Jméno:
Heslo:
Hodnocení: 9.00 / 10 (7 hlasů)
Autor: Martin Bulín
Vloženo: 24. 05.2011
Otevřeno: 29727x
  Printer Friendly Page
Tisknout

Stáhnout

Hodnotit

Komentovat
 
Rozbory knih
Gustave Flaubert - Paní Bovaryová

Detailní rozbor románu francouzského představitele kritického realismu a naturalismu Gustave Flauberta Paní Bovaryová, který je někdy označován za hranici mezi romantismem a realismem. Vhodné k ústní části státní maturity.

Charakteristika doby vzniku díla

    1. Politická situace a obecný charakter literatury

      • dílo vydáno poprvé v roce 1857, jedná se tedy o druhou polovinu 19. století

      • ve většině zemí končí nevolnictví, v Rakousku to bylo 1780, v 1848 zrušena robota → vesničané se stěhují do měst → levná pracovní síla → rozvoj průmyslu

      • špatné životní podmínky (práce dětí → jejich špatný vývoj, práce 14 hodin denně) → kriminalita, prostituce, alkoholismus → témata realistických a naturalistických autorů

      • 19. století: rozvoj vědy a průmyslu → požadavek na pravdivé, realistické zobrazování života se přenáší i do literatury → autoři pravdivě píší o přítomnosti

       

  1. Kniha – Paní Bovaryová

    1. Literární směr/sloh dané knihy

      • realismus (vznik ve Francii)

        • navazuje na realistické předchůdce v Anglii 17. a 18. století – Defoe, Fielding

        • plně se rozvíjí v 50. letech 19. století

        • slohové období i tendence v umění, která se objevovala už od pravěku

        • je reakcí na romantismus, který popisuje život jako romantickou představu, kdežto realismus usiluje o reálný popis života a to zejména lidí z nižších sociálních vrstev

        • v literatuře se uplatňuje zejména v próze, hlavně pak v románu, jehož prostřednictvím je možné typizovat lidské charakterové rysy, jejich vývoj, mezilidské vztahy, …

        • znaky:

          • Aristotelův prvek = mimesis (princip věrné nápodoby skutečnosti) – už v renesanci dominují realistické tendence...teprve 19. stol. dovedlo realismus do krajních možností → vytrácí se subjekt autora a dílo získává maximální míru objektivnosti (nikdy ale neexistuje 100% objektivismus)

          • komplexní, pravdivé a věrné zachycení skutečnosti

          • přesné a všestranné studium společenského života, zobrazení každodenního života

          • zobrazuje průměrného člověka, realistický román je zrcadlem společnosti, kronikou jejích mravů

          • autor neužívá autostylizace - není v díle přímo účasten

          • autorova objektivita je ale podmíněna - vybírá fakta, volí hrdiny, prostředí → není 100% objektivní, jelikož vybírá = svým způsobem hra na objektivní postoj

          • hrdina se vyvíjí – je dobově a společensky podmíněný

          • je uplatněna typizace – autor se snaží postihnout obecné, tj. typické, příznačné rysy lidí v jedinečném hrdinovi

          • demokratizace ve výběru postav – vybírá si z celého společenského spektra – vysoce postavení i chudí zobrazeni ve prostředí jim vlastním

          • vztah autorů k tématu minulost – vyhýbají se jí, upřednostňují současnost (pokud se k minulosti vracejí, tak v případě posluhujícím současnému životu lidí)

          • hlavní žánry - román, povídka, drama

          • hledání paralely mezi minulostí a současností

          • většina spisovatelů jsou zároveň naturalisté

            1. Literární druh

              • epika, próza

                1. Literární žánr

                  • realistický román

                    • realistický román psaný na základě skutečných událostí z let 1851-56, o kterých se psalo v novinách

                    • jakási hradba mezi realistickým a romantickým románem

                      1. Témata a motivy

                        • kontrast mezi realitou a vysněným světem

                        • kvalita partnerského vztahu závisí na uznání okolí (podobnost s A. Kareninovou)

                        • hlavní hrdinka ubíjena všedností života, stereotypem

                        • člověk chce to, co nemá (nadčasovost)

