Detailní rozbor knihy Máj nejznámějšího představitele českého romantismu Karla Hynka Máchy. Vhodné pro ústní část státní maturitní zkoušky z českého jazyka.

1. Charakteristika doby vzniku díla

1. 1. Charakter doby a literatury

      • vydáno 1836, u nás doba národního obrození → proto nebyl Máj příliš ceněn ve své době

      • 1830: revoluce ve spoustě evropských zemích, u nás: Metternich

      • gesto osamělého jedince

      • tehdejší česká společnost zaměřena na sentimentální vlastenecké hry

      • cíle výchovné převládají nad uměleckými

      • literatura si nekladla vyšší cíle než bavit čtenáře

      • ani soudobí umělci si Máchy moc necenili (Tyl: posměšná povídka „Rozervanec“)

2. Kniha

   1. Literární směr/sloh dané knihy - romantismus

      • směr konce 18. století – 1. polovina 19. století, fantazie, city a minulost

      • zaměřuje se na obrazotvornost a citlivost, individualismus a subjektivismus

      • hrdina (jeho program = nenaplněná láska)

      • člověk výjimečný, osamělý, rozervanost, neprojevuje zájem přizpůsobit se společnosti (odmítá její konvence)

      • často loupežník, poutník (neznáme minulost ani budoucnost) a varianty poutníka jsou: potulný rytíř (např. W. Scott – Ivanhoe), kat, mnich, poustevník (tento typ hrdiny oblíbený i v současnosti), vyvrženec ze společnosti...

      • častá autobiografie, hodně metafor, archaismů, lidský jazyk, kontrasty

      • důraz na melodičnost (zvukomalba = eufonie)

      • rozdělení romantismu:

        • aktivní – hlavní hrdina se bouří proti společnosti, veřejné hlásání názorů (Byron, Mácha)

        • pasivní – utíká do snů, trpce přijímá svůj osud, východisko z deziluze hledali autoři v různých oblastech

          • historie: W. Scott, fantazie: E. T. A. Hoffmann, mystika, legendy: Chateaubriand, láska: J. K. Tyl, mytologie: K. J. Erben

      • porovnání romantismu s klasicismem:

        • klasicismus: rozum, nadčasové a obecné jevy společné všem dobám a zemím, hrdina: nejdůležitější je povinnost a čest, používá vysoký umělecký styl, měl upevnit stát, lidé mají povinnost vůči státu, národu, často se zobrazují královské dvory a vysoké vrstvy

        • romantismus: cit, fantazie, zaměřuje se na určité historické období svého národa a idealizuje ho, hrdina - nejdůležitější jsou pro něho city, důraz na zvukomalebnost, hrdina bojuje za svobodu, často proti státní moci, za svoji lásku, štěstí, pomstu..., láska = nejvyšší hodnota, hrdina je neobvyklý - loupežník, poustevník (tajuplná osoba z nižší vrstvy)

      • literatura v romantismu:

        • romantismus = umělecký proud v evropských literaturách 1. poloviny 19. stol.

        • romantismus byl uměním vyhraněně subjektivistickým, individualistickým; zásadně odmítá klasické estetické normy

        • důraz na původnost, tvůrčí svobodu umělce, jeho emocionalitu a spontaneitu, preferuje lidové umění a tradice

        • romantický hrdina se zpravidla ocitl v neřešitelném konfliktu se světem, v němž se cítil jako osamělý cizinec → návrat do světa fantazie, přírody – tradiční i minulé, svět exotiky...

        • myšlenka: svět nelze proměnit vůlí, ani vírou v nadosobní ideál => romantický pesimismus, zklamání a skepse, nenaplněná láska, ...

        • žánry: lyrická balada, básnická povídka čí poema, moderní epos, román ve verších, dramatická báseň, historický román a historická povídka

        • romantický hrdina: myšlenkově, vizuálně a životními osudy (pocity?) se blíží k autorovi = autobiografičnost, postava: zjevově nekonvenční (= vypadá jinak než ostatní), v ošklivosti je krása

          • hrdinovi nikdo nerozumí, nedokáže se ztotožnit se společností, společnost ho nebere

          • prostředí: hroby, hřbitovy, tajemná jezera, temné lesy, hrady, sklepení, bizarní příroda,...

          • návrat k historii, k lidové tvorbě, důležitý prim hraje exotičnost, příroda – kontrasty

   2. Literární druh a žánr

      • dramaticko-lyricko-epická báseň = i přímá řeč

        • lyricko-epická báseň (= dílo má děj a jsou zde líčeny i pocity)

   3. Témata a motivy

      • vina a trest, smrt, čas, Země, láska

   4. Kompozice, postavy a děj

      • podstatou není děj, ale příroda + filosofické úvahy

      • děj (1. zpěv): velmi jednoduchý (3 postavy – Vilém, Jarmila, její svůdce) – podle skutečné události – Mladý Vilém se dozví, že Jarmila byla svedena dřív než ji poznal. Zavraždí svůdce, aniž tuší, že zabil svého otce (dříve vyvržen). Vilém je za svůj čin uvězněn, druhý den poprava a zdrcená Jarmila se utopí.

