní ucho 

 

Vnímání zvuku

- přenos zvuku: boltec – vnější zvukovod – bubínek – sluchové kůstky – perilymfa – endolymfa – bazální membrána Cortiho ústrojí

 

- činnost Cortiho ústrojí: rozkmitáním bazální membrány dojde k ohýbání vlásků jejích smyslových buněk proti krycí blance → vzniká vzruch, sluchový nerv pak vzruch vede do spánkového laloku mozkové kůry

 

-  výška tónu: vysoké tóny rozkmitají bazální membránu Cortiho ústrojí blízko třmínku, nízké tóny rozkmitají bazální membránu daleko od třmínku, člověk vnímá zvuky v rozsahu 16 Hz – 20 kHz (s věkem se snižuje citlivost pro vysoké tóny)

- ultrazvuk – zvuk s vyšší frekvencí než 20 kHz

- infrazvuk – zvuk s nižší frekvencí než 16 Hz

 

- intenzita zvuku: vnímání intenzity je úměrné amplitudě bazální membrány, vyjadřuje se v decibelech (dB)

- rozlišení zvuků: pravidelné kmity vnímáme jako příjemné tóny a nepravidelné vnímáme jako hluk, šum

- poruchy sluchu

  • o   nedoslýchavost – má různé příčiny, např. ucpání zvukovodu, poškození bubínku, zánět středního ucha, poškození Cortiho ústrojí, poškození sluchového nervu nebo centra
  • ohluchota – těžké poškození Cortiho ústrojí nebo nervových drah nebo samotného centra

 

Vnímání rovnováhy u člověka (statokinetické ústrojí)

- poloha: je registrována ve 2 váčcích (utriculus, sacculus), v nich jsou vláskové smyslové buňky s rosolem a krystalky CaCO3, vlivem gravitace na krystalky dochází ke dráždění vláskových buněk, což způsobuje v centru (spánkový lalok) vnímání polohy

- pohyb: je registrován v ampulách na začátku 3 polokruhovitých chodeb, pohyb hlavy způsobí vzájemný pohyb endolymfy a stěny chodeb, to vyvolá rozhoupání rosolovité hmoty a tím ohyb vlásků smyslových buněk, registrujeme pouze pohyb zrychlený, rovnoměrný ne, nadměrné podráždění statokinetického čidla může způsobovat závratě nebo kinetózy

 

Termoreceptory

Vnímání teploty okolí

- buňky vnímají infračervené záření, umístěny v kůži i ve vnitřních orgánech

- může sloužit i ke směrové orientaci

- bezobratlí – umístěny na tykadlech nebo ústním ústrojí (hlavně hmyz)

- obratlovci – na celém povrchu těla, chladová a tepelná čidla zachycují tepelné vlnění v okolí organismu, stavbou se podobají hmatovým tělískům

- člověk – zjišťují rozdíl mezi teplotou těla a teplotou prostředí. Důležité pro termoregulaci

 

Vnímání magnetického pole

- využívá např. krystalků železa v citlivých buňkách

- slouží k orientaci, např. ptáci

 

Vnímání elektrického pole

- umožňuje některým živočichům vnímat okolní předměty, např. žraloci, některé ryby

 

Fotoreceptory

- vnímají záření o různé vlnové délce

vnímání intenzity světla: umožňují zrakové buňky bez pigmentu rozptýlené na různých částech těla (vnímají světlo a stín), např. žížala

směrové vidění: oči jsou z jedné strany zastíněné pigmentem, takže jimi živočich nerozezná směr dopadajících paprsků, např. ploché oči (medúzy) nebo miskovité oči (ploštěnky)

obrazové vidění: umožňují oči se světlolomným zařízením (rohovka, čočka, sklivec), rozezná obrysy a struktury pozorovaného objektu

            komorové oko – na sítnici se vytváří jednotný převrácený obraz pozorovaného objektu, např. hlavonožci, obratlovci

            složené oko – je tvořeno mnoha fazetovými oky, každé zobrazuje pouze určitou část pozorovaného objektu, dohromady tvoří mozaikový přímý obraz, např. členovci

 

Zrak u člověka

- u člověka nejdůležitější smysl

- vidění steroskopické – umožňuje vnímat trojrozměrný prostor a odhad vzdálenosti