                        • nešťastné manželství, nevěra, zadlužení → slepá ulička → sebevražda

                          1. Kompozice, čas a prostor, vypravěč

                            • dílo rozděleno do kapitol, které na sebe chronologicky navazují

                            • odehrává se v polovině 19. století v malém francouzském městečku Yonville

                            • román je psán er-formou, kvůli níž čtenář k hlavní postavě tolik nepřilne a nemá ji tolik v oblibě i s jejími špatnými vlastnostmi jako v případě ich-formy, i když je o ní psáno téměř nepřetržitě a její myšlenkové pochody jsou čtenáři maximálně přiblíženy

                            • i přes, nebo právě kvůli těmto popisům, které jsou občas delší, avšak velice neotřelé, výstižné a nápadité, je kniha docela čtivá a velmi poutavá jak svou formou, tak i obsahem a jeho myšlenkou

                            • popisy psychiky a uvažování postavy paní Bovaryové

                              • díky i nepatrným pocitům a úvahám hlavní postavy, která je i se svým problémem typizována, a tedy jedna z mnoha žen s romantickými iluzemi, jež se nenaplnily, může čtenář pozorovat pozvolnou, avšak velice patrně znatelnou změnu Emmy Bovaryové – vývoj

                                1. Postavy a děj

                                  • Karel Bovary, Ema Bovaryová, pan Homais, Leon, Rudolf

                                    • Na úplném počátku příběhu je Emma, ještě žijící u otce, představována jako veselá, živá a poměrně skromná dívka, ale během manželství s panem Bovarym začne "posmutňovat", chovat se chladněji, nepříjemněji, začne mít deprese a ukazovat své rozmary a náladovost.

                                    • Emma Bovaryová byla nevyzrálá selská dcera s konkrétními a perfektními romantickými představami o světě a o životě, které nebylo možné nikdy naplnit.

                                    • Karel Bovary, jehož příběh, jímž počíná celá kniha, nám odkrývá základy jeho nevýrazného charakteru, vlastně až téměř dokonce knihy slepě věřil své manželce, jíž tolik miloval, pečoval o ni a nedal na ni dopustit. Byl to rozhodně věrný, obětavý a milující manžel, ale spíše plachý, odměřený, jednoduchý, konzervativní a nudný

                                    • Leon byl spíše nesmělý, nezkušenější, zdrženlivý a romantický

                                    • Rudolf, drzý, smělý sukničkář si Emmu Bovaryovou vyhlédl hlavně pro potěšení z flirtu a svádění, jež už praktikoval u mnoha žen před ní

                                    • lékárník Homais je upovídaný, myslí jen na sebe, na konci jeho úspěch, poslední věta románu: "Právě dostal záslužný kříž."

                                      1. Hlavní myšlenka

                                        • zobrazení kontrastu mezi realitou a vysněným světem

                                        • vylíčení dopadu aktuálního zániku romantismu na snící ženy

                                        • zobrazení stereotypu, nudy a zabíjení času v malém městečku

                                          1. Zajímavosti

                                            • Ema neměla ráda ani své vlastní dítě o moc více než manžela, uvažovala, že je součást nenáviděného chotě, jenž jí podle ní zničil život

                                              • (na rozdíl například od jiné románové postavy s podobným osudem - Anny Kareninové, která naopak o co víc nenáviděla manžela, o to více milovala dítě)

                                            • téma nešťastného manželství a pozdní chození jednoho z partnerů domů pozdě večer je stále aktuálním problémem, i když jeho následky zasahují dnes do jiných sfér, ale přesto kniha plní kromě výborné čtenářské zkušenosti funkci poučnou

  1. Pohled na knihu

    1. Vliv díla

      • podobnost s dílem Tolstoje Anna Kareninová

      • několikrát zfilmováno, naposledy 2000 (T. Fywell)

  1. Autor – Gustave Flaubert

    1. Život autora + vlivy na jeho tvorbu

      • Gustave Flaubert se narodil 12. 12. 1821 v rodině lékaře, což mohlo mít vliv na výběr zaměstnání Karla Bovaryho

      • studoval práva, ale pro nemoc studia nedokončil, procestoval několik zemí např. Itálii, Egypt, Palestinu, Libanon, Řecko aj., avšak většinu života prožil samotářsky na usedlosti Croisset u Rouenu – možná souvislost s postavou Emina otce

      • udržoval ale styky s řadou literátů např. s Maupassantem či Sandovou.