      • 2.zpěv: Vilémovy úvahy ve vězení – kritizuje společnost za pouhé mechanické potrestání viníka, aniž by se zajímala o konkrétní případ. Strach z posmrtného prázdna (- NIC)

      • 3.zpěv: nejdůležitější: Země (vlast) jako jistota

      • 4.zpěv: Mácha se ztotožňuje se svým revoltujícím hrdinou, stojí za jeho činy, mění třetí osobu za první a v závěru uvádí své jméno na prvním místě.

      • skladba není optimistická ani vlastenecká, jen kritizuje, nevychovává, ptá se po skutečné vině, přemýšlí o čase

      • úvod, 4 zpěvy, 2 intermezza (= vsuvka = mezihra nakrátko přerušující hlavní děj, vedlejší událost)

      • hlavní postavy:

        • Vilém (strašný lesů pán): žárlivý, pomstychtivý, odsouzený na smrt – nevěří ve svou vinu, lituje sám sebe, zatracuje se, typický romantický hrdina

          • za svůj osud dává vinu svému otci, který jej v mládí vyhnal z domu, má strach z posmrtného života, neví co přijde

        • Jarmila: naprosto vedlejší postava (ani krásná, ani věrná nebo zamilovaná....)

        • Hynek: sám autor, zamyšlený, depresivní, otřesen Vilémovým osudem, ztotožňuje se s Vilémem

      • Máj má charakter dramatu: vzestup – vyvrcholení – sestup

        • expozice: Byl pozdní večer, první máj...

        • kolize: Zpráva od plavce

        • krize: Vilém zabije otce

        • peripetie: Poprava

        • katastrofa: Zemře nejen otec, ale i Vilém

   5. Čas, prostor a vypravěč 

      • vychází v roce 1836, děj v okolí Bezdězu, Doksy

      • vypravěč: Hynek, v posledním zpěvu mění třetí osobu za první (er-forma → ich-forma)

   6. Jazykový rozbor – slovní zásoba

      • obraz přírody – barvitost (barvy kontrastní, záměrná kombinace: modrá a bílá)

      • kontrasty: jarní příroda X poprava, život X smrt

      • subjektivizace (vztah básníka a lyrického hrdiny)

      • dramatická kompozice: vzestup, vrchol, sestup

      • epiteta: bělavé páry, modrý blankyt

      • přirovnání: co slzy lásky

      • oxymóron: umřelé hvězdy svit

      • metonymie: hrdliččin zval ku lásce hlas

      • personifikace – břeh ji objímal kola a kol

      • důraz na zvukovou stránku verše – lhal lásky žal

      • rýmy: sdružené, střídavé, obkročné

      • metafory, personifikace (jezero zvučelo tajný bol), gradace, epiteton konstans (kamenný stůl), epiteton ornans (hvězdný třpyt)

      • opakování počáteční sloky, v závěru: ich-forma, popis krajiny, monolog; dialog, zvukomalba

  7. Hlavní myšlenka

• úvaha o vině a trestu

• úvahy o tom, zda smrtí končí život, co je po smrti? Mácha se domnívá, že po smrti je nekonečné NIC („Kdy dopadne konce svého? Nikdy – nikde – žádný cíl“)

  • v rozporu s křesťanským názorem, který smrt bere jako předěl, po kterém se dostáváme do jiné dimenze

  • v rozporu s cyklickým vnímáním života a smrti

• úvaha o čase, Vilém zažívá nekonečnou noc před popravou X smrt: čas ztrácí význam

  • není cíl → čas nemá smysl

• oslava májové přírody

  8. Zajímavosti

• dílo zfilmováno i zhudebněno i zdramatizováno (hudební divadlo Karlovy Vary)

  • Máchova jediná kniha; současníci dílo nepřijali, ale stalo se inspirací mnoha básníkům (májovci)

  • Erben napsal jako reakci na Máj romanci Záhořovo lože (poutník, který jde do pekla, protože vinou otce je peklu vydán, ale zachrání se a i Záhoř, když lituje svých činů, se zachrání – polemika se situací Viléma – pro toho záchrana není)

  • nadčasové dílo (vězni nejsou smířeni se svým osudem)

  • některé motivy jsou v básni Cikáni

3. Pohled na knihu

   1. Vliv díla

      • Májovci – ovlivnil celou generaci májovců (považován za 1. českou moderní báseň)

        • je působivý do současnosti → natočení filmu

      • Máj se objevuje například i v komedii „Vesničko má středisková“ - doktor si Máj recituje a přejede ho auto, zapomene na realitu (Hrušínský), R. Hrušínský namluvil Máj jako LP desku

      • ostrá kritika tehdejší společnosti (rozvrácená rodina, bezcitnost v mezilidských vztazích, lhostejnost k osudu člověka)

