Jméno:
Heslo:
Hodnocení: 8.00 / 10 (7 hlasů)
Autor: Martin Bulín
Vloženo: 25. 05.2011
Otevřeno: 65918x
  Printer Friendly Page
Tisknout

Stáhnout

Hodnotit

Komentovat
 
Rozbory knih
Václav Havel - Audience

Detailní rozbor absurdního drama Audience Václava Havla. Vhodné k ústní části státní maturity z českého jazyka.

1. Charakter doby a literatury

  •  dílo bylo napsáno 1975
  • tzv. doba normalizace – jedni si to vysvětlovali tak, že se politická situace u nás vrátila k normálním poměrům (komunisté věrní SSSR), jejich odpůrci říkali, že nenormální se stalo normálním

  • byli trestáni lidé, kteří nějakým způsobem odmítali vstup vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 k nám nebo se jim nelíbila politika sovětského svazu

  • v KSČ došlo k boji o moc, tzv. reformní komunisté z 60. let byli odstraňováni z vedoucích funkcí, někteří i vězněni, všichni komunisté museli projít tzv. prověrky, kde komise hodnotily jejich vztah k novému vedení státu

  • byl vězněn např. Vladimír Škutina a někteří autoři jsou nuceni k emigraci (např. Pavel Kohout)

  • literatura u nás se dělí do tří skupin – oficiální, samizdatová a exilová

  • po potlačení Pražského jara (1968) musel Václav Havel opustit divadlo a jeho díla se v Československu přestala vydávat a hrát. V té době byl však již autorem uznávaným i v zahraničí → to pro něho v následujících dvaceti letech normalizace znamenalo jistou finanční nezávislost a podporu světového veřejného mínění, kdykoli byl komunistickým režimem za své názory vězněn

  1. Kniha – Audience

    1. Literární směr/sloh dané knihy

      • absurdní literatura (40. – 50. léta 20. stol.), blízko k existencionalismu

      • většinou se týká dramatu, prvky existencialismu

      • absurdita = životní pocit bezmocného člověka

      • lidský život postrádá smysl, neexistuje schopnost komunikace, vládne pocit odcizení, člověk v mezní situaci, chybí souvislý děj, nemá smysl hledat v rozhovorech smysl

      • devalvace jazyka, který ztrácí svou sdělovací funkci (fráze, jeden neposlouchá druhého)

      • objevuje se už u Kafky

      • Alfred Jarry, Samuel Beckett

      • Antonin Artaud

        • Francouz, spoluzakladatel Divadla Alfreda Jerryho

        • Manifest divadla krutosti“ a „Divadlo a jeho dvojník“

        • požaduje návrat k původní, spol. fci divadla, z divadelní hry nemá být divák odtržen a pouze pozorovat, ale má být součástí, navazují Beckett či Ionesco

      • Eugene Ionesco

        • francouzský básník, dramatik a esejista, ve svých hrách zobrazoval úzkost bytí

        • Plešatá zpěvačka“, „Židle“ , „Nosorožec“

      • Edward Albee

        • Američan, zobrazuje člověka v krizových situacích, „Smrt Bessie Smithové“, „Kdo se bojí Virginie Wolfové“

          1. Literární druh a žánr

            • drama, absurdní drama (jednoaktovka)

          2. Témata, motivy a hlavní myšlenka

            • hry Audience, Vernisáž a Protest (1978) → autobiografický prvek

            • postava disidenta Ferdinanda Vaňka, který za trest pracuje v pivovaře (jako Havel)

              • není v hrách příliš aktivní, spíše umožňuje postavám kolem sebe, aby k němu, jako odpůrci režimu, zaujali nějaké stanovisko – tím se ukazuje jejich charakter, většinou: strach nebo absence morálky, …

            • myšlenka ukázat absurditu doby 70. a 80. let, ve které se děj odehrává – normalizace

            • dialog sládka a Vaňka není příliš konstruktivní – sládek neposlouchá, co Vaněk říká, baví se o ničem → objevují se opakující se fráze → typický prvek absurdního dramatu

            • motiv: Jiřina Bohdalová, Karel Gott – nevzdělaný arogantní sládek nutí Vaňka, aby přivedl Bohdalovou na piatiku - vůbec si neuvědomuje absurditu své žádosti

              • když Vaněk váhá → sládek mu podsouvá, že jím pohrdá

            • motiv: pracovní morálka – Vaněk chce několikrát odejít dělat – sládek ho nepustí

              • říká mu, že dříve to bylo lepší – chlastali celou noc – pracovní morálka socialismu

            • postava sládka jakoby byla napsána pro Pavla Landovského

          3. Kompozice, čas a prostor

            • jednoaktovka

            • odehrává se během jediného rozhovoru v kanceláři sládka v pivovaru (autobiografický prvek)

            • doba normalizace (70. - 80. léta 20. století)

            • je obtížné rozdělit hru na klasické části (úvod, zápletka, vyvrcholení)

