Jméno:
Heslo:
Hodnocení: 6.00 / 10 (2 hlasů)
Autor: Martin Bulín
Vloženo: 14. 03.2011
Otevřeno: 14584x
  Printer Friendly Page
Tisknout

Stáhnout

Hodnotit

Komentovat
 
Český jazyk
Česká próza 19. století
  • charakteristika doby, přehled, souvislosti
  • venkovská próza - Karel Václav Rais, Tereza Nováková, Antal Stašek, Josef Holeček, Jan Herben, Jindřich Šimon Baar, Karel Klostermann
  • historická próza - Zikmund Winter, Václav Beneš Třebízský, Josef Svátek, Alois Jirásek 
  • městská próza - Ignác Herrmann, Karel Matěj Čapek-Chod, Josef Karel Šlejhar 

Český realismus a naturalismus:

Realismus se v české literatuře prosadil v poslední čtvrtině 19. století. Jeho metody objektivního ztvárňování světa bylo užito v historické próze, venkovské realistické próze a dramatu. Měl také vliv na české malířství a sochařství.

 

Realismus jako způsob nazírání světa a postup, který se zakládá na kritickém a střízlivém poznávání skutečnosti i na přihlížení k existujícím poměrům, reprezentovali u nás v politice realisté v čele s T. G. Masarykem.

 

V poslední třetině 19. století se čeští politikové neúspěšně snažili o zrovnoprávnění postavení českých zemí v dualistickém Rakousku-Uhersku. To souviselo s růstem národnostní nesnášenlivosti mezi Čechy a Němci. V 80. letech byla částečně zrovnoprávněna čeština s němčinou. Oba národy zakládaly vlastní divadla, školy, politické strany, noviny atd. a nedokázaly vzájemně komunikovat. České země byly průmyslově nejrozvinutější a hospodářsky nejvýkonnější částí monarchie (cukrovary, pivovary, strojírny, železnice, elektrifikace, tramvajová doprava). Toto období poznamenaly dva skandály: zpochybnění pravosti Rukopisů královédvorského a zelenohorského a vystoupení T. G. Masaryka proti antisemitismu.

 

Architektura:

Investovalo se do řady národních kulturních staveb: národních domů, muzeí, galerií. U veřejných budov byl upřednostňován novorenesanční styl (Národní divadlo, Národní muzeum, Rudolfinum). Architekti: J. Zítek, J. Schulz

Malířství:

K. Purkyně – prosazoval realistické ztvárňování přírody

Sochařství:

J. V. Myslbek – spojoval prvky antiky, renesance, klasicismu, novorenesance a dospěl až k impresionismu, volil témata z českých dějin.

Hudba:

A. Dvořák – lidové motivy, pocity z pobytu v USA, L. Janáček – lidová hudba Slovácka a Lašska

Literatura:

Česká realistická próza reagovala na potřebu existence velkého historického románu, v němž by byla popsána zlomová období českých dějin. Autoři vesnického a sociálního románu vytvářeli díla, jejichž funkcí nebylo vychovávat národ, jejich forma byla stejně důležitá jako obsah. Spolu s autory realistických dramat popisovali životy soudobých lidí na pozadí společenských změn. Realistický vesnický román a realistická dramata s vesnickou tematikou jsou zdrojem informací o životě české a moravské vesnice na sklonku 19. století a především o proměně mentality i sociální struktury jejích obyvatel pod vlivem postupující industrializace. Obliba historických románů souvisela ve 20. století vždy s obdobími národního útisku.

 

Realistické prvky se v 19. století objevovaly už v díle B. Němcové, J. Nerudy i K. Světlé. O nástupu programového realismu však hovoříme až v poslední čtvrtině 19. století – tematika osobních osudů jedince na pozadí historické nebo soudobé společenské situace.