      • podobnost: J. Sorel před soudem, kontrast: obraz krásné májové přírody

      • kritika náboženství a boha, který připustil nevinnou a zbytečnou smrt dvou mladých lidí

      • příběh přerůstá v tragédii obecně lidskou

      • marná vzpoura proti osudu

      • NICOTA ← smrt, touha X skutečnost, plynutí času X Země jako jediná jistota

      • touha po volnosti v nesvobodném světě („Dalekáť cesta má! Marné volání!!“)

4. Autor

   1. Život Karla Hynka Máchy (1810 – 1836) a vliv na jeho tvorbu

      • český básník, jeden z největších představitelů českého romantismu, zakladatel moderní české poezie, životopisci bývá popisován jako samotářský zamlklý melancholik

      • pěšky navštěvuje hradní zříceniny, kde přespává a maluje je – díky němu některé dnes známe, pěšky šel až do Itálie

      • inspirace u mnohých evropských autorů romantismu

      • studium: gymnázium, filozofie, práva, poté pracuje jako advokátní praktikant u soudu v Litoměřicích

      • neskrýval své sympatie k revolučním hnutím v Evropě, pomáhal polským vlastencům

      • snoubenka: Eleonora Šomková, syn: Ludvík

      • 1836 umírá na tyfus nebo choleru, asi po napití kontaminované vody při hašení požáru

   2. Máchův postoj ke světu (symboly)

      • symboly jsou vyjádřené postavami poutníků, katů, Cikánů a poustevníků, kteří utíkají do samoty, protože jim společnost nerozumí

      • poutník dále vyjadřuje romantickou touhu po svobodném putování = pasivní postoj

      • symbol loupežníka (= aktivní postoj), který svým násilným činem protestuje proti řádu a společnosti, snaží se násilně přerušit řád, ale nenabízí alternativu

      • rozpor mezi snem a skutečností → skutečnost je úplně jiná

      • ROZERVANOST – člověk rozpolcený, SVĚTOBOL

      • prostředí je stejné jako autor viděl ve skutečnosti, nejsou kompromisy

      • hrdinové se bouří, zoufají si, ale nikdy se nekají

      • Mácha se ztotožňuje s hrdiny v jejich nevíře v posmrtný život

      • Máj má podstatu dramatu: vzestup – vyvrcholení – sestup

      • jedinou jistotou je Země

   3. Další autorova tvorba

      • básnická próza: „Pouť krkonošská" (1833-34)

        • hrdina/poutník na vrcholu Sněžky vidí zemřelé mnichy, kteří ožívají na jeden den v roce

      • historická próza: „Křivoklad" (1831)

        • je to první část nedokončeného čtyřdílného prozaického příběhu „Kat"

        • další díly měly být nazvány podle českých hradů: Valdek, Vyšehrad, Karlštejn

        • uvěznění Václava IV., jeho vztah k přemyslovskému levobočku-katu je odhalován jako tragédie obou hrdinů: král je nespokojen se svým vysokým postavením, kat po něm touží

      • „Návrat", „Obrazy ze života mého" (1834)

        • tyto Obrazy obsahují „Večer na Bezdězu" a povídku „Márinka"

          • v této povídce je hrdinkou krásná dívka, žijící v neutěšeném prostředí pražské čtvrti chudoby Na Františku (= protiklad krásy a chudoby)

          • jejím otcem je žebravý houslista. Básník se s ní seznamuje za její nemoci (tuberkulosa) a po návratu z Krkonoš je už svědkem jejího pohřbu, psáno jako deník + realistické prvky

        • „Obrazy ze života mého" jsou autobiografické

      • román: „Cikáni" (1835)

        • za Máchova života nevyšel, rozporuplné city, romantický děj, tragické zápletky

        • hlavní postavy nejsou skuteční cikáni, ale žijí jako vyděděnci společnosti, bez vlasti a domova, touha po spravedlnosti je přivádí ke mstě za zločiny spáchané hrabětem Valdemarem z Korku

        • starý „cikán" Giacomo pomstí svou milenku vraždou vinníka-hraběte a je popraven. Jeho chovanec v zabitém poznává pravého otce, ale i svůdce své milé-židovky Ley. Odmítá ujmout se panství po otci a odchází jako poutník do světa (je svobodný, bez pánů)

        • mladý „cikán" + Lea = Mácha + Lori

5. Používané žánry, představitelé a jiná umění

   1. Nové umělecké směry a žánry

      • próza – historický román, povídka a novela

      • lyrika – reflexivní (úvahová) a intimní poezie

      • nový žánr – byronská básnická povídka - autorem je W. Scott × ale proslul ho Byron

        • rozsáhlý lyricko-epický nebo epický veršovaný útvar, jehož dějový základ je prostoupen lyrickými prvky, jinými slovy poema

   2. Představitelé období romantismu v české literatuře

• Karel Jaromír Erben
• Josef Kajetán Tyl
• Božena Němcová
• Karel Havlíček Borovský

více o těchto autorech v souboru - nahoře - stáhnout soubor PDF