Jméno:
Heslo:
Hodnocení: 10.00 / 10 (3 hlasů)
Autor: Martin Bulín
Vloženo: 24. 05.2011
Otevřeno: 25047x
  Printer Friendly Page
Tisknout

Stáhnout

Hodnotit

Komentovat
 
Rozbory knih
Sofokles - Antigona

Detailní rozbor díla Antigona jednoho z vůbec prvních dramatiků z antického Řecka Sofokla. Vhodné pro ústní část státní maturity z českého jazyka.

Rozdělení literatury a souvislosti

  • řecká literatura
    • období prehistorické – 12. – 9. století pk.
    • období archaické – 8. – 6. století pk.

    • doba tzv. Peloponeské války (Athény a spřízněná města X Sparta a spřízněná města) → celé Řecko oslabeno → dobyto A. Makedonským

    • období attické (klasické) – 5. – 4. století pk.

    • období helenistické – 3. – 1. století pk.
    • souvislosti:
      • mnohobožství – polyteismus
      • rozvoj filozofie, mytologie a umění

      • kalokagathie – soulad sil tělesných i duševních (rozvoj člověka)

  • římská literatura
  • kulturně přejímají hodnoty řecké
  • díky Římanům se řecká kultura rozšiřuje po celém světě

  • dramatické období – hrají se spíše komedie

  • próza, poezie

  • vrcholné období – 1. století před Kristem vrchol literatury
  1. Kniha - Antigona

    1. Literární směr/sloh dané knihy

      • období klasické řecké literatury (5. - 4. století pnl)

        • základy athénské demokracie (soud), vrchol řeckého dramatu, vznik městských států

        • městské Dionýsie (kult boha Dionýsa, který se do Řecka dostává z Blízkého východu 1300pl)

        • první dramatik – Thespis – 6.století pnl

        • vytváří zárodky prvního dramatu - k improvizovanému ději

        • k dithyrambu přidává prolog a verše, které deklamuje herec - tento herec pak vede rozhovor s vůdcem sboru

        • dithyramb - vyvinulo se z něj drama

        • řecká rituální kultovní píseň, zpívaná sborem poctě bohu, základem je improvizovaný příběh

        • divadelní hry - veršované

        • žánry dramatu – komedie, tragédie (kozlí píseň), činohra, veselohra, fraška, revue, muzikál, absurdní drama, satirské drama - parodie na tragédii,

        • na začátku drama: prolog, na konci: epilog

        • části dramatu - scéna, jednání,výstup

        • důležitá role: osud - je nám daný, neměnný, připomíná se pomocí věšteb,snů, ...

    2. Literární druh

      • drama

    3. Literární žánr

      • tragédie

        • řecká tragédie vychází z oslav boha Dionýsia, bůh nevázaného veselí a vína, doprovázený satiry (kozlové) a nymfami → to se přeneslo do divadla → chór převlečený za kozly posouvá svým zpěvem děj dopředu

    4. Témata a motivy

      • Antigona chce pohřbít svého bratra, i přes to, že jí hrozí trest smrti

      • předurčení osudem

        • vychází z Homérových příběhů, kdy Agamemnon, velitel řeckého vojska, obětuje svoji dceru Ifigenii kvůli dobrému větru, jeho žena mu to není schopna odpustit a když se Agamemnon vrátí po 10 letech z války, zavraždí ho

          1. Kompozice, čas a prostor, děj

            • děj se odehrává před královským palácem v Thébách za vlády Kreóna

            • expozice: v Athénách se navzájem zavraždí dva bratři

            • kolize: Kreon tvrdí, že první z Antigoniných bratrů byl hrdina a zaslouží pohřeb se všemi poctami zatím co druhý nikoli - to se nelíbí Antigoně, která chce aby oba bratři byli pohřbeni

            • krize: Antigona neuposlechne králův rozkaz a bratra pohřbí - Kreon ji nechá uvěznit v jeskyni, kde spáchá sebevraždu

            • peripetie: Problém je, že Antigona byla snoubenkou Haimona. Haimon se ji pokouší zachránit. Ale když přijde do jeskyně a vidí mrtvé tělo tak se probodne. Tento čin vidí i sám král Kreon. Velice zarmoucen se vrací do svého paláce, kde vše oznámí své ženě. Ta se odejde pomodlit a také se probodne.

