Charakteristika doby vzniku díla -
Charakter doby dílo vyšlo v roce 1935-36, bavíme se tedy o 30. letech 20. století – o meziválečném období 28. 10. 1918: vznik první republiky (ČSR) → změny politické, hospodářské, sociální i náboženské demokratický systém, vysoká kulturní úroveň, zahraniční politika orientovaná na západní mocnosti, podpora mocností Dohody zajistila republice území Těšínska, jižního Slovenska, Podkarpatské Rusi. ČSR jednou z nejvyspělejších zemí Evropy (Baťa). hospodářská krize 1929 – 33 ovlivnila politický i kulturní vývoj → reálný pocit ohrožení německým fašismem i v naší republice se objevují fašistické skupiny, které nakonec napadaly Čapka za jeho díla a pravděpodobně uspíšily jeho předčasnou smrt v roce 1938 skupina umělců včetně Karla Čapka byla neoficiálním poradcem prezidenta Masaryka, scházeli se každý týden (pátečníci) Každodenní život obyvatelstva pocit radosti ze vzniku samostatného státu, hrdost na úspěchy, kterých český průmysl a sport dosahují (Plánička) současně se ale objevují negativní pocity v souvislosti s celosvětovou hospodářskou krizí ve 30. letech, která zasáhla i naši republiku → pocity ohrožení v souvislosti se vzrůstající fašizací Německa, obavy z rostoucí nezaměstnanosti Obecný charakter literatury válečné prožitky → zvýšená vnímavost iracionální a temné stránky lidského bytí, zájem o sociální otázky literatura se vznikem ČSR ztrácí vlastenecké poslání a plně rozvíjí estetickou funkci, svobodná výměna názorů, různorodost literárních směrů a stylů ve 20. letech: moderní lyrika, žurnalistika – fejetony, reportáže oslabení dějovosti ve prospěch estetické funkce díla katolicismus, demokraté, komunismus, utopické a varovné romány (K. Čapek, J. Weiss), imaginativní, psychologická a levicově orientovaná próza
Kniha – Válka s mloky Literární druh a žánr Témata, motivy a hlavní myšlenka člověk pomůže mlokům tím, že jim dá nůž, k ochraně před predátorem (žraloci) mloci jsou zprvu atrakce, ale jejich množství a síla roste, nakonec požadují větší životní prostor → tvrdí, že nic nemají proti lidstvu – stejně argumentoval Hitler v Německu mloci postupně ničí pevniny, lidé jsou proti nim bezmocní, protože se nesjednotí, dokud nejsou ohroženi konkrétně oni, odmítají pomoci sousední zemi (podobnost: začátek druhé světové války) lidé nemohou zvítězit, protože v čele mloků je člověk – pragmatismus (co je dobré pro mě = obecně dobré) na konci se mlok vynoří v Praze (- vnitrozemská oblast) → před mloky nejsme v bezpečí nikde, mloci (= fašismus) se týká všech, beznadějnost situace Kompozice, čas a prostor, vypravěč celý svět obraz meziválečného světa, 30. léta 20. století, pracuje zde ale s fantazií, kromě reálných prvků se objevují mloci, kteří jsou symbolem pro fašismus → vytvořil jakousi moderní bajku novinové zprávy a deníkové záznamy – umožňuje vracet se v čase, přeskakovat některé časové úseky a měnit funkční styly (publicistický, prostěsdělovací, odborný, umělecký) Postavy a děj Jazykový rozbor – slovní zásoba Zajímavosti mloci jsou nejprve využíváni jako levná pracovní síla, postupně nasazováni na složitější úkoly a nakonec mají tolik vědomostí a schopností, aby zničili lidstvo – podobnost s roboty z R.U.R. mloci nepotřebují radost ze života, přátelství, lásku, pouze pracují pro své společenství – podobný typ lidí byl vyžadován v nacistickém Německu (později v komunistickém Československu – 50. léta) zpracováno také jako komiks, připravuje se film (2013) Autor – Karel Čapek Život a tvorba autora pochází z Malých Svatoňovic ve východních Čechách, narozen 1890 v rodině venkovského lékaře jeho bratr starší Josef také nadaný spisovatel a malíř – velmi blízký vztah, oba měli zálibu v zahradničení studoval filosofii a literaturu, za první světové války pracoval jako vychovatel u hraběte Lažanského v Chyši u Žlutic – překládá francouzské prokleté básníky – kniha „Francouzská poezie moderní doby“ z počátku píše knihy a divadelní hry s bratrem Josefem, později sám seznámil se se známou herečkou Olgou Scheinpflugovou, pro kterou psal role → s ní se oženil a ve 30. letech podnikají cesty po Evropě, z nichž píše vynikající cestopisy: dílo by šlo tematicky rozdělit do několika okruhů: knihy s fantastickými náměty obecně u Čapka platí, že na počátku je veliký vynález, který by měl zásadně změnit život celého lidstva, ale protože lidstvo k němu morálně nedospělo, vynález mu spíše ublíží „Krakatit“ - inspirace výbuchem v Bolevci a možná i výbuchem sopky Krakatoa v 1890 (→ název) → Čapek „předpovídá“ atomovou zbraň, z románu vyplývá morální aspekt = každý podobný vynález bude použit jako zbraň, bude zneužit politiky pro jejich moc → vědci se nebudou moci vymlouvat, že toto nechtěli „R.U.R.