Jméno:
Heslo:
Hodnocení: 10.00 / 10 (4 hlasů)
Autor: Martin Bulín
Vloženo: 30. 01.2011
Otevřeno: 20060x
  Printer Friendly Page
Tisknout

Stáhnout

Hodnotit

Komentovat
 
Český jazyk
Kritický realismus ve světové literatuře

Kritický realismus ve světové literatuře

  • umělecký směr 2. poloviny 19. stol. (vzniká ve Francii)
  • navazuje na realistické předchůdce v Anglii 17. a 18. stol. – Defoe, Fielding
  • plně se rozvíjí v 50. letech 19. stol.
  • slohové období i tendence v umění, která se objevovala už od pravěku
  • je reakcí na romantismus, který popisuje život jako romantickou představu, kdežto realismus usiluje o reálný popis života a to zejména lidí z nižších sociálních vrstev
  • v literatuře se uplatňuje zejména v próze, hlavně pak v románu, jehož prostřednictvím je možné typizovat lidské charakterové rysy, jejich vývoj, mezilidské vztahy...

Znaky

  • Aristotelův prvek = mimesis (princip věrné nápodoby skutečnosti) – už v renesanci dominují realistické tendence...teprve 19. stol. dovedlo realismus do krajních možností →vytrácí se subjekt autora a dílo získává maximální míru objektivnosti (nikdy ale neexistuje 100% objektivismus)
  • komplexní, pravdivé a věrné zachycení skutečnosti
  • přesné a všestranné studium společenského života, zobrazení každodenního života
  • zobrazuje průměrného člověka, realistický román je zrcadlem společnosti, kronikou jejích mravů
  • autor neužívá autostylizace - není v díle přímo účasten
  • autorova objektivita je ale podmíněna - vybírá fakta, volí hrdiny, prostředí → není 100% objektivní, jelikož vybírá = svým způsobem hra na objektivní postoj
  • hrdina se vyvíjí – je dobově a společensky podmíněný
  • je uplatněna typizace – autor se snaží postihnout obecné, tj. typické, příznačné rysy lidí v jedinečném hrdinovi
  • demokratizace ve výběru postav – vybírá si z celého společenského spektra – vysoce postavení i chudí zobrazeni ve prostředí jim vlastním
  • vztah autorů k tématu minulost – vyhýbají se jí, upřednostňují současnost (pokud se k minulosti vracejí, tak v případě posluhujícím současnému životu lidí)
  • hlavní žánry - román, povídka, drama
  • hledání paralely mezi minulostí a současností
  • většina spisovatelů jsou zároveň naturalisté

 

Zástupci

  • Rusko
    • Nikolaj Vasiljevič Gogol, Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Lev Nikolajevič Tolstoj, Anton Pavlovič Čechov, Ivan Sergejevič Turgeněv, Ivan Alexandrovič Gončarov
  • Polsko
    • Henryk Sienkiewicz, Boleslav Prus
  • Německo
    • Gottfried Keller, Theodor Fontane
  • Francie
    • Stendhal, Honoré de Balzac, Gustav Flaubert, Edmond de Goncourt, Guy de Maupassant, Émile Zola
  • Anglie
    • Charles Dickens, Daniel Defoe, William Makepeace Thackeray, Thomas Hardy
  • Norsko
    • Henrik Ibsen
  • Švédsko
    • August Strindberg
  • Dánsko
    • Hans Christian Andersen

Sub-směry

  • pozitivismus

    • filosofický směr, který souvisí se změnou společenských poměrů (revoluční rok 1848, státní převrat Napoleona III.- cenzura, deportace, rozvoj vědy-Darwin...)→ důvěra v rozum a smyslové poznání
    • směr, který využívá poznatky vědy jako jediné skutečné poznání
    • představitelé: A Comte [ógist kómt], H. Taine [ipolit tén]...zakladatel
    • umělecký a literární směr 19. století. a 20. století. Staví do středu pozornosti společenského člověka v jeho konkrétní podobě a souvislostech. Do popředí se dostává próza, v 19. století zejména román.
  • kritický realismus
    • Stendhal, Honoré de Balzac, Romain Rolland, L. N. Tolstoj, F. M. Dostojevskij.
    • kritický realismus 20. století je po tematické stránce ovlivňován dějinnými událostmi (obě světové války). Soustřeďuje se na analýzu lidských vztahů a na odhalení jejich podstaty, na palčivé otázky přítomnosti. Kritický realismus v literatuře významně ovlivnil vztah literatury a skutečnosti i specifickou úlohu literatury novým pojetím její společenské angažovanosti.
    • venkovská tematika (Karel Václav Rais, Josef Holeček, Tereza Nováková)
    • Z důvodu vlády Habsburků začíná kritický realismus v české tvorbě později, a to v závěru 19. a na začátku 20. století. Rozvíjí se ve čtyřech okruzích:
  • kritický realismus v české literatuře
    • městská tematika (Antal Stašek, Josef Karel Šlejhar, Ignát Herrmann, Karel Matěj Čapek-Chod)
    • historická tematika (Alois Jirásek, Zikmund Winter)
    • dramatická tvorba (bratři Alois a Vilém Mrštíkové, Ladislav Stroupežnický, Gabriela Preissová)