            • katastrofa: Král si nenechal poradit ani od věštce ani od části sboru a doplácí na to smrtí všech svých blízkých, kteří umírají za jeho zločiny

            • sbor je takovým vypravěčem, posouvá děj dopředu a je i rádcem krále, ale je nejednotný

          2. Postavy

            • hlavní postavy

              • Antigona

                • milující, velmi odvážná, stojí si za svým rozhodnutím a nenechává se přemluvit

                • nevzdává se a nebojí se překážek, je si vědoma odpovědnosti za své činy

              • Isméne - sestra Antigony

                • snaží se setru od činu odpoutat, velmi setru milovala, bez setry nechtěla žít, stála při ní

              • král Kreón

                • velmi krutý, nemilosrdný, nechápal city svého syna, nebral na nikoho ohledy

                • neuvědomoval si následky svých činů

                • vývoj postavy: Na začátku se považuje za svrchovaného vládce, proti jehož příkazům nezmůžou nic ani bohové. Po smrti jeho nejdražších mu ale dochází, že on je pouhá figurka a každé povyšování se nad bohy ho přijde velmi draho.

              • Haimón - snoubenec Antigony, syn Kreóna

                • nebral vážně otcovy rozkazy

                • miloval Antigonu tak silně, že bez ní nedokázal žít

            • další postavy:

              • Eurydíké - žena Kreónova, hlídači, strážci, Teiresiás – věštec, první posel, druhý posel

              • Polyneikus, Eteokles - mrtví bratři Antigony

          3. Hlavní myšlenka

            • co je vyšší pro člověka, zákon daný bohy (- morálka), nebo zákon daný panovníkem?

              • A nepřipouštím,že by zákon ten či ten, vydaný tebou,člověkem,směl platit víc, než napsaný a nevývratný věčný řád. Jen to jsou totiž pro mě platné zákony, a ty se nezrodily včera nebo dnes, jsou z hlubin času, do nichž nikdo nedozří“ - nadčasovost

          4. Zajímavosti

            • řečtí bohové

              • Zeus – vládce všech bohů, Hera – Diova žena, strážkyně domovů, Poseidon – moře

              • Afrodita – láska, Hefaistos – manžel Aforidty, syn Diův, Hádes – podsvětí, Áres – války

              • Athéna – moudrost , Apollon – Slunce, Artemis – lov , Hermes – posel bohů

            • současná literatura o této době

              • Mary Renaultová – kniha „Appolonova maska“

  1. Autor - Sofokles

    1. Život autora + vlivy na jeho tvorbu

      • pocházel z bohatých poměrů, Periklův přítel. Na jevišti se objevil poprvé roku 470 před n.l. Původně vystupoval sám jako herec - pro slabý hlas ale musel jeviště opustit. V roce 468 před n.l. porazil Aischyla v soutěži dramatiků. Jako dramatik byl velmi úspěšný; jeho dramatické dílo obsahovalo asi 120 her, zachovalo se však pouze 7 kompletních tragédií (Aiás, Antigona, Oidipús král, Élektra, Tráchíňanky, Filoktétes a Oidipús na Kolóně) a satyrské drama Slídiči.