“ - ukázal, že jedna generace = vědci něco vymyslí, druhá generace = podnikatelé to začnou masově vyrábět a využívat divadelní hra postavená na vynálezu umělého člověka slovo „robot“ vymyslel bratr Josef (ze slovenštiny – robiť) roboti zničí lidstvo, protože lidé se stanou zbytečnými (už nepracují), robotům ale také hrozí vymření, protože neznají tajemství života, objeví ho pak robotí pár → tajemství života je láska, z robotů se stanou lidé → pro člověka je důležitá práce a láska Kafkovi hrdinové jsou podobni robotům – žijí bez lásky a přátelství → trestáni „Továrna na absolutno“ - vynález motoru, který nepotřebuje vstupní energii, dělá ale lidi v blízkosti absolutně dobrými, postupně se objevují skupinky uctívačů jednotlivých motorů, které si začnou myslet, že jsou lepší než ostatní → válka, přežije jen 7 lidí „Věc Makropulos“ - nesmrtelnost by člověku nepřinesla štěstí (podobnost: J. Swift – Guliverovy cesty, I. Asimov) „Ze života hmyzu“ - divadelní hra, alegorie na lidskou společnost, jednotlivé druhy hmyzu = typy lidí povídkové knihy „Povídky z jedné a druhé kapsy“ (- dvě knížky) – detektivní zápletky, ale řešení vychází ze znalosti člověka, ne z akčnosti, jako je to dnes např. „Básník“ - vysvětluje surrealismus – opilý básník napíše podvědomě zdánlivě nesmyslnou básničku o automobilové nehodě, a pak se ukáže, že ta báseň věrně odráží realitu: „Labutí šíje, ňadra, buben a činely“ = číslo auta „Kniha apokryfů“ - původně náboženské texty, které církev neuznala za pravé Čapek se zamýšlí nad příběhy z bible, historie nebo z literatury a přemýšlí, jak se mohly stát dohromady (z psychologického hlediska) např. „Smrt Dona Juana“ - symbol svůdníka, dojde k tomu, že vytvářel obraz svůdníka proto, aby zakryl svoji slabost (impotenci) – lidé takto překrývají svou slabost Merle píše o Donu Juanovi v knize Dědictví otců, že byl homosexuál, a proto se takto choval knihy s filosofickými náměty noetismus – o poznatelnosti nebo nepoznatelnosti člověka Čapek se domnívá, že člověk není poznatelný, protože ho poznáváme jen v určitých situacích; protože člověk se mění díky věku a zkušenostem většinou se na člověka díváme podle toho, jací jsme my sami „Povětroň“ - 3 lidé se starají o neidentifikovatelného letce v bezvědomí a vyjdou z toho 3 naprosto jiné příběhy, protože ti tři lidé jsou různí „Obyčejný život“ - „Každý člověk je celý zástup lidí“ díla s protifašistickou tematikou Další směry a představitelé Umělecké směry a jejich představitelé Avantgarda legionářská literatura – autoři, kteří psali o legiích, nebo se jich zúčastnili Josef Kopta Rudolf Medek Jaroslav Hašek bohém, anarchista, mystifikátor (lhář) měl obchod se psi, založil svoji vlastní stranu = Strana mírného pokroku v mezích zákona také působil v legiích – odchází, musí se skrývat, stíhání legionářů – vstoupil do rudé armády – nakonec se usazuje v Lipnici „Dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona“ – o jeho kandidování sbírky povídek: „Trampoty pana Tenkráta“,„Můj ochod se psi a jiné humoresky“,„Dva tucty povídek“, „Tři muži se žralokem“ „Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky“ (1912) – už se objevuje postava prosťáčka „Dobrý voják Švejk v zajetí“ – přepracování, v Rusku „Osudy dobrého vojáka Švejka“ (1920-23) válečná groteska (satira), válečný román Švejk: idiot X velký chytrák – dokázal vždy vybruslit, ale zároveň zkritizovat = nový literární typ švejkovina = negace zodpovědnosti…později = nesmysly kritizuje nesmyslnost války, zesměšnění pořádků v R-U o první světové válce psali: František Langer – „Jízdní hlídka“ – drama Vladislav Vančura – „Pole orná a válečná“ – román Ivan Olbracht – „Podivné přátelství herce Jesenia“ – román Fráňa Šrámek – „Žasnoucí voják“ – povídky Václav Kaplický – „Gornostaj“ – román Stanislav Kostka Neumann – „Válčení civilistovo“ – román Jaroslav Kratochvíl – „Prameny“ – dvoudílný román Jaromír John – „Večery na slamníku“ - povídky
|