charakteristika doby, rysy divadla, příklady českých autorů a jejich her

Gabriela Preissová, Alois Mrštík, Vilém Mrštík, Ladislav Stroupežnický

50. léta 19. století

- absolutní útlum jako logický důsledek politického klimatu v zemi

60. léta 19. století

- razantní rozmach dramatu v souvislosti s otevřením Prozatímního divadla 1862 (1. samostatná česká scéna stála v místech dnešního Národního divadla; činnost zahájena Hálkovou hrou ze srbských dějin Král Vukašín, hrály se soudobé zahraniční hry, Tylovy hry, činohra navazovala na obrozeneckou tradici)

70. a 80. léta 19. století

- tzv. generace Národního divadla, obě zahájení Smetanovou Libuší; 1. ředitel F. A. Šubert se snažil o vyvážený repertoár z oper, operet a činohry zahraniční i české provenience; postupy realistické a naturalistické, které byly ochuzeny o dřívější efektní výpravu, přijímány obtížně diváky i kritikou; herci byli vnímáni jako reprezentanti vysoké úrovně mluvené češtiny

Rysy divadla 2. poloviny 19. století:

• v repertoáru převažovaly zábavné hry pro lidové publikum; za hry vysokého stylu byla považována historická dramata s buditelským posláním, ale české prostředí nemělo autory, kteří by dokázali historickou látku poutavě zpracovat
• v oblasti hudební byla na vrcholu žebříčku opera; uváděny také zahraniční opery, operety a balety
• pro divadelní repertoár se stal přelomový rok 1887, kdy vystoupila realistická kritika T. G. Masaryka na stránkách časopisu Čas proti novoromantismu her J. Vrchlického a definovala novou podobu realistického dramatického umění
• české realistické hry tematicky čerpaly z venkovského prostředí, ale s absencí obrozenecké vesnické idyly
• divadelní repertoár byl přizpůsobován různým skupinám publika, počínaje měšťany s jejich relativně vysokými nároky na divadelní produkci a konče lidovým a dělnickým publikem
• k lidovýchovné funkci českého divadla z období národního obrození se tedy přidala ve 2. polovině 19. století i funkce zábavná

Příklady českých autorů a jejich her:

B. Smetana: „Braniboři v Čechách“, „Dalibor“, „Hubička“, „Prodaná nevěsta“, „Libuše“

J. Vrchlický: „Noc na Karlštejně“, „Smrt Hippodamie“

J. Zeyer: „Radúz a Mahulena“

L. Stroupežnický: „Paní mincmistrová“, „Zvíkovský rarášek“, „Naši furianti“

A. Jirásek: „Vojnarka“, „Otec“

bratři Mrštíkové: „Paní Urbanová“, „Maryša“

G. Preissová: „Gazdina roba“, „Její pastorkyňa“

GABRIELA PREISSOVÁ:

• autorka realistických povídek, románů a divadelních her tematicky čerpajících z moravského Slovácka či ze života Slovinců v Korutanech

• realistickými dramaty, v nichž pracuje s tématem společenské nerovnosti ve vesnickém prostředí bránící lásce hrdinů, otevřela cestu realistickým dramatům bratrů Mrštíků

„Gazdina roba“ – tragédie z moravského Slovácka; netradiční prostředí – slovácká a rakouská vesnice, kde pracují sezónní zemědělští dělníci; po Stroupežnického Našich furiantech další pokus o proniknutí realismu na české jeviště

hlavní hrdinka, švadlena Eva, je odmítnuta jako možná nevěsta selského synka Mánka jeho rodiči, důvodem je rozdílnost náboženské víry i sociálního postavení milenců; ponížená Eva se v afektu rozhodne pro sňatek se svým důvěrníkem Samkem, manželství však zkrachuje po smrti dcerky (Samko odmítl k dítěti pozvat lékaře), Eva opět navazuje vztah s mezitím již ženatým Mánkem, stává se „gazdinou robou“, nelegitimní partnerkou, Mánek nemá odvahu k rozvodu, Eva páchá sebevraždu

