1. Charakter doby a literatury - dílo vydáno 1853
-
1830 a 1848: revoluce ve spoustě evropských zemích, u nás: Metternich a poté Bach literáti se zabývají lidovou poezií, kde hledají své kořeny snaží se na rozdíl od národního obrození povznést českou literaturu na vyšší úroveň cíle výchovné a umělecké se dostávají do rovnováhy, umělecké začínají převažovat literatura si již klade vyšší cíle než jen bavit čtenáře
Kniha -
Literární druh a žánr Témata a motivy ve většině balad je hlavním tématem rozpor mezi jednáním hrdiny a pradávnou morální zkušeností lidstva, především zapomenutí na lásku k dítěti vztahy mezi matkou a dětmi, také mezi manželi, ... Kompozice, hlavní myšlenka Erben sbíral lidovou slovesnost slovanských národů, srovnával obdobné příběhy různých národů, a tak nacházel nejstarší verzi, o které se domníval, že sahá až ke slovanské mytologii, která již byla zapomenuta má předem promyšlené rozvržení básní, kdy zrcadlově protilehlé básně mají shodné atributy → zrcadlový odraz první: Kytice; poslední: Věštkyně básně, navazují na lidovou poezii, vycházejí z ústní lidové slovesnosti a zobrazují etnické kořeny českého národa Kytice: vstupní báseň, etymologická – vysvětluje název květiny Mateřídouška – obsahuje přání, aby se sbírka líbila všem slovanským národům druhý: Poklad; předposlední: Dceřina kletba třetí: Svatební košile; 3. od konce: Vrba čtvrtá: Polednice; 4. od konce: Vodník pátý: Zlatý kolovrat; 5. od konce: Záhořovo lože šestý: Štědrý den; 6. od konce: Holoubek Lilie – dodělána dodatečně Postavy Jazykový rozbor – slovní zásoba umělecké prostředky: baladická zkratka – týká se času i děje (-zhuštěný, úsporný jazyk – neslovesné věty, chybí spojky, místo sloves citoslovce => dějový spád + dramatičnost, přímá řeč zvukomalba (Vodník), přirovnání, metafory, personifikace píše velice stručně, nic nepřidává, hledá nejstarší verzi, a tak vyhazuje všechna nadbytečná slova v některých básních je zcela zřejmý vliv lidové poezie, např. Zlatý kolovrat („A před chalupou s koně ho, a na chalupu: klop, klop, klop!“) Hlavní myšlenka dramatický konflikt, vytváří vzájemné vztahy, které jsou porušovány vina: konkrétní osoba (ne společnost), která nějakým způsobem překročí hranici v mezilidských vztazích nejzákladnější vztah: matka + dítě, trest neúměrný vině, muž – žena (holoubek), zasahování rodičů do manželství dětí (Vrba) hlavní hrdinka: matka, žena nad vším vládne osud, který nelze změnit, morální zákony lze překonat pouze láskou, pokáním a odpuštěním (prvek křesťanství) Zajímavosti Inspirace: hudba: Dvořák, Fibich, Novák malířství: Mánes, Aleš, Zrzavý literatura: Neruda, Vrchlický, Bezruč, Wolker film: Brabec divadlo: Semafor - parodie Autor Život autora + vlivy na jeho tvorbu vyrůstá z tradice F.L.Čelakovského, narozen v Miletíně studuje Gymnázium v Hradci Králové, filozofii a práva v Praze v mládí se seznámil s F. Palackým (odtud zájem o historii a národopis) úředník, v roce 1851 se stal archivářem města Prahy po venkovských archívech sbíral lidové písně, pohádky, říkadla, pověsti (české i slovanské) zakladatel moderní české balady, nemají ještě sociální podtext, ten je až u Nerudy, Bezruče, Wolkera na Kytici pracoval 20 let Další autorova tvorba vědecká činnost – zabývá se literárními a politickými dějinami a národopisem sbírá ústní lidovou slovesnost, protože předpokládá, že lidová slovesnost je projevem nedochovaného prastarého mýtu, systému představ o světě, vztahu mezi člověkem a přírodou a lidmi navzájem = romantická koncepce tento mýtus, který představoval určitý charakter národa, se Erben snažil rekonstruovat právě z ústní lidové slovesnosti. Tím se lišil od Čelakovského, se kterým se ve 30. letech