Byly upřednostňovány prozaické žánry před poezií. Dominoval historický román líčící události, historický román vykreslující charakter postav a jejich poslání. Druhou žánrovou oblastí byly vesnický román a vesnická povídka – autoři zachycovali vztahy mezi lidmi z různých sociálních vrstev na soudobé vesnici, krajové zvláštnosti v českých a moravských regionech nebo vliv hospodářských změn, příchod průmyslu do odlehlých podhorských oblastí a jejich odraz v proměně mentality venkovanů. V přístupu k podání látky se mnohdy mísily realistické a naturalistické prvky. Třetí žánrovou oblastí byla sociální povídka a sociální román, které čerpaly látku z prostředí městské chudiny a studentů.

 

Od 80. let 19. století nahradilo realistické drama doposud převažující drama historické. Tematicky autoři čerpali ze života soudobé vesnice a jejích sociálních problémů. Zásadně se změnil přístup k látce: děj byl podán objektivně, autorovo subjektivní stanovisko ustoupilo zcela do pozadí. Hry byly psány civilním jazykem i dialektem. Toto drama bylo prosazováno v Národním divadle dramaturgem L. Stroupežnickým a ředitelem F. A. Šubrtem.

 

Tvorba realistů pokračovala hluboko do století 20., vznikala tak souběžně s mnohými moderními směry v umění (impresionismus, symbolismus, expresionismus atd.), které byly někdy zcela protikladné realistickému vnímání světa. Generace tedy působily vedle sebe.

 

V naší literatuře nelze hovořit o realismu, jenž by komplexně zobrazoval celou společnost s její složitou spletí sociálních a osobních vztahů, jak to známe například z literatury francouzské nebo ruské. Naši spisovatelé zúžili literární záběr a kladli důraz spíše na realistický detail – drobnokresbu.

 

Přehled:

Hlavním představitelem historických žánrových forem byl A. Jirásek. V historických povídkách, románech i divadelních hrách plasticky líčil zlomová období českých dějin. Čtenářsky úspěšný V. B. Třebízský psal historické romány zejména z pobělohorského období. Jejich hrdinové jsou prostí lidé trpící následky rekatolizace a germanizace i pobělohorští exulanti. V historických románech Z. Wintera se projevuje jeho odborný zájem o historii četnými citacemi dobových dokumentů. Vesnický román s prvky naturalistické determinace členů rodiny tvořil J. Herben. Z oblasti Podkrkonoší a Českomoravské vrchoviny čerpal K. V. Rais. V povídkách a románech se zaměřil na popis rodinných vztahů a charakteru postav. Také A. Stašek tematicky čerpal z Podkrkonoší. Jeho romány jsou již sociálněkritické. T. Nováková se věnovala ve své národopisné činnosti i literární tvorbě problematice východočeského venkovana. Její hrdinové jsou výjimeční jedinci, kteří hledají cestu z neutěšeného života ve vlastním pojetí víry. Románovou kroniku věnovanou jihočeskému venkovu napsal J. Holeček. Temné stránky soudobé vesnice naturalisticky ztvárnil J. K. Šlejhar. Sociální prózu z prostředí městské chudiny s groteskními prvky psal K. M. Čapek Chod, život prostého člověka v městském prostředí zachycoval i I. Hermann. Jediný zdařilý sociální román s přesahy do impresionismu vytvořil V. Mrštík. Spolu s bratrem A. Mrštíkem napsal drama ze života ženy na slováckém venkově.

Průkopníkem realistického dramatu byl L. Stroupežnický. Hrdinové jeho her jsou výrazně typizovaní. Realistickými dramaty z moravského Slovácka a důsledcích majetkové nerovnosti proslula G. Preissová.

