Detailní rozbor renesančního drama Hamlet Williama Shakespeara. Vhodné k ústní části státní maturity z českého jazyka.

1. Charakter doby a literatury

• renesance je umělecký styl, který začíná v Itálii ve 13. století (tím, že je Itálie ve Středozemním moři → kontakty s Afrikou a Asií)

• zlepšil se život lidí, méně lidí umírá → méně se zaměřují na posmrtný život a více na život současný

• souvisí se změnou v myšlení – humanismem (lidský) – pokrok v zemědělství způsobil, že menší procento lidí muselo vyrábět potraviny → mohou se jmenovat nadstavbě – stavitelství, umění,..

• místo hradů (už nejsou nedobytné kvůli střelnému prachu) se staví paláce a zámky

• v umění se objevují i nenáboženské motivy – krásy nahého lidského těla – souvisí to i s pokrokem v lékařství → první pitvy, které prováděli i malíři

• objevuje se pojem „renesanční člověk“ → krásný tělesně i duševně, všestranný

• důležitý byl vynález knihtisku (1447), u nás v Plzni první tištěná kniha: Trojanská kronika → vzdělání se dostalo i mezi střední vrstvy obyvatelstva

• k nám se dostává humanismus a renesance až koncem 15. století (kvůli husitským válkám)

1. Kniha - Hamlet

   1. Literární směr/sloh dané knihy – humanismus, renesance

      • renesance

        • návrat k antickým ideálům krásy – sloupořadí, pravidelné půdorysy budov, okna, …

        • hrdina se často ztotožňuje s autorem (např. Božská komedie od Danteho)

        • častým tématem je láska i erotická (Dekameron)

        • typický je zájem o vědění → píší se herbáře, mapy, historické knížky, cestopisy, ...

      • humanismus

        • ve filosofii i v literatuře, zájem od boha k člověku, rovnost všech lidí před bohem

        • individuální zkušenost člověka, která pramení z praktického jednání, racionalismus

        • v užším slova smyslu chápeme humanismus jako literární a umělecké hnutí 14.-16. století jež programově navazovalo na odkaz antiky

   2. Literární druh a žánr

      • drama, alžbětínské drama, tragédie

        • Anglie, nejvíce se uplatnilo za vlády Alžběty I., hrálo se v divadlech - vyvýšené jeviště, kryté lóže pro pány, zbytek nebyl zastřešený, herci uměli vše- tanec, recitaci, zpěv; žádné kulisy

   3. Témata, motivy a hlavní myšlenka

      • téma nerozhodného člověka, který váhá, zda pomstít otce

        • nechce současně ublížit matce

      • příběh člověka, který ztratí víru v lidi, když se matka brzy po smrti otce provdá za jiného

        • nadčasovost – i dnes mohou mít děti podobný pocit po rozvodu rodičů jako Hamlet

      • známá úvaha: Být či nebýt? - autor přemýšlí, zda by nebylo pro člověka lepší skončit život sebevraždou – důvody: nespravedlivý svět, těžký život

        • současně ale váhá to udělat – neví, co bude po smrti („Jaké sny by se nám mohly zdát?“)

          • Lord Byron napsal báseň Manfred, kde hrdina také přemýšlí o sebevraždě a bojí se ji spáchat, protože se obává, že pak už nebude nic

          • podobně přemýšlí také Mácha

      • obdiv rozhodných lidí symbolizovaných norským princem Fortinbrasem

      • osamocený jedinec ve světě zločinů a intrik

      • bezohledná touha po moci se nezastaví ani před násilím

      • Hamlet – nerozhodný člověk – tato nerozhodnost je horší než kdyby udělal cokoliv → nakonec zemře zbytečně moc lidí

   4. Kompozice, čas a prostor, děj

      • tragédie o pěti dějstvích, chronologický děj

      • děj se odehrává během několika dní na hradě Elsinoru v Dánsku = náhodně vybraná země

        • odehrává se v blíže neurčené době – středověk

      • jedno hlavní téma, které je rozvíjeno, s minimem vedlejších epizod (norský král)

        1. expozice – uvedení do děje (vytváří nezbytné předpoklady k porozumění děje).

        2. kolize – zařazení dramatického prvku (rozpor nebo konflikt), který vyvolává dramatické napětí a potřebu jej vyřešit.

        3. krize – vyvrcholení dramatu.