střetl (spolu s Tylem a Máchou) – nejde totiž o ohlasovou poezii „Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních" (1805) „České pohádky" Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Pták Ohnivák a liška Ryška, Zlatovláska, Živá voda lidový jazyk, bez dialektismů písně: „Písně národní v Čechách" vlastenecká díla: „Mladší bratr", „Večer", „Tulák", „Na hřbitově" historická díla: „Rukopis museijní letopisů Kosmových", „Ondřej Puklice ze Vstruh" Další směry a představitelé Nové umělecké směry a žánry próza – historický román, povídka a novela lyrika – reflexivní (úvahová) a intimní poezie nový žánr – byronská básnická povídka - autorem je W. Scott × ale proslul ho Byron Představitelé období romantismu v české literatuře Karel Hynek Mácha (1810 – 1836) český básník, jeden z největších představitelů českého romantismu, zakladatel moderní české poezie, životopisci bývá popisován jako samotářský zamlklý melancholik ostrá kritika tehdejší společnosti (rozvrácená rodina, bezcitnost v mezilidských vztazích, lhostejnost k osudu člověka) podobnost: J.Sorel před soudem, kontrast: obraz krásné májové přírody kritika náboženství a boha, který připustil nevinnou a zbytečnou smrt dvou mladých lidí příběh přerůstá v tragédii obecně lidskou, marná vzpoura proti osudu NICOTA ← smrt, touha X skutečnost, plynutí času X Země jako jediná jistota touha po volnosti v nesvobodném světě („Dalekáť cesta má! Marné volání!!) básnická próza: „Pouť krkonošská" (1833-34) historická próza: „Křivoklad" (1831) je to první část nedokončeného čtyřdílného prozaického příběhu „Kat" další díly měly být nazvány podle českých hradů: Valdek, Vyšehrad, Karlštejn uvěznění Václava IV., jeho vztah k přemyslovskému levobočku-katu je odhalován jako tragédie obou hrdinů: král je nespokojen se svým vysokým postavením, kat po něm touží „Návrat", „Obrazy ze života mého" (1834) tyto Obrazy obsahují „Večer na Bezdězu" a povídku „Márinka" v této povídce je hrdinkou krásná dívka, žijící v neutěšeném prostředí pražské čtvrti chudoby Na Františku (= protiklad krásy a chudoby) jejím otcem je žebravý houslista. Básník se s ní seznamuje za její nemoci (tuberkulosa) a po návratu z Krkonoš je už svědkem jejího pohřbu, psáno jako deník + realistické prvky „Obrazy ze života mého" jsou autobiografické román: „Cikáni" (1835) za Máchova života nevyšel, rozporuplné city, romantický děj, tragické zápletky hlavní postavy nejsou skuteční cikáni, ale žijí jako vyděděnci společnosti, bez vlasti a domova, touha po spravedlnosti je přivádí ke mstě za zločiny spáchané hrabětem Valdemarem z Korku starý „cikán" Giacomo pomstí svou milenku vraždou vinníka-hraběte a je popraven. Jeho chovanec v zabitém poznává pravého otce, ale i svůdce své milé-židovky Ley. Odmítá ujmout se panství po otci a odchází jako poutník do světa (je svobodný, bez pánů) mladý „cikán" + Lea = Mácha + Lori Josef Kajetán Tyl (1808 – 1856) studuje v Praze, H.Králové, kde působil Klicpera (bydlí u něho, posluhuje mu → živobytí zdarma) → láska k divadlu příklad romantického sentimentálního pojetí literatury časově patří do romantismu, charakterem tvorby do národního obrození (didaktatická stránka = výchova, důraz na jazyk, vlastenectví) schází individualita – vytýkána lacinost, povrchnost, snaha přiblížit se požadavkům primitivního obecenstva, přehnaná snaha vychovávat próza, drama, literární kritiky, poezie, novinář nesouhlasil s Máchovou poezií osobního žalu, protože on sám byl optimista (věřil v lásku) Próza: 1. historické povídky z české minulosti, ve kterých ukazuje, jak vést národní boj současnosti 2. povídky ze současnosti (od poloviny 30. let) 3. novely a povídky z hudebního života - tragické osudy ztroskotaných umělců 4. povídky v nichž polemizuje s romantickým životním postojem (zkreslí romantický typ, aby byla vidět jeho neudržitelnost, „Rozervanec" (1840) „Poslední Čech" (1844) poté Tyl omezuje vlastenecký charakter tvorby a prohlubuje sociální a politickou stránku děl → realismus Drama: 1. hry ze současného života dotýká se sociálních a národních problémů české společnosti, objevují se postavy podnikatelů, továrníků, proletariát, láska mladých lidí „Pražský flamendr", „Paličova dcera", „Bankrotář", „Chudý kejklíř", „Fidlovačka" aneb žádný hněv a žádná rvačka - ševcovská cechovní slavnost; nástroj na uhlazovaní kůže popularita díky písni slepého houslisty Mareše (zpíval ji Karel Strakatý), která se po zhudebnění F.R.Škroupem stala hymnou 2. dramatické báchorky lidovost, komičnost, pohádkové náměty, v pohádkovém rouše se střetávají dobré a zlé síly, nadpřirozené bytosti, ale těžiště tématu je obraz venkovského života morálka lidová vítězí nad všemi zlými silami (např. Strakonický dudák) „Strakonický dudák" - Švanda, Vocilka, Kalafuna a Dorotka „Tvrdohlavá žena", „Jiříkovo vidění", „Lesní panna" 3. historické hry „Kutnohorští havíři" „Jan Hus" - Husovo úsilí dobrat se pravdy a příklad osobního hrdinství a zásadovosti „Žižka z Trocnova", „Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové" „Staré Město a Malá Strana" Václav Kliment Klicpera (1792 – 1859) – píše komedie Josef Jaroslav Langr – próza „Den v Kocourkově" Božena Němcová (1818 – 1862) - vlastní jméno: Barbora Panklová autorka venkovních povídek, pohádkových sbírek, črt z lidského života, považována za první skutečnou ženu-spisovatelku, považována za zakladatelku novodobé české prózy největší vliv na její výchovu měla babička Magdaléna Novotná „Obrazy z okolí domažlického" měla schopnost vyprávět o všednosti denního života a v ní objevovat lidskou velikost člověka obětavého, dělného, milujícího básně: „Slavné ráno", „Ženám českým", „Moje vlast" pohádky: „Národní báchorky a pověsti" nešlo jí o národopisnou dokumentaci, ale o umělecké zpracování, objevuje se český venkov, absolutní spravedlnost, vítězí láska, dobro „Slovenské pohádky a pověsti" cestopisy: „Z Uher", „Kraje a lesy na Slovensku" povídky: „Domácí nemoc", „Dlouhá noc", „Divá Bára", „Pan učitel“ „Karla" - hlavní postavou je žena, právo žen na rovnoprávnost „Baruška", „Dobrý člověk" - hlavní postava forman Hájek „Chudí lidé" - hlavní hrdina poctivec Jakub Kalina v posledních třech dílech chybí souvislá dějová fabule, pouze vypravěč zprostředkovává výjevy ze života hrdinova, základem je jedna centrální postava, člověk ušlechtilý, obětavý, citový „Chyže pod horami" - banální zápletka, spojení Čechů a Slováků, lidí a přírody děj je soustředěn kolem dvou mladých lidí, Bohuše Sokola a Katušky, kteří se vezmou, tím si Bohuš proti sobě popudí lepší pražskou společnost „Pohorská vesnice" - koncipováno jako tezový román (má líčit skutečnost, zaujímat k ní stanovisko a ukázat řešení probémů), podle Němcové nejzávažnější její dílo „V zámku a v podzámčí" (1858) - realistická povídka, ve které je velice dobře vylíčen obraz života venkovanů, staví do protikladu život panstva (paní Skočdopolová dává psíku Jolimu vybraná jídla, přepych X chudí lidé umírají hlady) a chudého lidu, dílo má sociální ráz (kritický realismus) „Babička" (1855) - rozsáhlá povídka, psána v době duševního otřesu ze smrti nejstaršího syna, dílo psáno metodou obrazů, které jsou pospojovány ústřední postavou autorčiny babičky, hlavní dějová osnova se skládá ze 2 pásem: život na Starém bělidle, kde babička tráví svá poslední léta u své dcery a zetě (zvyky, tradice, sepětí s přírodou, lidová moudrost) od
|