 

Souvislosti:

„Sňatky z rozumu“ – pětidílná sága mapující historii dvou podnikatelských rodů v 1859 – 1881 podle románové předlohy V. Neffa, F. Filip

„Zlá krev“ – volné pokračování, 7 dílů, F. Filip

„Lev s bílou hřívou“ – film zachycující životní osudy L. Janáčka, J. Jiren

„Jára Cimrman ležící, spící“ – atmosféra posledních let 19. století, L. Smoljak

 

1. VENKOVSKÁ PRÓZA:

  • obraz vesnice i s jejími nedostatky
  • popis prostředí a způsobu života v daném kraji
  • snaha popsat sociální problémy pro daný region
  • generační spory, lidé toužící po majetku a panském životě
  • přeměna tradičního venkova (peníze, kapitalistický způsob života, majetek) → ovlivňuje vztahy lidí

 

KAREL VÁCLAV RAIS:

  • v díle zobrazoval těžký život venkovanů v horských krajíchKarel Václav Rais
  • postavy: nositelé vyšších morálních hodnot
  • Zapadlí vlastenci
  • román
  • doba konce národního obrození
  • Podhůří
  • vyzdvihuje zásluhy učitelů, kněžích při tvorbě národního uvědomění
  • Výminkáři
  • kniha povídek o konfliktech staré generace s jejich podnikatelsky-bezohlednými dětmi
  • Kalibův zločin
  • naturalisticko-psychologický román

TEREZA NOVÁKOVÁ:

  • východočeský venkovTereza Nováková
  • děj je soustředěn kolem hlavní postavy
  • Jiří Šmatlán
  • Jan Jílek
  • Na Liborově gruntě

 

ANTAL STAŠEK:

  • vlastním jménem Antonín ZemanAntal Stašek
  • otec Ivana Olbrachta
  • zobrazuje Podkrkonoší
  • Blouznivci našich hor“ – cyklus povídek
  • O ševci Matouškovi a jeho přátelích
  • román
  • přerod uvědomělého vlastence, proletáře Matouše

 

JOSEF HOLEČEK:

  • jihočeský autor z Vodňanska
  • 10dílná románová kronika: „Naši“ = zobrazení života sedláků, tradic, názoru, (dnes je dokument vysoce ceněn)

 

JAN HERBEN:

  • zachycuje Slovácko, epik
  • románová kronika: „Do třetího a čtvrtého pokolení
  • zachycuje 3 generace rodiny Hrabců
  • na životech ukazuje proměnu společnosti, historie na moravském Slovácku od 18. století do současnosti

 

JINDŘICH ŠIMON BAAR:

  • narodil se v Klenčí pod ČechovemJinřich Šimon Baar
  • celé dílo věnoval Chodsku – tradice, zvyky a psychologie obyvatel
  • původem kněz
  • některá díla věnuje reformnímu hnutí mezi nižším katolickým kněžstvem
  • román: „Jan Cimbura“ – kde vystihuje obraz jihočeského sedláka, který se stal pro Baara ideálem selského života
  • románová trilogie: „Paní komisarka“, „Osmačtyřicátníci“ a „Lůsy“ (lesy)
  • vystihuje poměry národností i sociální na Chodsku ve 40. letech 19. století, kdy probíhal v regionu spor o obecní lesy mezi chalupníky a sedláky

 

KAREL KLOSTERMANN:

  • píše o Šumavě
  • romány a povídky ze života šumavských sklářů, dřevorubců, vorařů, pytláků
  • romány: „Ze života šumavských lesů“, „Ze světa lesních samot“, „Mlhy na blatech

 

2. HISTORICKÁ PRÓZA:

ZIKMUND WINTER:

  • autorem historických próz, čemuž odpovídá jeho jazyk, dost archaizovanýZikmund Winter
  • pohled je historický i kritický
  • díla založena na faktech a odbornosti a výhradně se věnuje 16. a počátku 17. století = českému humanismu
  • profesor dějepisu
  • Rozina sebranec“ – povídka
  • Mistr Kampanus“ – román
  • doba pobělohorská a bělohorská
  • seznamuje s širokým obrazem, obraz Prahy a pražské univerzity → dobové postavy
  • rektor pražského vysokého učení = Kampanus Vodňanský – tahle postava spojuje všechny historické a dobové situace: rekatolizace, b. na Bílé hoře, popravy na Staroměstském náměstí