        4. peripetie – obrat a možnosti řešení.

        5. katastrofa – rozuzlení a očista (katarze – je vnitřní očista člověka, která následuje po dramatickém zážitku ohrožení nebo zla)

      • první inscenace v divadle The Globe roku 1601 (hráli jen muži)

   5. Postavy

      • Hamlet - dánský princ. Typ člověka s velmi složitou psychikouPoté, co se mu zjeví duch otce, předstírá šílenství, aby upozornil na vraha svého otce. V podstatě jsou ve hře dva Hamleti: ,,šílený“ Hamlet si libuje ve slovních hříčkách a ,,racionální“ Hamlet bažící po pomstě. Typ rozpolceného člověka. Rozpolcenost hrdiny – touha po naplnění ideálů proti pocitu povinnosti trestat zlo. Nedůvěra ve vlastní sílu, ale touha po činu.

      • Claudius - dánský král. Hamletův strýc a také nevlastní otec, královrah, zavraždil svého bratra tak, že mu do ucha nalil jed. Je zrádný, zákeřný, podlý, neschopný vlády, ale ctižádostivý

      • Gertruda - dánská královna. Hamletova matka. Claudius poté, co zavraždil svého bratra, ji pojal za manželku a stal se králem. Vnitřně je rozpolcená na dobro a zlo.

      • Horatio - Hamletův nejlepší přítel. Je čestný a spravedlivý. Schopen soudit Hamletovo jednání a Claudiovu vinu.

      • Polonius - Nejvyšší královský komoří. Otec Ofelie a Learta. Svou oddaností králi je až směšný. Na svou oddanost doplatí životem.

        • typ člověka, který je věrný tomu, kdo je u moci; vůči své dceři se chová velice dobře, vůči Hamletovi přejímá chování jeho otčíma

      • Ofélie – Poloniova dcera, milovala Hamleta. Poté, co byl její otec zabit, zešílí, na rozdíl od Hamleta, ale skutečně. Posléze nešťastnou náhodou utone.

      • Horacio- Hamletův přítel, přežije.

      • Rosenkrantz a Guildenstern – Hamletovi přátelé z dětství, nyní ho ale prodali Claudiovi, pro kterého dělají špehy → věčné typy bezcharakterních lidí, kteří slouží v každém režimu tomu, kdo vládne; jsou opakem Horatia

        • Hamlet si dobře uvědomuje, že budou odkopnuti, až splní svůj úkol → jsou postradatelní, protože takových je moc

   6. Jazykový rozbor

      • prolínání filosofických úvah o minulosti se soudy o každodenním životě

      • pro toto drama jsou typické dlouhé filozofické monology, ve kterých se Hamlet zabývá otázkou lidské existence. Shakespeare v díle využívá vtipné a sarkastické poznámky, ale i vážné výstupy tragických postav. Objevují se i cynické poznámky, třeba u hrobníků na adresu zemřelé Ofélie. Sám Hamlet se vyskytuje ve dvou jazykových rovinách, v jedné je vážný, rozumný, v druhé rovině se snaží naopak vyjadřovat "šílenství". Když Hamlet předstírá šílenství, tak hovoří ve dvojsmyslných slovních hříčkách, které jsou pro ostatní postavy většinou neprůhledné.

      • děj se zmítá v prudkých dialozích ve kterých autor přemýšlí nad problémy

      • dvorské intriky

      • slovní zásoba-prvky tragické i komické, satirické, patos, slovní hříčky

      • psáno blankversem(-je nerýmovaný sylabotónický jambický verš o pěti stopách, končí na přízvučnou slabiku)

      • kromě verše používá i prózu a lidový jazyk

      • komické prvky nejsou odděleny od tragických

        • příčinou tragédie je lidská vášeň, nebo náhoda, neomezenost látky, času a místa

          • ženy se samostatně rozhodují - nepodřizují se – ještě více se to objevuje v komediích (Veselé paničky windsorské)

1. Pohled na knihu

   1. Inspirace

      • pro muzikál Hamlet; Nohavica; Vysockij; Hola n- Noc s Hamletem; J. Vyskočil- Haprdáns (Hamlet princ dánský); dílo několikrát zfilmováno (1. adaptace 1948- 4 Oskary)

