Jméno:
Heslo:
Hodnocení: 10.00 / 10 (1 hlas)
Autor: Martin Bulín
Vloženo: 24. 05.2011
Otevřeno: 23947x
  Printer Friendly Page
Tisknout

Stáhnout

Hodnotit

Komentovat
 
Rozbory knih
Moliére - Tartuffe

Detailní rozbor díla francouzského klasicistního dramatika Moliéra Tartuffe, vhodné k ústní části státní maturity z českého jazyka.

1. Charakteristika doby

  • vydáno 1664 – u nás převažovalo baroko, ve Francii klasicismus
      • důraz je kladen na povinnost → hrdina má povinnost vůči společnosti a státu, což je důležitější než jeho osobní život, později tohoto hodně využíval Napoleon (služba v armádě = služba vlasti)

      • Francie získává kolonie v Severní Americe a soupeří tam o ně s Anglií, v Evropě soupeří především s Rakouskem a Pruskem

    1. Obecný charakter literatury

      • dělení literatury:

        • vysoká - tragédie, ódy, didaktické básně, úvahy, eseje

          • téma = historické, statečné činy příslušníků urozených vrstev, antické dějiny

          • rýmovaný verš

        • nízká - komedie, fraška, bajka a satira

          • náměty ze soudobé společnosti, nižší vrstvy

  1. Kniha - Tartuffe

    1. Literární směr/sloh dané knihy

      • klasicismus

        • konec 17. století ve Francii na dvoře Ludvíka XIV. až do 19.století

        • klasický = dokonalý (dokonalost vidí v antice)

        • šíří se do Evropy, Ruska i Ameriky

        • 1. fáze – barokní klasicismus - baroko x první náznaky klasicismu, historicky baroko

        • 2. fáze – klasicismus (1770-1800) – nástup klasicismu

        • 3. fáze – empír (1800-1830)

        • snaží se napodobit antiku, obrací se k antice jako renesance

        • nástup 1789-1799 = Velká francouzská revoluce

        • Anglie, Francie – neoklasicismus

        • snaží se odvrátit od baroka a rokoka (jednoduchost, střídmost)

        • v době Napoleona Bonaparteho = empír – naprosto kopíruje antiku, empír (1800-1830)

        • prosazování zájmu kolektivu oproti zájmům jedince

        • svazuje uměleckou tvorbu a člověka řadou přísných, striktních a neměnných pravidel

        • rozkvět – absolutistická monarchie

        • odklon od vlivu církve a šlechty, snaha maximalizovat svobodu jednotlivce

        • 1776 – nezávislost USA

        • inspiračním zdrojem Aristotelovo dílo Poetika

        • znaky:

          • důraz na racionalismus – vztah ke společnosti, prvky z antiky

          • nezobrazuje se intimní život jedinců, vždy vztah ke společnosti

          • jednoduchost, střídmost, vyrovnanost, přesnost

          • důraz klade na přírodu, umělci chápou umění jako napodobení přírody, což zaručuje pravdu, ze které vychází estetický účinek díla = „je pravdivé, co je krásné“

          • příroda chápána jako statická, nadčasová, stálá, odvrhující vše, co je živelné, chaotické, subjektivní

          • existuje jediný pohled na skutečnost, svět, a tím pádem jediný způsob uměleckého ztvárnění skutečnosti, z toho vyplývají přesné požadavky na formu a obsah díla inspirované antikou

          • racionální, analytické, dogmatické, řídí se pevnými pravidly

          • filozofické úvahy o abstraktním pojetí obecně rozšířených nápadů, ideálů a věcí o pravdě, lásce a kráse

          • pocit a city potlačeny, rozum v popředí

      • literární klasicismus

        • projevuje se zejména v dramatu

        • uplatňuje se Aristotelova zásada 3 jednot (Poetika)

        • alexandrin ... druh verše, 12 slabičný verš se stálou přerývkou po 6. slabice a s metrickým důrazem na konci se střídá s 13 slabičným veršem, který má nedůrazné zakončení