NATURALISMUS

  • krajní odnož realismu, poslední míra
  • naturalistická teorie říká, že umělecké dílo je výsledkem působení tři hlavních činitelů – rasy, prostředí, doby
  • (z latinského natura, příroda) je umělecký směr, který se snaží zachytit nezkreslenou realitu (alespoň takovou, jaká je v očích naturalistů)
  • vznikl v 70. letech 19. století ve Francii z klasického realismu
  • za jeho tvůrce bývá označován Emilé Zola, k dalším naturalistům v literatuře patří např. G. de Maupassant, G. Flaubert a A. Daudet
  • Naturalistické spisovatele láká pesimismus - lidská bída, smrt i stáří. Podle nich není dobré vytvářet realitu ze snů, vyšší cíle jsou pro ně jen klamnou iluzí. Jako lepší způsob bytí berou uvědomění v pravou realitu.
  • naturalismus dává velký důraz na detailní popis prostředí i situací (například detailní líčení deliria v Zabijákovi) a na rozdíl od realismu, ve kterém hlavní postavu představuje průměrný člověk, naturalismus využívá něčím výjimečné osoby (takzvaně „nejbídnější z bídáků“), stojící buďto na okraji společnosti, nebo na jejím vrcholu (Rusko)
  • hlavní postavy jsou určitým způsobem zvláštní, poznamenané, vyřazené. Trpí fyzickou nebo psychickou narušeností
  • osud člověka je předurčen
  • snaží se dokázat, že člověk je tvor, který je řízen společností
  • cílem je obnažit člověka ve fyziologické podstatě (jako bytost řídící se pudy - ne mozkem).
  • naturalismus souvisí s determinismem. Ten vylučuje úlohu vůle, nebo výchovy člověka na svůj osud. Člověk je předurčen prostředím a vrozenými vlastnosmi (jsou dědičné).
  • Naturalistické romány se vyznačují odlidštěním. Autor nevstupuje ani nezasahuje do děje. Nechává vyvíjet události přesně tak, jak by se přirozeně udály.

Naturalismus v české literatuře

  • v české literatuře nebyl naturalismus příliš silný, nejsilněji se patrně projevil v díle Viléma Mrštíka, především v románu Santa Lucia
  • výrazně ovlivněn naturalismem byl i Karel Josef Šlejhar, který ale experimentoval i se symbolismem - Zátiší, Vraždění, Peklo, Kuře melancholik, Co život opomíjí
  • naturismem byla ovlivněna i díla prozaičky Anny Marie Tilschové, která však bývá řazena spíše k realismu (např. Fany, Stará rodina, Synové, Dědicové)

Malířství

  • realismus se uplatňuje v reálném zachycení obrazu → optické skutečnosti = co nejvěrnější zachycení dané události / skutečnosti.
  • na druhou stranu tvoří i impresionisticky – na základě znalosti lidského vnímání.

 

RUSKO

NIKOLAJ VASILIJEVIČ GOGOL (1809 – 1852)

  • ruský prozaik a dramatik (ukrajinského původu)
  • přechod od romantismu ke kritickému realismu
  • považován za zakladatele kritického realismu v ruské literatuře
  • mistr satiry
  • absolvoval gymnázium a v r. 1828 odešel do Petrohradu, kde působil v divadle => neúspěšný => stává se úředníkem
  • hodně cestoval (Itálie, Jeruzalém, Čechy)
  • před smrtí prožíval hlubokou depresi, pravděpodobně i zešílel
  • na jeho tvorbu navazuje ruská literatura 2. poloviny 19. století
  • věnuje se ruské společnosti, která je deformovaná byrokratismem, penězi, lidské hodnoty v pozadí
  • vysmívá se úplatným úředníkům, příživnickým statkářům, hlupákům
  • zobrazuje mravní úpadek Ruska
  • realismus s romantickými prvky
  • satirický a groteskní obraz, vztahy mezi lidmi, hloupost a strach
  • povídky:

    • Večery na samotě u Dikaňky, Arabesky, Mirgorod (Taras Bulba), Kočár,
    • Petrohradské povídky - (Něvská třída, Bláznovy zápisky, Podobizna, Nos a Plášť)
  • dramata:
    • Řád sv. Vladimíra třetího stupně, Revizor, Hráči, Ženitba, Na odchodu z divadla
  • romány:
    • Mrtvé duše, Řím
  • poema:
    • Hans Küchelgarten

Revizor“

  • žánr: satirická komedie o 5 jednáních (komedie, která využívá komična a humoru ke kritice)
  • metoda: významová dvojitost – zobrazení skutečnosti v poloze komické, ale grotesktní rysy vlastně představují tragiku společnosti a lidských vztahů
  • patří k nejslavnějším dílům světové dramatické literatury
  • kniha přeložena do mnoha jazyků, je také zfilmována
  • námět ke hře poskytl A. S. Puškin
  • po premiéře se stal terčem útoků vyšší společnosti
  • místo a doba děje: v malém provinčním městečku, v domě policejního direktora, v rozmezí 24 hodin, autorova současnost
  • satiricky kritizuje úplatkářství, byrokratismus, špatné mezilidské vztahy
  • kritizuje moc peněz, pomocí kterých se mění charakter osob
  • ostrá kritika carského Ruska (tajní policisté jezdili do ruských měst, aby kontrolovali poslušnost úředníků)
  • vyzdvihuje strach, poníženost a hloupost lidí
  • dílo je nadčasové (i dnes korupce a úplatkářství)

Hlavní postavy

  • Chlestakov – nepatrný petrohradský úředníček, podvodník, lhář, povaleč; těží z hlouposti a strachu úředníků a obyvatel městečka (mají černé svědomí); jako domnělý revizor využívá omylu a bere úplatky, „půjčuje“ si peníze; všichni se ho obávají
  • Osip – Chlestakovův sluha, mazaný, chytřejší než jeho pán
  • policejní direktor – snaží se chovat důležitě a důstojně, ze strachu jedná bezhlavě
  • + další obyvatelé (charakteristika jmény): statkáři Bobčinskij a Dobčinskij, kurátor Zamljanika, lékař Gibner, školní inspektor Chlopov, poštmistr Špekin a soudce Ljakpin-Ťapkin

Děj

  • Celé město očekává tajný příjezd revizora. => Úředníci jsou zděšeni, protože berou úplatky, nemají čisté svědomí, kradou a všude je nepořádek.
  • Na scéně se objevuje do té doby bezvýznamný petrohradský úředník Chlestakov (se svým sluhou Osipem), který se ubytoval v hostinci, peníze prohrál v kartách a teď nemá na zaplacení.
  • Dobčinskij a Bobčinskij rozhlásí po městě, že právě Chlestakov je tím revizorem.
  • CH využívá situace a přijímá svoji roli revizora, nechá se uplácet, obdarovávat, naslouchá stížnostem.
  • Policejní direktor ho pozve k sobě domů. Nejprve se CH dvoří jeho ženě, pak se zasnoubí s jeho dcerou.
  • Sluha Osip vysvětluje svému pánovi, že podvod musí někdy vyjít najevo. => Oba odjíždí zpět do Petrohradu, ale všem namluvili, že CH jede ke svému bohatému strýci pro svolení k sňatku.
  • Před odjezdem píše dopis svému příteli Trjapičkinovi, kde mu vypráví o směšném příběhu, který se mu přihodil.
  • Poštmistr otevře dopis a všichni se dozvídají pravdu. Policejní direktor a ostatní se strašně rozzuří, vtom přichází strážník a oznamuje příjezd skutečného revizora.