            • celý dialog je rozdělen jen několika odchody Sládka na záchod

          4. Postavy a děj

            • Ferdinand Vaněk

              • je spisovatelem, který ale z politických důvodů nesmí vykonávat práci a za trest je dán jako manuální pracovník do pivovaru na zcela bezvýznamné postavení - pracuje jako přikulovač sudů v pivovaře

              • absurdita se ukazuje i v tom, jak postoupil v kariéře – že přikulovač je lepší než kouleč

              • inteligentní člověk, což se objevuje i ve způsobu jeho hovoru – je zdvořilý, používá spisovný jazyk a někdy i odborné termíny a cizí slova, čímž dráždí sládka

              • je rezignovaný, uvědomuje si, že nic nezmůže, snaží se získat drobné výhody – ne však za cenu morálních ústupků

                • sládek

                  • neustále opilý, arogantní (Vaňkovi začne hned tykat)

                  • nevzdělaný a velice pravděpodobně i hloupý, má nedůvěru k inteligentním lidem, vážní si pouze „svých“ lidí – tzn. těch, kteří jsou ochotni s ním pít, šmelit apod.

                  • jako svého člověka vnímá i tajného policistu, který má Vaňka na starosti a kterému sám na Vaňka podává zprávy – přitom si vůbec neuvědomuje nemorálnost svého počínání

                  • nakonec Vaňkovi navrhne, aby donášel sám na sebe – vrchol absurdity

                  • je charakterizován i svým jazykovým projevem – nespisovný, vulgární, jednoduchý

                1. Zajímavosti, inspirace

                  • Havlovy divadelní hry jsou ovlivněny především tradicí absurdního divadla; mimochodem Samuel Beckett, jeden z jejích zakladatelů, uvězněnému Havlovi věnoval v roce 1982 hru Katastrofa. Není to ovšem jediný inspirační zdroj; například k Čechovovi se Havel sám odkazuje ve hře Odcházení (2007) citací motivu z Višňového sadu

                  • postavu sládka ztvárnil Pavel Landovský, postavu Vaňka

                  • Havel byl v podstatě v postavení Vaňka → zanedlouho na to byl prezidentem ČR

                  • Audience – ironie, satira (- znamená přijetí u někoho významného → zde je ale vzdělaný člověk přijat nevzdělancem a morálně špatným člověkem, který je ale jeho nadřízeným)

                 

               

           

       

  1. Autor – Václav Havel

    1. Život autora + vlivy na jeho tvorbu

      • narozen v Praze, potíže na škole kvůli komunistickému režimu

      • 1967: projev proti KSČ

      • až do roku 1969 mu bylo v ČSR zakázáno publikovat → do časopisů (Divadelní noviny)

      • žena Olga Splíchalová

      • 1989: účastnil se založení Občanského fóra – protitotalitní hnutí

      • kampaň „Havel na hrad“ - 29. prosince 1989 jednomyslně zvolen prezidentem Československa

      • Havel navazuje na české myslitele, jako Tomáš Garrigue Masaryk, Josef Šafařík a především Jan Patočka, přes něhož přijímá tradici fenomenologické filozofie (- zkušenosti)

    2. Další autorova tvorba

      • tři žánry:

        • 60. léta 20. století – poezie a kaligramy

        • divadelní hry ovlivněny tradicí absurdního divadla

          • 1966: první kniha „Protokoly“ - obsahuje také „Zahradní slavnost“, sbírku typogramů a dvě eseje

          • Vyrozumění“ (1969) a „Ztížená možnost soustředění“ (1970) → cena Obie v New Yorku

          • Audience“, „Vernisáž“, „Protest“ - postava disidenta Vaňka

          • Largo desolato“ - studie strachu pronásledovaného disidentského spisovatele o svou identitu

          • Odcházení“ - dotýká se korupce a bulvárního tisku

        • eseje, kritika, dopisy a projevy

          • doba normalizace: „Dopis Gustavu Husákovi“, „Moce bezmocných“, „Dopisy Olze“

          • esejistická literatura v době prezidentství – např. „Letní přemítání“

  2. Další představitelé

    1.  
      • Havel patří do samizdatu, většina her zůstala jenom ve čtené podobě, nehrála se

        • provozovala se domácí divadla (např. u Vlasty Chramostové nebo na Havlově hrádečku – jeho chalupa)

        • bytové divadlo – domů si pozveš kamarády a pro ně to hraješ

      • Pavel Kohout – jeho hry se hrály hlavně v cizině

      • Pavel Landovský

      • Milan Kundera

      • mezi další autory této doby – ne dramatiky by patřili:

        • Bohumil Hrabal, Josef Škvorecký

        • Underground – Jirous, Bondy

        • z oficiálních: Ota Pavel, Ladislav Fuks, Vladimír Páral

 
Powered by XOOPS 2.5 | 2008 - 2015 | © Kitt