        • pravidla klasicismu zformuloval Nicolas Boileau v básni Umění básnické, toto dílo tvoří základ klasicistní literatury

        • nemísí se tragické a komické náměty

        • klasicismus odmítá Shakespeara

    2. Literární druh a žánr

      • drama, komedie (- ve středověku → to, co dobře dopadne – cíl dostat se k bohu)

    3. Jazykový rozbor

      • psáno ve verších

      • objevují se zde výrazy z lidového jazyka, ale nepřevažují (přítelíček)

    4. Kompozice, prostor a čas

      • zásada tří jednot

        • odehrává se během jednoho dne, v Paříži v domě Orgona

        • Expozice: Ostatní postavy si začnou všímat podezřelého jednání Tartuffa

        • Kolize: Tartuffe získává stále více důvěry Orgona, ten mu chce dát svou dceru za ženu

        • Krize: Tartuffe se pokouší svádět Orgonovu manželku, on jí nevěří, aby dokázal, že věři Tartuffovi, přepíše na něho svůj majetek

        • Peripetie: Elmíra nachystá důkaz, že se Tartuffe přetvařuje, Orgon procitne, ale hrozí mu ztráta majetku

        • Katastrofa: Zásah krále (deus ex machina?)

    5. Hlavní myšlenka, postavy a děj

      • dílo ve své době chápáno jako proticírkevní – nesmělo se ani hrát

        • hlavní hrdina = typ „svatouška“, schovává se za církevní dogmata, odsuzuje radost ze života, smích, … a tímto přísným jednáním ukazuje, že je mravnější než jeho okolí, tím se vetře do přízně Orgona, který mu postupně svěří svou domácnost a dokonce i svou rodinu

          • aby Orgon dokázal, jak Tartuffovi věří, přepíše na něj i svůj majetek

      • Tartuffe

        • svádí Orgonovu manželku, chce se však oženit s jeho dcerou a Orgon věří více jemu, než své rodině

      • Orgon

        • když prohlédne, je pozdě, nebýt zásahu krále, byl by žebrák

      • díky tomuto příběhu spousta Francouzů poznala podobné jednání církve → proto oficiální odpor proti této hře

      • pozor na lidi typu Tartuffa!

      • další postavy: Elmíra (manželka Orgona), paní Pernellová (matka Orgona), Damis, Mariana (Orgonovy děti), Valér (nápadník Marianin), Kleantes (Orgonův švagr), Dorina (komorná Marianina), pan Loyal (soudní vykonavatel)

    6. Zajímavosti

      • král ve hře vnímán dobře, možná i proto, že Moliére byl v té době ředitel královského divadla

      • Tartuffe = „svatoušek“ se stal podobným typem člověk jako třeba Harpagon, Othello

      • nadčasové dílo

  2. Autor – Moliere (Jean Baptiste Poquelin, 1622-1673)

    1. Život autora + vlivy na jeho tvorbu

      • komedie, nízká literatura

      • herec, režisér, vlastní kočovná společnost

      • boj proti církvi a královskému dvoru

      • navazuje na tradice lidového divadla, antickou komedii a komedii dell’arte

      • Commedia dell’arte

        • rozvíjela se již v době baroka, v Itálii

        • herci měli předepsanou kostru děje a záleželo pouze na reakcích publika, jakou pasáž hry rozvinou

        • herci měli výrazné kostýmy a masky

        • tento typ komedie vytvářel stále pevné charakterové rysy

      • zemřel na jevišti, někdy srovnáván se Shakespearem

    2. Další autorova tvorba

      • kritika společnosti, veškeré jeho postavy jsou aktuální dodnes, všímá si negativních vlastností člověka (lakota, hloupost, pokrytectví, snaha měšťanů napodobit šlechtu, …) – proto nebyl oblíben u vyšších vrstev, dvora a církev ho proklela