 

Znaky směrů

  • Romantismus:

    • autobiografie, byrokratické prostředí
  • Realismus:

  •  
    • zesílená kritičnost; autor upozorňuje na úplatkářské jevy
    • zobrazení každodenního života
    • autorova objektivita podmíněna (- úředníci)
    • demokratizace ve výběru postav (chudí i vysoce postavení lidé)
    • autor se nevrací k minulosti, upřednostňuje současnost

Struktura

  • kniha má 5 aktů

    • 1.akt – 6 výstupů

    • 2.akt – 10 výstupů

    • 3.akt – 11 výstupů

    • 4.akt – 16 výstupů

    • 5.akt – 9 výstupů

  • na začátku knihy: osoby; charaktery a kostýmy
  • na konci knihy: návod
  • čas: chronologický (nevrací se do minulosti)
  • dějová zápletka jako anekdota
  • charakteristika postav jako sociálních typů, zachycena jejich psychologie

Jazyk

  • převažují spisovná slova
  • jazykem autor charakterizuje jednotlivé postavy
  • i obecná čeština a lidové prvky: krindapána, sakramente, polívka, pakáž, holota, pumpnout (=okrást)…
  • gramatika některých slov se liší od dnešních pravidel, dnešního upřednostňování:

  • rety (namísto rty)

  • hrát v karty

  • slova německého původu: rajtovat, vinšovat, šturmovat
  • cizí slova: person , asesor, ekvipáž…

 

Mrtvé duše“

  • román, 1842, vykreslení otřesných typů statkářů
  • Čičikov (- odkupuje mrtvá těla sedláků), Manilov (- statkář)

 

IVAN SERGEJEVIČ TURGENĚV (1818 – 1883)

  • pocházel ze šlechtické rodiny, poznal vliv rodinného despotizmu
  • 1852: soubor črt a povídek (25)

Lovcovy zápisky“

středoruskou přírodou prochází vypravěč a pomocník, kritizují krutost ruského nevolnictví, portréty statkářů

  • děj se odehrává na pozadí krásné přírody
  • romány:
  • Rudin“ (1856)
  • Šlechtické hnízdo“
  • V podvečer“ (1860)
  • sociálně psychologický román
  • Otcové a děti“ (1862)
  • spor dvou generací, názory statkářské a vzdělanecké společnosti
  • mladý, otrávený dobou, volí cestu výstředních názorů
  • lékař Balzarov
  • zavrhuje lásku, umění, opovrhuje romantismem, vším neužitečným, kritizuje starší generaci, zároveň ale hledí zpříma na palčivé společenské problémy; umírá na náhodnou otravu

 

IVAN ALEXANDROVIČ GONČAROV (1812 – 1891)

Oblomov“

  • román, 1859
  • typ člověka propadlého nečinnému uvažování a nedostatku vůle
  • tato pasivita ho připravuje o jmění, přítele Štolce a lásku Olgy Iljinské

 

LEV NIKOLAJEVIČ TOLSTOJ (1828 – 1910)

  • narozen ve šlechtické rodině, část života trávil na statku v Jasné Poljani
  • díla útočná a nepřátelská proti společenské přetvářce
  • románová trilogie: Dětství, Chlapectví, Jinošství
  • povídky: Sevastopolské povídky
  • drama: Vláda tmy, Živá mrtvola
  • 1865-69: historický román:

Vojna a mír“

  • čtyřdílná románová epopej, jejíž děj se odehrává v době Napoleonova tažení do Ruska (postup k Moskvě, požár, ústup, bitva u Borodina)
  • autor zde podal obraz soudobé ruské společnosti, své hrdiny si vybírá z vyšších kruhů
  • děj je soustředěn okolo dvou mužských protikladů:
  • Andreje Bolkonského: energetický, čestný, přímý, zásadový, jedná ze každé situace s rozvahou, nežene se za ideály
  • Pierra Bezuchova: idealistický snílek, nezajímá se o realitu, vystřízliví až v bitvě u Borodina (až nyní vidí hlavní podstatu)
  • dále dívka Nataša Rostovová – romantická dívka
  • základní myšlenkou je názor, že dějiny netvoří vynikající osobnosti, ale lid a tisíce náhod, vysmívá se ctižádostivým generálům (Napoleon, Kutuzov)
  • 1875-79: společenský román:

Anna Kareninová“

  • kritika petrohradské a moskevské společnosti
  • není jen psychologickou analýzou duševních citových stavů Anny, ale také plastickým obrazem Ruska se všemi jeho protiklady
  • psychologický román o komplikovaných mezilidských vztazích – osudy desítek postav
  • Anna Kareninová manželka ministra Karenina (starší,usedlý)...ona je živel...zamiluje se do hraběte Vronského (playboy)...zjišťuje, že láska není stálá...manžel je ochoten ji odpustit...ale ona se vrací k Vronskému...ten ji nemiluje...tak skočí pod vlak...o jejich dítě se stará Karenin
  • 1.linie:
  • ukazuje že je možné žít šťastně na venkově = rodina Levinových – žijí chudě, ale šťastně a spokojeně
  • 2.linie:
  • román:

Vzkříšení“

  • příběh knížete Nechljudova, který se proviní na dívce (naváže s ní vztah a pak ji opustí), je znemožněna, odsouzena, kníže si svůj čin uvědomí a na cestě na Sibiř ji doprovází

 

FJODOR MICHAJLOVIČ DOSTOJEVSKIJ (1821 – 1881)

  • prozaik, novinář, vrcholný realismus, předchůdce moderní psychologické prózy
  • člen petraševců (= proti carovi), ke konci života ovlivněn mysicismem (= názor založený na víře v nadpřirozené síly X mystika: nábožensko-filozofické učení usilující o nezprostředkované poznání boha a světa, člověka a vztahů mezi nimi)
  • jeho romány jsou označovány jako psychologické nebo filosofické, jsou plny různých typů lidí (zločinci, sektáři), všech vrstev společnosti, všímá si jejich života
  • sociální zjem k chudým
  • zakladatel moderního románu
  • ovlivnil psychologický román obecně a tzv. Světovou literaturu proudu vědomí (W. Woolfová, J. Joyce)
  • mnohé rysy shodné s realismem
  • charakteristika tvorby:
  • těžiště přeneseno na zkoumání vnitřního života postav a ve sledování vnějších okolností
  • využívá hodně vnitřního monologu
  • hrdinové jsou postaveni do rozhodujících životních situací, které jsou nucei řešit, sami jsou většinou lidé nenormální, s duševními poruchami, revolucionáři, prostitutky...
  • zpomalující prvek pro psychologickou analýzu
  • Dostojevskij = kritik vypjatého individualismu, který vede k sebevraždám, despotismu...
  • všechny znaky jeho tvorby jsou v díle Zločin a trest
  • 1846: román v dopisech: „Chudí lidé“
  • život v okrajových čtvrtích Petrohradu
  • vrcholná díla píše až po návratu ze Sibiře (1849 odsouzen za účast v pokrokovém hnutí)
  • 1861: „Zápisky z mrtvého domu“
  • námětem je činnost revolucionářských skupin
  • 1871-72: „Běsi“
  • 1879-80: nedokončený román:

 

Bratři Karamazovi“

  • na osudech otce a jeho tří synů odhaluje vnitřní motivy jednání lidí; vnitřní rozpornost lidských postav; vražda otce → pohled na mravní a společenské problémy doby
  • otec je člověk pochybných mravních názorů (opilec, zhýralec), jeho synové ztělesňují různé charakterové povahy (Dimitrij, Ivan, Aljoša)

 

Zločin a trest“

má člověk právo zabít druhého člověka?

  • jednoduchá kriminální zápletka, která se stává stavebním prvkem pro odkrytí mravního a duševního dramatu hrdiny (napřed: duševní – zabít? / potom: mravní – poté, co pozná Soňu)
  • lidé:
  • nižší vrstva (= tupý materiál, → pouze poslouchat)
  • vyšší společnost (nadřazení, vyjímeční, mohou porušovat etické normy)
  • kritika vypjatého individualismu <=> zločin (může být zničen pouze láskou)
  • názor jedince může být zničen jedině lásko

Hlavní postavy

  • Rodion Romanovič Raskolnikov: v mládí dobrosrdečný, laskavý, citlivý individualista.Idealista, melancholik a hrdý člověk, později chladnokrevný, hrdý, vzdorující.
  • Sofja Semjonovna Marmeladovová: nesmělá, nesobecká, obětavá, oddaná, soucitná.
  • Dmitrij Prokofjič Razumichin: upřímný, prostý, inteligentní a praktický student,Raskolnikův přítel.
  • Avdoťja Romanovna Raskolnikovová: Rodionova sestra, hrdá, dobrosrdečná, obětavá, milující svého bratra.
  • Pulcherija Alexandrovna Raskolnikovová: starostlivá matka.
  • Petr Petrovič Lužin: egoista, honba za kariérou, prospěchář.
  • Porfirij Petrovič: inteligentní, důvtipný policista

