Jméno:
Heslo:
Hodnocení: 10.00 / 10 (3 hlasů)
Autor: Martin Bulín
Vloženo: 25. 05.2011
Otevřeno: 31659x
  Printer Friendly Page
Tisknout

Stáhnout

Hodnotit

Komentovat
 
Rozbory knih
Samuel Beckett - Čekání na Godota

Detailní rozbor absurdního drama Čekání na Godota od francouze Samuela Becketta. Vhodné k ústní části státní maturity z českého jazyka.

1. Charakter doby a literatury

  •  vydáno 1949, doba, kdy končí dobré vztahy mezi SSSR a Západem, které byly nutné za druhé světové války, kdy společně bojovali proti fašismu, nyní nastává doba tzv. studené války, kdy naopak Východ a Západ spolu soupeří ve všem kromě boje
  • ve spoustě zemí silný národně osvobozenecký boj → rozpad koloniální soustavy (osamostatnila se Indie, Pákistán, vzniká Izrael – do dneška nepokoje)

  • rozvoj vědy a techniky, kosmonautiky i jaderné fyziky → výsledek soupeření

  • východní autoři (hlavně Rusko) – patos, černobílé vidění hrdinů, pompézní scény, politická uvědomělost

  • zobrazování 2. světové války:

  • satirické a humoristické romány, které útočily nejenom proti nepříteli, ale i proti vlastním řadám, např.: „Hlava XXII“

  • západní autoři – střízlivost, nepatetičnost, vystižení psychiky → působivější

  • psychologická studie vnitřního světa hrdinů, např.: „Sophiina volba“

  1. Kniha – Čekání na Godota

    1. Literární směr/sloh dané knihy

      • absurdní literatura (40. – 50. léta 20. stol.), blízko k existencionalismu

        • většinou se týká dramatu

        • prvky existencialismu, typická zejména pro drama

        • absurdita = životní pocit bezmocného člověka

        • lidský život postrádá smysl, neexistuje schopnost komunikace, vládne pocit odcizení, člověk v mezní situaci, chybí souvislý děj, nemá smysl hledat v rozhovorech smysl

        • devalvace jazyka, který ztrácí svou sdělovací funkci (fráze, jeden neposlouchá druhého)

        • objevuje se už u Kafky

        • Alfred Jarry, Samuel Beckett, Václav Havel

        • Antonin Artaud

          • Francouz, spoluzakladatel Divadla Alfreda Jerryho

          • Manifest divadla krutosti“ a „Divadlo a jeho dvojník“

          • požaduje návrat k původní, spol. fci divadla, z divadelní hry nemá být divák odtržen a pouze pozorovat, ale má být součástí, navazují Beckett či Ionesco

        • Eugene Ionesco

          • francouzský básník, dramatik a esejista, ve svých hrách zobrazoval úzkost bytí

          • Plešatá zpěvačka“, „Židle“ , „Nosorožec“

        • Edward Albee

          • Američan, zobrazuje člověka v krizových situacích, „Smrt Bessie Smithové“, „Kdo se bojí Virginie Wolfové“

            1. Literární druh a žánr

              • absurdní drama

            2. Témata, motivy a hlavní myšlenka

              • sám autor údajně nevěděl jaký smysl jeho dílo má

              • lidé neustále čekají na něco, co změní jejich život v budoucnu, nebo na někoho, kdo by jim mohl pomoci a přitom zapomínají žít přítomností

              • život = čekání na něco, není to život

              • v jednání postav je absurdita, která může ukazovat odcizenost lidí současného světa, nejsou schopni navazovat vzájemné vztahy, panuje anonymita, chybí přátelství

              • některé symboly až nepochopitelné (slepý Pozzo druhý den)

              • bezcitnost lidí, nesoucítí s utrpením druhých

              • hrůza z nepoznaného světa → oba tuláci se bojí udělat něco sami – trošku souvisí s existencionalismem, který ukazuje člověka odsouzeného ke svobodě

            3. Kompozice, čas a prostor

              • expozice: setkání dvou tuláků

              • kolize, krize i peripetie chybí – děj je stále na stejné úrovni

                • za krizi by se dal považovat závěr prvního dějství, kdy se dozvídáme, že pan Godot nepřijde, že přijde jindy

                • ve druhém dějství je děj velice podobný dějství prvnímu → opět pouze nic neříkající rozhovor

                • jednotlivé věty dialogu jsou někdy těžko pochopitelné, mohou vyjadřovat naprostou banalitu (chlapec říká, že pro pana Godota hlídá kozy), ale může to být i symbol

              • katastrofa: nečekaný závěr hraničící s pointou → vzkazuje, že nepřijde nikdy

                • závěr je otevřený, autor divákovi nic nevysvětluje, divák si musí sám domýšlet motivy, symboliku...