      • nepsal tradiční dějové svázané trilogie, ale jednotlivá dramata → zdramatizování děje

      • morální volba postavy

      • zavádí třetího herce na scénu a také zavádí malované dekorace

      • jeho hry - větší napětí, zápletka konflikt, „bůh ze stroje” - vyřešení konfliktu - deus ex machina

      • jeho tvorba je plna přesvědčení o nepřekročitelnosti odvěkých zákonů: ti, kteří se chtěli vyhnout osudu, jsou potrestáni a s nimi i celé jejich rodiny

    2. Další autorova tvorba

      • napsal 123 děl, z toho se ovšem dochovalo jen 7 tragédií

      • Oidipus”

        • věštba - zabije svého otce a ožení se se svou vlastní matkou

        • stane se → Oidipus se oslepí a synové Eteoklés s Polyneikem ho pošlou do vyhnanství

          • Aiás“, „Élektra“, „Tráchíňanky“, „Filoktétes“ a „Oidipús na Kolóně“

            • satirské drama Slídiči

  1. Další představitelé a vývoj v daném období

    1. Další představitelé

      • řecká literatura

        • archaické období: poezie – lyrika

          • Hésoidos – báseň „Práce a dni“

          • Sapfó – dochovaná sbírka „Písně z Lesbu“

          • Anakreón - termín Anakreontská poezie – o ženách, víně a zpěvu

          • používala se v době Národního obrození

          • Pindaros – sborová lyrika pro přednes

          • Ezop - cca 400 bajek

          • bajka = žánr na rozhraní lyriky, epiky i dramatu

        • archaické období: poezie – epika

          • Homér (8. - 7. století pnl)

          • podle tradice slepý (lidé věřili, že slepci mají věštecké schopnosti) - byl AED

          • Té nejkrásnější“

          • Ilias“ - Íliou = Trója, válečný epos, delší než Odysseia

          • zachycuje posledních 51 dní Trojské války

          • dochází k idealizaci bohů a lidí, bohové mají lidské vlastnosti, ale nelze se proti nim vzepřít, úloha osudovosti (daný osud)

          • Odysseia“ - počátek 7.století pnl, obsahuje 12 000 veršů

          • zaznamenává posledních 41 dnů Odysseova putování

          • komplikovanější děj, zábavnější, více dialogů, člověk je podřízen bohům

          • inspirace: J. Marek - „Můj strýc Odysseus”, C. Monteverdi - „Odysseův návrat do vlasti”, J. Joyce - „Odysseus”

        • attické období – dramatici

          • Aischylos (500 pnl)

            • zavádí druhého herce na scénu

              • dochováno 7 her - všechny těží z mytologie - jakmile lidé překročí jisté normy dostanou trest bohy, v jeho hrách se objevuje rozdvojenost – př. Orestés – autor ospravedlňuje jeho čin (zabil svou matku) a na druhou stranu ho pokládá za vraha

              • Peršané”, „Upoutaný Prométheus”

              • Euripides

              • 18 tragédií, stejný princip jako Sofoklés, psychologická analýza postav, zejména žen

              • vášeň, emoce - pohlcují celou postavu, zlidštění mytologických postav

              • Ifigénie v Tauridě“, „Ifigénie v Aulidě“, „Hyppolytos“

              • Médea” - dcera krále Aiéta, místo: Kolchida

              • plavci Argonauti, v čele Iáson - Médea mu pomohla získat zlaté rouno, byla zamilovaná

              • Médea zavraždila svého bratra a otce => zrádkyně vlasti

              • po 10-ti letech Iáson Médeu opustil => její pomsta: zabije jejich 2 syny

              • Aristofanes - „Mír“, „Vosy“, „Jezdci“

              • attické období – próza

                • řečnická

                  • Isokrates, Démosthenes – bojovné řeči

                • dějepisecká

                  • Héreaotos - „otec historie“, 479 pnl

                  • dílo „Historie“ - dějiny řecko-perského světa od dob mýtických

                  • 1. zpracování dějin světa

                  • Thukydidés - „otec vědeckého dějepisu”, historiografie - vědecký dějepis, objektivnost

                  • Dějiny Peloponéské války” - vrchol historiografické literatury

                • filosofická

                  • Platon – filozof, žák Sokrata, vlastní filozofická škola, jeho žákem byl Aristoteles

                  • idealistická filozofie, „Ústava“, „Zákony“

                  • Aristoteles - vlastní škola, učitel Alexandra Makedonského,

                  • kritizuje Platonův idealistický systém, „Rétorika“

                  • Poetika”