      • Lakomec“

        • inspirace Plautovou Komedií o hrnci

        • hlavní postava Harpagon, bohatý lichvář, pro kterého peníze znamenají vše, je schopný pro ně obětovat všechno – i štěstí svých dětí, syn mu ukradne 30 000 dukátů a pak teprve Harpagon svému synovi povolil sňatek

      • Zdravý nemocný“

        • hlavní postava Argan – hypochondr, snaží se provdat svoji dceru za starého doktora, aby měl lékařskou péči zdarma

      • Měšťák šlechticem“

        • napodobování šlechtických mravů

      • Don Juan“ - typ rozmařilého a pokryteckého šlechtice

      • Misantrop“ - o povrchnosti a vypočítavosti u dvora, nespravedlnost

       

  1. Další směry a představitelé

    1. Nové umělecké směry a žánry

      • klasicismus – viz výše

      • osvícenství

        • myšlenkové hnutí 18. století, jež se začalo projevovat nejprve ve Francii a v Anglii a bylo spjato s filozofickými myšlenkami doby, s myšlením a názory na svět

        • slohově patří do klasicismu

        • znaky:

          • zaměřeno proti absolutistickému systému, církvi, konzervatismu

          • vyznávalo kult rozumu, objektivismus, víra v pokrok

          • důraz na pravdivé poznání světa, svoboda, rovnoprávnost všech

          • osvícenský absolutismus – Josef II. Využíval prvků osvícenství a pomocí reforem upevňoval svou moc

          • v literatuře se prolíná rozum i cit

          • vydávána francouzská Encyklopedie (1751-1772) = rozsáhlý projekt s cílem zasáhnout co nejobsáhlejší soubor znalostí (věda, technika, umění) – negativní odezva jezuitů – vydáváno tajně

          • nejslavnější encyklopedisté – Diderot, Rousseau

          • realistické vnímání světa, praktický postoj k životu

          • C. L. Montesquiem, Voltaire, D. Diderot, D. Defoe, H. Fielding, J. Swift, P. Beaumarchais

      • alexandrin (verš)

      • Commedia dell'arte

    2. Další představitelé

      • klasicismus

        • Pierre Corneille (1606 – 1684)

          • drama – tragédie

          • hrdinská tragédie se smírným koncem, zobrazuje, jaké by měly postavy být – chování, jednání, jací mají být lidé

          • konflikt mezi osobním citem a morální odpovědností vůči společnosti, osobní cit musí ustoupit do pozadí

          • hrdinové nejsou v zajetí osudu ani vášní

          • jednání je racionální, ve shodě se společenskými normami

          • postavy – hrdé, neústupné, zásadové, svobodné, vnitřně silné

          • důraz na pravdu, rozum, čest rodiny

          • dílo: „Cid“ - odehrává se v 11. století, čerpá ze středověké literatury – Píseň o Cidovi

          • hlavní postavy – Rodrigo Diaz de Bivar, Chiména

          • děj: Před svatbou Chiménin otec urazil Rodrigova otce. Syn byl povinen pomstít otcovu pohanu a v souboji zabil Chiménina otce. Chiména, ač Rodriga miluje, žádá na králi jeho smrt. Rodrigo ve službách krále vítězí nad Maury, získává titul Cid = pán. Udatností odčinil svou vinu, oba tedy mohou být oddáni.

        • Jean Racine (1639 – 1699)

          • psychologická tragédie, postavy popisuje takové jaké jsou, náměty z antiky

          • Faidra“ - námět Euripides

          • hlavní postava Faidra, athénský král Théseus, syn Hippolytos

          • děj: Faidra miluje svého nevlastního syna Hippolyta, ale city skrývá. Král odjíždí pryč a Faidra vyjeví své city, ale Hippolytos ji odmítá. Král se vrací zpět, Faidřina služebná očerní Hippolyta a král ho vyžene. Hippolytos umírá. Faidra se otráví, předtím řekne svému muži pravdu.