              • děj se odehrává během dvou dnů

              • dílo není členěno na kapitoly, děj se odehrává na jednom místě, ve dvou dnech a jedna dějová linie

              • netradiční drama - bez děje a dramatické výstavby

              • nedochází k vyřešení problému - Godot nepřijde

              • prostor a čas - neurčitý čas a prostor - jakási venkovská cesta, na scéně jeden strom

              • groteskními prvky, klaunovské scény(obouvání bot 5 stránek)

              • Godot by mohl být symbol řeckého Deus-ex-machina, ale tady nepřijde

            4. Postavy a děj

              • Vladimír a Estragon

                • dva tuláci, kteří se povrchně znají, setkávají se na opuštěném místě

                • jejich dialog je chaotický, jeden příliš nevnímá druhého

              • Pozzo a Lucky

                • symbolické postavy zotročovatele a zotročeného

                  • Lucky tak trochu symbolizuje tzv. otrocký duch, který je kritizován už u Svatopluka Čecha v Písních otroka – jsme spokojeni jako otroci a nesnažíme se svůj úděl změnit

                  • v moderní psychologii se to nazývá zajatecký syndrom a bylo to pozorováno u amerických zajatců ve Vietnamu, kteří vnitřně sympatizovali se svými vězniteli, snažili se jim nedělat problémy...

                  • na toto téma byla napsána kniha „Dokonalá oběť“, v níž byla dívka v USA vězněna dvěma manželi několik let, ponižována, znásilňována, nucena žít v bedně pod postelí a nakonec psychicky začala své věznitele vnímat jako lidi, kteří mají právo se takto chovat, takže si mohli dovolit ji vzít na nákup apod.

              • chlapec, který přijde každý den oznámit, že pan Godot dnes nepřijde

              • pan Godot – imaginární postava, která se vůbec neobjeví

                • hra o čekání, které nekončí a nepřináší očekávaný výsledek; setkání 2 tuláků- z jejich chaotického a nesmyslného dialogu vyplývá, že čekají na jakéhosi Godota, který by snad měl změnit jejich životní osudy(neznámo, kdy a kde mají čekat, kdo je Godot a co má pro ně udělat); hra pokračuje neustále opakovanými dialogy, přerušovanými příchodem pana Pozza s bičem a nemluvícího sluhy Luckého, otroka na šňůře a ověšeného věcmi(kufr, stolička); 2. jednání(druhý den, stejná hodina i místo) je opakováním prvního, jen Pozza přichází osleplý, je tedy závislý na Luckym a tulácích; na konci každého jednání přichází chlapec se sdělením, že Godot dnes nepřijde, ale zítra určitě; v závěru se oba tuláci ze zoufalství chtějí oběsit, ale přetrhla se šňůra z kalhot, hctějí odejít, ale neodejdou, zůstávají bez pohybu stát

                  1. Jazykový rozbor

                    • chaotický nekonečný dialog, vulgarismy, neomalené žvanění

                    • řeč jejímž jediným příznačným cílem je „zabít čas“

                    • dialogy nemají nic sdělovat=> úmyslná destrukce jazyka

                    • jazyk srozumitelný, spisovný i nespisovný, plný otázek i s vulgarismy, je absurdní- normální člověk by tak nemluvil

                  2. Zajímavosti, inspirace, kritika

                    • ve Vieweghově knize Báječná léta pod psa

                    • oblíbeno u intelektuálů 60. let

                      • první inscenace - zdařilá inscenace Rodgera Blina v lednu 1953 v Theatre de Babylone(za 2 roky 500 repríz), Jan Skyba- Exploze snů v kině Plasy

                      • Camus, Sartre i Kafka, inspiroval např. i Havla

                      • u francouzských kritiků od počátku 50. let vzrůstal zájem o Becketta a byl považován za starého souputníka tzv. nového románu

                       

                   

                 

             

       

  1. Autor – Samuel Beckett

    1. Život autora + vlivy na jeho tvorbu

      • francouzský dramatik irského původu, Nobelova cena za literaturu 1969

      • hlavní představitel absurdní literatury, psal anglicky a francouzsky

      • většinu peněz za Nobelovu cenu dal chudým umělcům

    2. Další autorova tvorba

      • z hlediska proslulosti zůstává tzv. autorem jediné hry – Čekání na Godota, další jeho díla nejsou příliš známá (např. „Šťastné dny“, „Malone umírá“)

      • dílo „Katastrofa“ z roku 1984 o výsleších disidentů napsal Beckett speciálně pro Václava Havla

  2. Další směry a představitelé – viz Na cestě

 
Powered by XOOPS 2.5 | 2008 - 2015 | © Kitt