- vidění barevné

Oko

- uloženo v očnici

- stěna oční koule má 3 vrstvy – bělima, cévnatka, sítnice

Bělima – vnější vazivová vrstva, vpředu přechází v rohovku

Cévnatka – střední vrstva, bohatě protkaná cévami, obsahuje pigmentové buňky, zabezpečuje výživu oka, v přední části přechází v řasnatý prstenec-řasnaté těleso, na němž je zavěšena čočka vyklenutá dozadu, od řasnatého tělesa odstupuje duhovka obsahující pigment, který jí dává zbarvení, uprostřed má kruhovitý otvor – zornici, rozšiřováním či stahováním zornice je regulováno množství světla přicházejícího do oční koule

Sítnice – vnitřní vrstva, je nerovného původu, tvořena vlastními světločivými buňkami zachycujícími světelné záření, tyčinky – pro černobílé vidění, obsahují rodopsin, což je chemická látka reagující na dopad světla, je nutné ho neustále obnovovat, vzniká z vitamínu A, čípky – pro barevné vidění, rozlišují 3 základní barvy (červená, zelená, modrá) a jejich kombinací vznikají ostatní barvy

Slepá skvrna – je to místo na sítnici, kde nejsou ani čípky ani tyčinky a sbíhají se zde nervová vlákna z celé sítnice vystupující z oční koule v podobě zrakového nervu

Žlutá skvrna – je to místo na sítnici, kde jsou nakupeny pouze čípky, je místem nejostřejšího vidění

Oko 

 

 Procesy vidění

Vedení a lom světla

- z optického hlediska je oko složitá lomná soustava tvořící na sítnici převrácený, skutečný a zmenšený obraz

- celé lomné prostředí oka má při pohledu do dálky optickou mohutnost 60D

- oko je normálně zaostřeno do dálky, tj. na vzdálenost 5m až nekonečno

- k zaostření na bližší předměty je nutná akomodace

- s věkem schopnost akomodace klesá

 

Vnímání světla

- receptory sítnice reagují na záření o vlnové délce 400 – 750 nm

- světločivé pigmenty po dopadu světelné energie mění svou strukturu a po řadě mezireakcí dojde k depolarizaci membrány a vzniku vzruchu

- vzruch je přepojován a částečně sumarizován napojenými neurony a vlákny zrakového nervu veden do centra v týlním laloku mozkové kůry, kde dojde k vlastnímu vnímání viděného

- barevné vidění – 3 typy čípků lišící se pigmenty s maximy absorpce při vlnových délkách, 440 nm=modrofialová, 540 nm=zelená, 570 nm=červená

- zmíněné pigmenty mají podobné složení jako rodopsin, obsahují též vitamín A, ale liší se bílkovinnou částí

- výsledná viděná barva je dána kombinací podráždění jednotlivých čípků a složitým zpracováním v sítnici a mozkovém ústředí

- vysoká citlivost – rozlišení kolem 600 000 barev

 

Pomocná ústrojí oka

- okohybné svaly – 6 svalů pohybujících oční koulí

- slzná žláza – nad vnějším koutkem, ústí do spojivkového vaku, funkce slz – bakteriocidní, zvlhčující, odstraňuje nečistoty

- víčka – chrání oko před nečistotami a oslněním, uzavírají oko v očnici, roztírají slzy, na okraji jsou mazové žlázy – zabraňují přetékání slz

- spojivka – tenká vazivová řasa přecházející z víček na oční kouli

- řasy a obočí – clona, ochrana před nečistotami

 

Poruchy zraku

poruchy lomného prostředí

- krátkozrakost – světelné paprsky se protínají před sítnicí, vadu odstraní rozptylka, člověk vidí dobře na blízko, špatně do dálky

- dalekozrakost – paprsky se protínají za sítnicí, vadu odstraní spojka, člověk vidí dobře do dálky, špatně na blízko

- astigmatismus – nerovnoměrné zakřivení rohovky a jiných lomných ploch, vadu upraví válcovité čočky

- zelený zákal – důsledek dlouhodobého zvýšení nitroočního tlaku ve sklivci, může vést k oslepnutí

- šedý zákal – zakalení čoček

- úrazy oka – poleptání rohovky vápnem, vniknutí cizího tělesa

 

poruchy vnímání světla

- šeroslepost – porucha funkce tyčinek, přechod den/noc

- barvoslepost – poruchy rozlišení některých barev, zejména červené a zelené, trpí jí hlavně muži

- slepota – poškození sítnice, zrakového nervu nebo mozkového centra

 

poruchy pomocných ústrojí oka

- šilhání – nesouhra okohybných svalů

 
Powered by XOOPS 2.5 | 2008 - 2017 | © Kitt