        1. Další autorova tvorba

          • Flaubert začal romanticky laděnými prózami (1838: „Paměti bláznovy“), později se přiklonil ke kritickému realismu

          • romány:

            • 1862: „Salambo“ - román je historickou freskou, která čerpá z dějin starověkého Kartága

            • 1869: „Citová výchova“ - dílo je do určité míry autobiografickým vyznáním mladé generace

            • 1874: „Pokušení svatého Antonína“ - řeší faustovský motiv hledání absolutního poznání, uspokojení nepřináší nejen víra, ale i moderní věda

              • 1881: „Bouvard a Pécuchet“ - satiricky laděný román o dvou pařížských písařích na venkově zůstal nedokončen. Téma zpracovala Čs. televize pro televizní seriál Dva písaři. Hlavní role hráli Miroslav Horníček a Jiří Sovák.

               

           

         

       

  1. Další směry a představitelé

    1. Nové umělecké směry a žánry

      • pozitivismus

        • filosofický směr, který souvisí se změnou společenských poměrů (revoluční rok 1848, státní převrat Napoleona III.- cenzura, deportace, rozvoj vědy – Darwin) → důvěra v rozum a smyslové poznání

        • směr, který využívá poznatky vědy jako jediné skutečné poznání

        • představitelé: A Comte [ógist kómt], H. Taine [ipolit tén] – zakladatel

      • kritický realismus

        • umělecký a literární směr 19. století. a 20. století. Staví do středu pozornosti společenského člověka v jeho konkrétní podobě a souvislostech

        • do popředí se dostává próza, v 19. století zejména román

        • Stendhal, Honoré de Balzac, Romain Rolland, L. N. Tolstoj, F. M. Dostojevskij

        • kritický realismus 20. století je po tematické stránce ovlivňován dějinnými událostmi (obě světové války). Soustřeďuje se na analýzu lidských vztahů a na odhalení jejich podstaty, na palčivé otázky přítomnosti. Kritický realismus v literatuře významně ovlivnil vztah literatury a skutečnosti i specifickou úlohu literatury novým pojetím její společenské angažovanosti

      • kritický realismus v české literatuře

        • Z důvodu vlády Habsburků začíná kritický realismus v české tvorbě později, a to v závěru 19. a na začátku 20. století. Rozvíjí se ve čtyřech okruzích:

        • venkovská tematika (Karel Václav Rais, Josef Holeček, Tereza Nováková)

        • městská tematika (Antal Stašek, Josef Karel Šlejhar, Ignát Herrmann, Karel Matěj Čapek-Chod)

        • historická tematika (Alois Jirásek, Zikmund Winter)

        • dramatická tvorba (bratři Alois a Vilém Mrštíkové, Ladislav Stroupežnický, Gabriela Preissová)

      • naturalismus

        • krajní odnož realismu, poslední míra

        • naturalistická teorie říká, že umělecké dílo je výsledkem působení tři hlavních činitelů – rasy, prostředí, doby

        • (z latinského natura, příroda) je umělecký směr, který se snaží zachytit nezkreslenou realitu (alespoň takovou, jaká je v očích naturalistů)

        • vznikl v 70. letech 19. století ve Francii z klasického realismu

        • za jeho tvůrce bývá označován Emilé Zola, k dalším naturalistům v literatuře patří např. G. de Maupassant, G. Flaubert a A. Daudet

        • naturalistické spisovatele láká pesimismus - lidská bída, smrt i stáří

        • podle nich není dobré vytvářet realitu ze snů, vyšší cíle jsou pro ně jen klamnou iluzí

        • jako lepší způsob bytí berou uvědomění v pravou realitu

        • naturalismus dává velký důraz na detailní popis prostředí i situací (například detailní líčení deliria v Zabijákovi) a na rozdíl od realismu, ve kterém hlavní postavu představuje průměrný člověk, naturalismus využívá něčím výjimečné osoby (takzvaně „nejbídnější z bídáků“), stojící buďto na okraji společnosti, nebo na jejím vrcholu (Rusko)

        • hlavní postavy jsou určitým způsobem zvláštní, poznamenané, vyřazené, trpí fyzickou nebo psychickou narušeností

        • osud člověka je předurčen, snaží se dokázat, že člověk je tvor, který je řízen společností

        • cílem je obnažit člověka ve fyziologické podstatě (jako bytost řídící se pudy - ne mozkem)