 

VÁCLAV BENEŠ TŘEBÍZSKÝ:

  • husitství, selské vzpoury, doba josefínská
  • Bludné duše“ – popisuje vzbouření sedláků na Slámsku v době josefínské

JOSEF SVÁTEK:

  • rudolfínská a pobělohorská doba
  • příběhy jsou napínavé, dramatické, poutavé
  • Paměti Katovské rodiny Mydlářů v Praze

 

ALOIS JIRÁSEK:

Charakteristika Jiráskovy tvorby:Alois Jirásek

  1. jako jeden z mála psal české dějiny od dob mýtických až po národní obrození

  2. 50 knih – trilogie, tetralogie, pentalogie (rozsáhlé cykly)

  3. v souladu s F. Palackým spatřoval vrchol českých dějin v době husitství a bratrství × naopak v době pobělohorské (období rekatolizace) spatřoval sociální a kulturní úpadek českého národa

  4. za nositele historických dějin považuje lid, který je jedinou hybnou silou dějin → proto nejsou jeho práce monografické, ale vystupuje v nich několik typizovaných postav, které ztělesňují postoje a názory lidu jako celku

  5. z knih se dá nepřímo poznat autorův postoj, jenž se nemění

  6. nechal se inspirovat Waltrem Scottem, Třebízským

  7. vynikající vypravěč (vyprávění příběhů, jeho dramata) × jeho práce jsou zdlouhavé svými popisy

  8. postavy jsou nedostatečně psychologicky prokreslené a jejich charakteristika je přehledná už na začátku knihy

Jiráskovo dílo:

  1. mýtické období:

Staré pověsti české

  • Jirásek čerpá z Dalimilovy, Kosmovy a Kroniky české od Václav Hájka z Libočan

    původně určeny pro mládež, později oblíbené i u dospělých

2. husitské období:

3 trilogie: „Mezi proudy“ – vznik husitského hnutí

Proti všem“ – rozmach a vrchol HH (1419 – 20), dobře vykreslena b. na

Vítkově a diferencovanost HH

Bratrstvo“ – závěr HH, osudy bratříků = poslední zbytky táborských vojsk

na Slovensku, zemský správce – Jan Jiskra z Brandýsa

2dílný román: „Husitský král“ – o Jiřím z Poděbrad (1458 – se stal králem)

Z Čech až na konec světa“ – povídka pro mládež, která vypráví o pouti Jiřího z

Poděbrad do západoevropských zemí

podklad mu dal Václav Šašek z Bířkova – sepsal

cestopis, účastnil se této diplomatické mise, v čele se

Lvem z Rožmitálu

 

3. období rekatolizace (baroko):

román: „Temno“ – vystihuje baroko = podle Jiráska největší úpadek českých zemí

(17. – 18. st.)

fanatizmus jezuitů

důležitá postava – jezuita Antonín Koniáš → pálení knih

Psohlavci“ – legendární kniha o životě na Domažlicku (časté vzpoury)

skutečná historická osobnost Chodska – Jan Sladký Kozina

Skály

Skaláci“ – vzpoura na Náchodsku r. 1775

 

4. období osvícenství (rokoko):

román: „Poklad

román: „Na dvoře vévodském“ – nechal se inspirovat W. Scottem

Ráj světa“ – jako jediné dílo z tohoto období se odehrává v Čechách

 

5. období národního obrození – próza:

F. L. Věk“ – skutečná osoba NO, jenž se zasloužila o kulturní povznesení

František Ladislav Hek (→ předělal na Věk)

vykresluje obětavost lidí pro povznesení českých zemí

odehrává se v Dobrušce

Kramerius – počátky českého divadla

Filozofská historie“ – povídková idyla z Litomyšle

o studentech zdejšího gymnázia

několik jich zemře při ukončení revolučního roku 1848

 

6. dramata:

Vojnarka

Otec

Jan Hus

Jan Žižka

Jan Roháč

Lucerna“ – navazuje na Tylovy báchorky

 