      • inspirován dobou ve které žil - Válka růží - anglické rody → Kapuleti a Montekové; vychází ze starodávného skandinávského příběhu Ur-Hamleta, přesněji "Amleta", prince jutského, příběh napsal dánský kronikář Saxo Grammaticus (1150–1220)

      • v 19. století do češtiny jeho 33 her přeložil Josef Václav Sládek

      • jeho hry byly několikrát převyprávěny (Hulpach Vladimír – Příběhy ze Shakespeara, Vrchlická Eva – Z oříšku královny Mab)

      • dílo je hrané i dnes a je stále oblíbené (i po 400 letech), celá řada filmových a divadelních adaptací

      • o Shakespearovi byl natočen film „Zamilovaný Shakespeare“

      • Očenášek – Romeo, Julie a tma

2. Autor – William Shakespeare

   1. Život autora + vlivy na jeho tvorbu

      • 1564 – 1616, žil ve Stratfordu, byl hercem, autorem her, majitelem divadla The Globe

        • při jeho požáru mu uhořela tvář → odchází z Londýna do Stratfordu, kde umírá

      • někteří lidé tvrdí, že není autorem všech těch her, že to za něho napsal Francis Bacon

   2. Další autorova tvorba

      • 1. období tvorby - do roku 1600

        • komedie- „Komedie plná omylu“ , „Zkrocení zlé ženy“, „Sen noci svatojánské“, „Veselé paničky windsdorské“ → plně renesanční komedie, optimizmus, spletitý děj, vítězí spravedlnost a láska, ženy v dílech jsou rázné, nezkrotné

        • historické hry - „Jindřich IV.“ „ Jindřich V.“, „Jindřich VI.“, „Richard II.“ - hry z anglických dějin, fakticky přesné

        • starověké hry- „Titus Andronicus“ „Julius Caesar“, „Kupec benátský“- tragikomedie, tragická postava žida Sajloka; „Romeo a Julie“- 1595 - děj v Shakespearově současnosti

      • 2. období tvorby

        • tragédie- „Hamlet“ „Othello“ „Král Lear“ „Macbeth“

        • sonety- „Sonet 91“- 4 sloky, 14 veršů, 3x střídavý rým a v poslední sdružený – teze, antiteze, synteze

3. Další směry a představitelé

   1. Nové umělecké směry a žánry

      • racionalismus- důvěra v lidský rozum

      • -inspirace antickou kulturou

      • -antropocentrismus- v centru dění člověk a jeho schopnosti, ne bůh

      • -v těchto bodech se renes. shoduje s humanismem, který se díky ní rozvíjí

   2. Další představitelé

      • Itálie

        • Dante Alighieri- „Božská komedie“; Francesco Petrarca- „Sonety Lauře“; G.Boccacio- „Dekameron“

      • Francie

        • Francois Villon - „Malý testament“ , „Velký testament“; Francois Rabelaise[roblé]-„Gargantua a Pantagruel“

      • Španělsko

        • Lope de Vega - „Fuente Ovejuna“

        • Miguel de Cervantes - „Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha“

      • Anglie

        • G. Chaucer

          • realistický pohled na skutečnost, humor, sepětí člověka a přírody

          • působil jako diplomat- Florencie

          • „Canteburské povídky“ - 24 povídek veršovaných i prozaických

        • Ch. Marlow - dramatik, alžbětínské drama, „Historie o doktoru Faustovi“

          • Faustus – typická renesanční postava, touží po vědění a zasvětí mu i svoji duši

      • Nizozemí

        • Erasmus Rotterdamský

          • ve své době nejobdivovanější humanista Evropy, překládaný do většiny národních jazyků

          • „Chvála bláznovství“ - personifikovaná ženská postava, která se chlubí, že kdyby jí nebylo, tak jsou všichni lidé na světě nešťastní (učitelé musí denně učit desítky tupých zlobivých žáků v temných smradlavých prostorách, což je zcela vyčerpává, ale jsou spokojeni díky bláznivosti, protože mají nad těmi žáky moc → to jim stačí, mohou je trestat) – podobnost s Komenským

   3. Jiná umění

      • architektura - F.Branelleschi, R. Santi, M. Buanaroti

      • sochařství - M.Buanarroti, Donatello

      • malířství - M. Buanarroti, R. Santi, L. da Vinci, H. Bosch, A. Dürer

      • hudba - G. Palestina, J. Obrecht