dle hry složil J. B. Foerster operu „Eva“

„Její pastorkyňa“ – naturalistická tragédie; téma – předsudky, vina, odpuštění, pokání

schovanka (pastorkyňa) vdovy „kostelničky“ Jenůfa, je opuštěna milencem Števou, s nímž čeká dítě, kostelnička potupu schovanky řeší zatajením narození dítěte a jeho zavražděním; tragický příběh končí pokáním vdovy poté, co se její zločin prozradí, v závěru Jenůfa kostelničce odpouští a snaží se začít nový život

• dle hry zkomponoval L. Janáček operu „Její pastorkyňa"

ALOIS MRŠTÍK:

• autor povídek a románové kroniky popisující život na moravské vesnici na poč. 20. století
• poskytl zázemí pro tvorbu svému mladšímu bratru Vilémovi; spolu s ním napsal realistické vesnické drama na základě skutečných osudů ženy z Těšan u Židlochovic
• „Rok na vsi“ – realistický román, vypravěčem vesnický učitel – líčí život vesničanů během zemědělského roku; promluvy postav jsou psány dialektem, reflexe učitele spisovnou češtinou

VILÉM MRŠTÍK:

• propagátor ruského realismu a francouzského naturalismu, autor jediného českého sociálního románu o životě studenta v Praze, v němž mísí naturalismus s impresionismem; s bratrem Aloisem napsal realistické drama z moravské vesnice

• signatářem manifestu České moderny 1895

  „Pohádka máje“ – román; pražský student Ríša (vliv Oněgina) přijíždí na moravský venkov, znuděný ruchem velkoměsta, cynismus, postupně propadá kouzlu lásky k naivní Helence z myslivny; impresionistické proměny přírody v souznění s milostným příběhem hrdinů

  „Santa Lucia“ – sociální román z městského prostředí, neúspěšný pokus chudého moravského studenta Jiřího Jordána prosadit se v Praze; kompozice příběhu je retrospektivní, rekapituluje osudy umírajícího jednadvacetiletého mladíka; líčení duševních stavů hrdiny; osobitým prvkem je identifikace města Prahy se ženou – milenkou; prvky naturalistického popisu s impresionistickým líčením proměny města v souvislosti s proměnami duševního stavu hlavního hrdiny

   

  „Maryša“

• realistické drama z venkova
• námět podle skutečné události, soudobá realita – rok 1886
• oba autoři (bratři) se podíleli na zpracování (více Vilém)
• z jihomoravské vesnice na Slovácku (JV Morava)
• část v okolí Brna
• premiéra v květnu 1894 v ND, v říjnu 1894 v Brně
• jazyk: hanácko-slovácké nářečí (dialekt) → atraktivnost dramatu
• katechismus = podrobit se před svatbou u kněze zkoušce z náboženství
• 5 dějství, 3 jednoty (času, místa a děje)
• vyniká přesvědčivou psychologií postav
• nejsou zde patetická gesta → působí díky svým střízlivým realistickým jednáním
• jednoduchá zápletka ze špatného manželství = věkové, generační, sociální, názorové rozdíly → hlavní myšlenka = protiklad bohatství a citu + každý si má svého partnera vybrat sám
• patriarchální vztahy na vesnici (hlavní slovo má otec)
• Maryša, dcera bohatého sedláka Lízala, je rodiči donucena vdát se za vdovce, mlynáře Vávru, ač miluje chudého Francka → sňatek jako výhodný prodej a koupě
• Vávra bije své děti (má 3 děti z 1. manželství) → Maryša ho otráví otrušíkem (oxid arsenitý = arseník)
• prudký dějový spád; hra má hudební prolog a písňové složky

místo, doba děje:

• prostředí slovácké vesnice, konec 19. století (1886)

námět, dějová osnova:

 obraz majetkových rozdílů na vesnici, nešťastný život dívky Maryši v manželství z donucení rodičů

1. dějství – expozice: základní situace – jednání Lízala a Vávry o věno, loučení rekrutů (mezi nimi Francek, kterého Maryša miluje)

2. dějství – kolize (zápletka): Maryša odmítá sňatek s mlynářem Vávrou (prosí matku, ptá se babičky, prosí otce, rozmlouvá s Vávrou), nakonec souhlasí (ale naznačuje i vzpouru)

3. dějství – krize (vyvrcholení): návrat Francka, setkání s Maryšou, spory o věno pokračují

4. dějství – peripetie (obrat ve vývoji děje): otec Lízal lituje Maryšu, chce ji vzít domů, Francek ji láká do Brna, Vávra mu vyhrožuje a střílí na něho

5. dějství – katastrofa (závěr): Maryšino rozhodnutí – otrávila nemilovaného muže, Vávra umírá, Maryšino přiznání

1. hlavní postavy, jejich charakteristika:

• selská dívka MARYŠA – mladá citlivá i vzdorná (touha po opravdové lásce jí nedovolila žít rezignovaně) × náboženská víra (neměla sílu vzepřít se rodičům ani opustit svého muže)

• SEDLÁK LÍZAL a jeho žena LÍZALKA – Maryšini rodiče; majetek (dva půllány); zištnost, krutost a bezcitnost, přísnost, vychytralost, tvrdé jednání s dcerou, lakota; otec lidštější než matka

• MLYNÁŘ VÁVRA – vdovec s třemi dětmi – krutý, sobecký, vypočítavý, náladový, agresivní, zištný

• FRANCEK – syn baráčnice Horačky – věrný, statečný, hrdý; prudká povaha, buřičství

1. autorův záměr (hlavní myšlenka díla):

   • manželství uzavřené pro peníze a majetek nemůže být šťastné (věková nerovnost, bez vztahů citových)

   • opravdový cit × touha po bohatství

   • rozhodující úloha peněz na vesnici a síla předsudků v tehdejším životě

2. umělecké a kompoziční prostředky (jazyk, forma, stavba díla apod.):

   • tragédie o 5 dějstvích podle vzoru antického dramatu (viz 2)

   • děj soustředěn k hlavní myšlence a spěje rychle k dovršení

   • slovácké nářečí → funkce charakterizační: prostředí (vesnice), vesnické postavy

   • dílo je vrcholem české realistické dramatiky

   • scénické poznámky autora: využití písní, hudby, krojů

LADISLAV STROUPEŽNICKÝ:

• realistické hry z vesnického prostředí, veselohry s historickými náměty, užívá typizace postav (vykresluje charaktery postav)

• hry založené na jednoduché zápletce

• dramaturg ND

  • „Zvíkovský rarášek“ – veselohra, postava Mikuláše Dačického z Heslova (renesance)

  • „Paní mincmistrová“ – veselohra

  • „Naši furianti“

  • veselohra, české klasické drama o 4 dějstvích
  • mezník ve vývoji českého realistického dramatu – 1. pokus o realistickou hru

• ze života jihočeské vesnice

• spor mezi vysloužilým vojákem a krejčím, kdo bude v obci Honice na Písecku obsazen do místa ponocného + spor 2 nejbohatších sedláků – starosty Dubského (prosazuje vojáka Bláhu) a prvního radního Buška (prosazuje krejčího Fialu) je pro ně prestižní záležitostí → vzájemně si chtějí dokázat, čí slova na vesnici více platí

• vedlejší dějový prvek – láska Václava Dubského a Verunky Buškové

• realismus v zobrazení typů vesničanů (tvrdohlavost, pýcha, intrikářství, domýšlivost, vtipnost – furiantské charaktery) → tragikomická charakteristika postav, furiantství jako typická národní vlastnost

• jaderná mluva