3. MĚSTSKÁ PRÓZA konce 19. století:

Naturalismus – dochází k prolínání naturalismu v jejich dílech

 

Ignát HERRMANN:

  • psal humanistické povídky a do 80. let 19. století realistická díla s prvky naturalismu
  • redigoval humanistické časopisy, přispíval do Národních listů
  • v Nedělní příloze Národních listů napsal kolem 500 humanistických povídek pod pseudonymem Y
  • Otec Kondelík a ženich Vejvara

    • humanistický román, zfilmovaný
    • vycházel na pokračování v Národních listech
    • série příhod, jejichž společným rámcem je postava ženicha Fejfary, který se uchází o Pepičku Kondelíkovou a svými neobvyklými situacemi ničí zaběhnutý stereotyp měšťanské rodiny Kondelíků

REALISTICKÉ POVÍDKY – obsahují drobnokresbu z pražského velkoměsta, drobné figurky, pražské prostředí, hodně povídek mají znaky naturalismu, je zde zobrazena jak spodina, tak střední vrstva, v povídkách pracuje s parodií

- „Pražské figurky

- „Drobní lidé

- „U snědeného krámu“ – nejznámější román, zfilmovaný, líčí osudy podnikatele Martina Žemly, jeho podnikání zničeno nešťastným manželstvím

 

KAREL MATĚJ ČAPEK-CHOD:

„Chod“ – aby se odlišil od Karla ČapkaKarel Matěj Čapek-Chod

píše městské, realistické povídky, ale více se zaměřuje na naturalistické městské prostředí

osudy hrdinů, které jsou determinovány prostředím a okolnostmi, které nemohou ovlivnit

v dílech se střetává: dokumentárnost + vylíčení všech poloh života (= přístup vypravěče) → „mozaikovitá díla“

raná próza – „Nejzápadnější Slovan

- využívá relativistické hledisko, kdy ve 3 kapitolách (romantické, realistické, naturalistické) podává výklady různých životních příběhů přednosty hraniční stanice

- na toto dílo reagoval Karel Čapek ve své noetické (poznávací) trilogii, především v části „Povětroň“ → zobrazuje životní příběh letce, který ztroskotal, dostal se do nemocnice, ztratil paměť, 3 lidé mu chtějí pomoct vzpomenout si…

Kašpar Lén mstitel

- román, zobrazuje vývoj vnitřní motivace Kašpara Léna, co ho dovedlo k vraždě svého zaměstnavatele

- kompozice: příběh postrádá hodnocení a zaměřuje se na vnější i vnitřní prvky pomsty

častá změna hlediska vypravěče → přibližuje se k experimentálnímu

románu 20. století

 

JOSEF KAREL ŠLEJHAR:

řadí se do městské prózy, ale obzvláště do naturalismuJosef Karel Šlejhar

signatář Manifestu České moderny r. 1895

základní rysy tvorby: zobrazuje lidský život plný utrpení, ponižování, krutosti…život je ovlivňován pudy a vášněmi

Kuře melancholik

- novela, zfilmována, naturalistický přístup je v tomto díle velmi patrný

- dochází paralelně k prolínání umírání dítěte a umírání kuřete

Dojmy z přírody a společnosti“ – povídky

Peklo“ a „Vraždění“ – romány

barvitý jazyk, silné smyslové popisy a paralely světa přírodního a lidského

 

 

Souvislosti – zfilmování literárních děl:

Martin Fryč – „Psohlavci“

Otakar Vávra – „Filozofská historie“, „Proti všem“

Karel Steklý – „Temno“

František Filip – „Lucerna“, „F. L. Věk“, „Sňatky z rozumu“ + volné pokračování „Zlá krev“

Jaromír Jireš – „Lev s bílou hřívou“ (osudy Leoše Janáčka)

Ladislav Smoljak – „Jára Cimrman, ležící, spící“

 
Powered by XOOPS 2.5 | 2008 - 2017 | © Kitt