        • naturalismus souvisí s determinismem - ten vylučuje úlohu vůle, nebo výchovy člověka na svůj osud, člověk je předurčen prostředím a vrozenými vlastnostmi (jsou dědičné)

        • naturalistické romány se vyznačují odlidštěním, autor nevstupuje ani nezasahuje do děje, nechává vyvíjet události přesně tak, jak by se přirozeně udály

      • naturalismus v české literatuře

        • v české literatuře nebyl naturalismus příliš silný, nejsilněji se patrně projevil v díle Viléma Mrštíka, především v románu Santa Lucia

        • výrazně ovlivněn naturalismem byl i Karel Josef Šlejhar, který ale experimentoval i se symbolismem - Zátiší, Vraždění, Peklo, Kuře melancholik, Co život opomíjí

        • naturalismem byla ovlivněna i díla prozaičky Anny Marie Tilschové, která však bývá řazena spíše k realismu (např. Fany, Stará rodina, Synové, Dědicové)

          1. Další představitelé

            • Francie

              • Honoré de Balzac (1799 – 1850)

                • zakladatel kriticko-realistického románu

                • celý jeho život byl provázen snahou dostat se do vyšší společnosti (aristokratické) → velký vliv na jeho tvorbu

                • zpracovává umělecky analýzu francouzské společnosti 19. století

                • spojuje detailní popis prostředí s psychologickou analýzou postav

                • individuální osudy postav jsou zrcadlem úpadku citů a mravnosti způsobeným odlidštěností společenských poměrů, kde vládnou peníze

                • mistr ve vykreslení jakýchkoli vášní člověka

                • i přes popisy dílo s napětím, gradací, zápletkou...

                • kritika hlavně měšťanů a aristokracie, kterým předurčuje pád

                • prolínání motivů, prostředí a postav mezi díly, přičemž časová a dějová následnost není dodržena a obraz jedné postavy se skládá jako mozaika

                • nezůstává v analýze na povrchu, zachycuje účinky, příčiny a principy událostí a jevů (proto je Lidská komedie rozdělena do 3 částí)

                • detaily tvoří základ reálného pozorování (-shromažďování fakt) => objektivní realismus

                • jen 95 románů = „Lidská komedie“- většinou z prostředí Paříže – „kronika“ Paříže 19. století

                • hlavní 3 romány: „Otec Goriot“, „Lesk a bída Kurtizán“, „Ztracené iluze“

                • Eugenie Grandet“, „Šuani“, „Šagrénová kůže“, „Plukovník Chabert“

              • Émile Zola

                • francouzský prozaik, teoretik naturalizmu a kritik buržoazní společnosti

                • stal se hlavním představitelem a hlavou naturalismu - základem tvorby jsou pouze fakta, autor nezaujímá stanovisko a nehodnotí situaci - prý „píše o ošklivých věcech, aby na ně upozornil“

                • román „Tereza Raquinová“ [rakénová], sám si píše předmluvu a manifest naturalismu, který spočívá v tom, že klade důraz na determinovanost (= předurčenost jedince biologickou dědičností a sociálním prostředím)

                • teprve druhotným jevem naturalismu jsou drastické odpuzující scény

                • snažil se vytvořit 20 svazků románu „Rougon-Macquartové“ [rugon makartové] (= kronika rodiny) – trochu připomíná Lidskou komedii

                • svou teorii románu Zola shrnul v pojednání s názvem Experimentální román

                • člověk je u Zoly jako živočich bez duše, omezený na fyziologické potřeby

                • vychází z teorie Francouze jménem Hippolyt Taine, podle kterého je umělecké dílo výsledkem působení 3 hlavních činitelů: rasy, prostředí a doby → vnik naturalismu

                • napsal dopis prezidentu republiky pod názvem „Žaluji“, kde hájil kapitána Alfreda Dreyfuse

                • zemřel 29. září 1902 na otravu oxidem uhelnatým, protože se mu ucpal komín kamen

                • Zabiják“, „Nana“, „Břicho Paříže“, „Lidská bestie“, „Řím“, „Paříž“, „Štěstí Rougonů“

              • Guy de Maupassant

                • on říká, že není naturalista, ale shoduje se v:

                • náhled na neschopnost člověka osvobodit se z biologického předurčení a společenských vazeb