        • Jean de la Fontaine - 12 knih Bajek, poezie

        • Carlo Goldoni

          • komedie, „Poprask na laguně“, „Sluha dvou pánů“

          • mění některé rysy commedie dell'arte – ruší improvizaci, ruší masky, …

      • osvícenství

        • Charles Luis de Montesquiem (1689 – 1755)

          • historik a filozof, dílo „Duch zákonů“ - namířeno proti despotismu

        • Voltaire (1694 – 1778)

          • ostrá a jízlivá kritika proti každému projevu nesvobody, proti bezpráví a církvi

          • autor nového prozaického žánru – filozofické povídky

          • Candide neboli optimismus“ - vrcholný osvícenský román

          • dobrodružný příběh + filozofické úvahy, kritika soudů a válek

        • Denis Diderot (1713 - 1784)

          • Jeptiška“ - román ve formě dopisů, ich-forma

          • proti klášterům, které nutí člověka žít v rozporu se svou přirozeností

          • Jakub fatalista“ - román, příběhy + diskuze a úvahy

          • dramaticky zpracoval Milan Kundera (Jakub a jeho pán)

        • Daniel Defoe (1660 – 1731)

          • tajný agent ve Skotsku, psal dobrodružné knihy a eseje

          • Robinson Crusoe“

          • ich-forma, napsáno na základě skutečné události skotského námořníka Alexandra Selkirka (5 let na ostrově)

          • jde o přemožení přírody a sebe sama, osudy trosečníka (28 let na ostrově)

          • praktický postoj k životu, rozum, umění poradit si v každé situaci

        • Henry Fielding (1707 – 1754) - anglický romanopisec a dramatik

          • Tom Jones“ - vrcholné dílo světové literatury

          • osudy nalezence Toma, jenž byl podstrčen jako nemluvně do šlechtické rodiny, jeho život ve vysoké společnosti – nabízí široký záběr lidské přirozenosti, citově i charakterově opravdový člověk bez přetvářky v ostrém kontrastu k pokrytectví, snobismu aristokratické londýnské společnosti

        • Jonathan Swift (1667 – 1745) - satirické pamflety

          • Gulliverovy cesty“

          • čtyřdílný utopický, alegorický, satirický a parodický román

          • jinotajná kritika soudobých mravů a společenského řízení v Anglii

          • Lemuel Gulliver podniká cesty do Liliputu, do Brobdingnagu, k potrhlým hvězdářům z Létajícího ostrova, do Laputy, do země Hvajninimů a Jahuů

        • Pierre Beaumarchais (1732 – 1799) – drama, komedie

          • Lazebník sevillský“ - zhudebněno Rossinim

          • Figarova svatba“ - zhudebněno Mozartem

    3. Jiná umění v období klasicismu

      • Architektura

        • jednoduché zdobení např. trojúhelníkové štíty, rovné čisté linie, antické sloupy

        • budovy – banky, nemocnice, divadla x téměř žádné církevní budovy

        • francouzské parky a zahrady – symetrické cestičky, geometricky zastřižené stromy a keře, altánky, aleje, chrliče, vodotrysky – přísné řády a pravidla v zahradách

        • vychází z antického umění

          • 1. Klasicistní architektura (1770-1800) – jádro Petrohradu

          • 2. Empír (1800-1830) – souměrné fasády, ploché pilíře, nad okny štukové vějíře, Stavovské divadlo

      • Hudba

        • nové či nově pojaté formy: reformovaný balet (tragické náměty – Mozart), melodrama – J.A. Benda Pygmalion – text: Jean Jacque Rousseau, melodrama = spojení hudby a básnického slova

        • rozvoj veřejných koncertů

        • snaha o dokonalost a ucelenost celého díla, přehlednost v melodii a harmonii

        • synové J.S. Bacha: Carl Phillip Emanuel Bach, Johann Christoph Bach, Johann Christian Bach

        • Joseph Hayden, W.A.Mozart, Ludwig van Beethoven = vídeňští klasikové

 
Powered by XOOPS 2.5 | 2008 - 2017 | © Kitt