                  • 1) vysvětlení všech řeckých tragédií

                  • 2) zásada 3 jednot v dramatu - místa, času a děje → na jednom místě, průběh 24 hodin, jedna hlavní linie

                  • 3) zaznamenává kompoziční výstavbu dramatu

                  • Expozice - seznámení,úvod

                  • Kolize - rozvíjení děje,lepší poznání postav

                  • Krize - konflikt

                  • Peripetie - nevyhnutelný konflikt

                  • Katastrofa - vyřešení

                  • s poetikou souvisí dílo Umberta Eca (2.pol.20.stol) - „Jméno růže” - reaguje na 1.část v poetice, která se jmenuje o smíchu - smích ve středověku,věc velmi nebezpečná

              • římská literatura

                • drama – hrají se spíše komedie

                  • Plautus - fraškovité, vtipné, komické hry ze života

                    • Aulularia“ – (komedie o hrnci) – hlavní postava – Euklido, peníze jsou smyslem života → reaguje Moliére – Lakomec (hlavní postava Harpagon)

                    • Pseudolus” – o otrokovi, „ Chlubný voják”

                  • Terencius - bere náměty z vyšších vrstev, „Kleštěnec“ - komedie

                  • Seneca – píše tragédie, navazuje na něj francouzské i španělské drama, dochovaná díla

                • próza

                  • Caesar - „Zápisky o válce galské“

                • poezie

                  • Carus – básnická sbírka „O přírodě“

                  • Catullus – zakladatel milostné poezie

                  • Publius Ovidius Naso - působí na dvoře císaře Augusta, otevřený až pobuřující

                    • byl vyhnán, není jasné proč (patrně kvůli dílu Umění milovat)

                    • milostná lyrika – „Umění milovat“

                    • žalozpěvy – i dílo „Žalozpěvy“ - z vyhnanství, píše o stesku

                    • originální název: Tristis Libris - reaguje J. S. Machar – Tritium Vindobona (Vídeň)

                    • mytologie – „Proměny“ - metamorfózy

                    • 250 řeckých a římských bájí a v každé nějaká proměna, proměna Caesara v kometu

                    • Filemon a Baucis“ - dva starci, jenž jako jediní pohostili neznámé hosty, kteří se následně představili jako bohové Zeus a Hermes → za pohostinnost byli odměněni chrámem a splněním přání - přejí si zemřít spolu, je jim vyhověno => proměna v dub a lípu

                    • Pygmalion“ - název podle sochaře žijícího na Kypru, uplácal si sochu ženy, do které se zamiloval, prosí bohyni Afroditu, aby mu jí oživila, proměna sochy v ženu

                    • reaguje G. B. Shaw svojí stejnojmennou komedií

                  • Publius Vergilius Maro - velký cestovatel, cestoval za poznáním

                    • životní dílo „Aeneis“ - rozsáhlá básnická sbírka – epos, má „jen“ 10 000 veršů

                    • vytvořeno na přání císaře Augusta, stejnojmenný hrdina, který prožívá podobná dobrodružství jako Odysseus

                    • hrdina odchází po pádu Troje a hledá novou vlast, nalézá v ústí řeky Tibery a zakládá město Lavinium

                    • římský národní epos, stal se vzorem pro pozdější středověké rytířské eposy

                    • v renesanci se inspiruje D. Alighieri dílem Božská komedie: hrdinu prochází částmi Peklo a Očistec právě Vergilius

                    • Zpěvy pastýřské“, „Zpěvy rolnické“

                  • Horatius - básník a Vergiliův přítel, měl hlavní význam ve vývoji básnických teorií

                    • Ars Poetika“ - „umění básnické“ - uzákoňuje zde básnické normy

                  • Petronius – „Satyricon“ - kombinace prózy a verše,

                    • paroduje všechny vrstvy římské společnosti

 
Powered by XOOPS 2.5 | 2008 - 2015 | © Kitt