                • neshoduje se v metodě a v cíli tvorby

                • jeho cílem je objektivní román

                • snaží se o pravdivost díla, pečlivě pozoruje, všímá si detailů

                • odmítá obrazotvornost a skutečnost neidealizuje

            • Rusko

              • Nikolaj Vasilijevič Gogol (1809 – 1852)

                • přechod od romantismu ke kritickému realismu

                • považován za zakladatele kritického realismu v ruské literatuře

                • na jeho tvorbu navazuje ruská literatura 2. poloviny 19. století

                • věnuje se ruské společnosti, která je deformovaná byrokratismem, penězi, lidské hodnoty v pozadí, mistr satiry

                • vysmívá se úplatným úředníkům, příživnickým statkářům, hlupákům

                • zobrazuje mravní úpadek Ruska, realismus s romantickými prvky

                • satirický a groteskní obraz, vztahy mezi lidmi, hloupost a strach

                • Revizor“, „Mrtvé duše“, „Hans Küchelgarten“, „Hráči“, „Ženitba“, „Petrohradské povídky“

              • Ivan Sergejevič Turgeněv (1818 – 1883)

                • soubor črt a povídek (25) „Lovcovy zápisky“

                • Rudin“, „Otcové a děti“ - sociálně psychologický román, „V podvečer“, „Šlechtické hnízdo“

              • Ivan Alexandrovič Gončarov (1812 – 1891) – román „Oblomov“

              • Lev Nikolajevič Tolstoj (1828 – 1910)

                • díla útočná a nepřátelská proti společenské přetvářce

                • Vojna a mír“, „Anna Kareninová“, „Vzkříšení“

                • románová trilogie „Dětství“, „Chlapectví“, „Jinošství“

                • Sevastopolské povídky“, „Vláda tmy“, „Živá mrtvola“

              • Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821 - 1881)

                • prozaik, novinář, vrcholný realismus, předchůdce moderní psychologické prózy

                • člen petraševců (= proti carovi), ke konci života ovlivněn mysicismem (= názor založený na víře v nadpřirozené síly X mystika: nábožensko-filozofické učení usilující o nezprostředkované poznání boha a světa, člověka a vztahů mezi nimi)

                • jeho romány jsou označovány jako psychologické nebo filosofické, jsou plny různých typů lidí (zločinci, sektáři), všech vrstev společnosti, všímá si jejich života

                • zakladatel moderního románu

                • ovlivnil psychologický román obecně a tzv. světovou literaturu proudu vědomí (W. Woolfová, J. Joyce)

                • mnohé rysy shodné s realismem

                • těžiště přeneseno na zkoumání vnitřního života postav a ve sledování vnějších okolností

                • využívá hodně vnitřního monologu

                • hrdinové jsou postaveni do rozhodujících životních situací, které jsou nuceni řešit, sami jsou většinou lidé nenormální, s duševními poruchami, revolucionáři, prostitutky...

                • zpomalující prvek pro psychologickou analýzu

                • Dostojevskij = kritik vypjatého individualismu, který vede k sebevraždám, despotismu...

                • všechny znaky jeho tvorby jsou v díle „Zločin a trest“

                • Bratři Karamazovi“, „Běsi“, „Zápisky z mrtvého domu“, „Chudí lidé“, „Idiot“

              • Anton Pavlovič Čechov

                • prozaik, dramatik, autor humoresek a novel

                • zakladatel lyrického a psychologického dramatu

                • umění zkratky a náznaku („vidět v kapce vody celý svět“)

                • projevuje se jako výborný diagnostik

                • napsal kolem 600 děl povídkových, píše fejetony

                • mistr povídek, psychologie postav, práce s detailem

                • hry se jeví statické, nevytváří vnější konflikt → vnitřní stránka dramatu

                • střet lidské psychiky, smysl pro humor – cenzura, na malém prostoru maximální obsah

                • Višňový sad“, „Racek“, „Strýček Váňa“, „Tři sestry“, „Step“, „Tlustý a tenký“, „Pavilon č. 6“

            • Anglie – navazuje na 17. století – Defoe, Fielding, Swift

              • Charles Dickens

                • autobiografické dílo, popisuje životy chudých vrstev a hlavně malých dětí

                • ve dvanácti letech se staral sám o sebe, opuštěné děti, kritika společenských poměrů

                • pěkný vztah k dětem, humor => citový lyrismus

                •  

 
Powered by XOOPS 2.5 | 2008 - 2017 | © Kitt