Děj

  • hlavní hrdina Raskolnikov zabije lichvářku Alenu Ivanovnu a její sestru Lizavetu Ivanovnu → výčitky → potkává Soňu do které se zamiluje a svěří se jí se svým tajemstvím → Soňa ho donutí aby se k trestu přiznal → odsouzen k nuceným pracím na Sibiři kam ho Soňa doprovází

Znaky směrů

  • Romantismus
    • zobrazení hlavního hrdiny
    • individualismus
    • pohrdání davem
  • Realismus
    • zobrazení každodenního života
    • realistický obraz sociální bídy
    • autor není přímo účastněn
    • vývoj hlavního hrdiny

Idiot“

  • román, hlavní hrdina: člověk, který není blázen, je mravně čistý, ale svými skutky přesvědčuje ostatní o své bláznivosti, idiotství → člověk nepochopený; takový v této společnosti nemůže přežít

ANTON PAVLOVIČ ČECHOV

  • prozaik, dramatik, autor humoresek a novel
  • zakladatel lyrického a psychologického dramatu
  • umění zkratky a náznaku („vidět v kapce vody celý svět“)
  • projevuje se jako výborný diagnostik
  • napsal kolem 600 děl povídkových, píše fejetony
  • mistr povídek, psychologie postav, práce s detailem
  • hry se jeví statické, nevytváří vnější konflikt → vnitřní stránka dramatu
  • střet lidské psychiky
  • smysl pro humor – cenzura
  • na malém prostoru maximální obsah

Díla

  • drama:

    • Racek, Strýček Váňa, Tři sestry, Višňový sad
  • povídky:
    • Step, Tlustý a tenký, Pavilon č.6, Smrt úředníka

Višňový sad“

  • tragicky laděné lyrické drama
  • děj o 4 jednáních
  • propracovaná psychologie postav
  • protikladné vlastnosti postav parodují ruskou společnost na přelomu 19. a 20. století
  • poslední autorovo dokončené dílo

Hlavní postavy

  • Ljubov Andrejevna Raněvská - majitelka panství
  • Aňa - její sedmnáctiletá dcera
  • Varja - adoptivní dcera
  • Gajev - bratr Raněvské
  • Lopachin – podnikatel, přítel rodiny Raněvské
  • Firs – komorník
  • Trofimov – přítel Aňy

Děj

  • odehrává se na venkovském statku v Rusku
  • Raněvská přijíždí z Paříže, po dlouhé době, na svůj statek s Višňovým sadem v Rusku
  • mezitím, co byla v Paříži, statek spravovala její nevlastní dcera Varja, už ale došly peníze a jediným východiskem je prodej pozemků pro stavbu bytů - takové řešení doporučuje i Varjin nápadník – kupec Lopachin
  • Raněvská odmítá statek rozprodat – višňový sad je rodovou tradicí, ačkoliv finanční prostředky na záchranu nesežene
  • dražba se přeci jenom koná - statek získává Lopachin, který nechává sad nemilosrdně zničit. Varja se s Lopachinem rozchází
  • Raněvská se navrací do Paříže. Jediná Anna se svým chlapcem Trofimovem věří tomu, že se pravda ukáže a Lopachin nebude na statku dlouho.

Znaky směru

  • realismus:
    • obraz skutečnosti, autor se nevrací k minulosti, upřednostňuje současnost
    • objektivní přístup ke skutečnosti
    • realistický obraz sociální bídy
    • kritika nedostatků ve společnosti

Jazyk

  • většinou krátké věty, přenesená pojmenování, přirovnání, spisovná čeština převažuje, hovorová řeč, nářečí, archaismy

Struktura

  • komedie o čtyřech dějstvích (každé dějství se odehrává vždy na určitém místě)
  • 1. dějství – statek Raněvské, vzpomínky na mládí
  • 2. dějství – višňový sad
  • 3. dějství – taneční večer v sále s odděleným salónem
  • 4. dějství – opět statek – loučení

Hlavní myšlenka

  • autor zde vystihl zanikající aristokratickou společnost, kritika Ruské společnosti
  • višňový sad přirovnává k Rusku
  • ukazuje rozdílné vlastnosti lidí, zamýšlí se nad smyslem života ruské inteligence
  • zobrazuje ruskou společnost 19. a 20. stol., jejich osudy

FRANCIE

Honoré de Balzac (1799 – 1850)

  • zakladatel kritickorealistického románu
  • kritický realismus: autor se snaží o mnohem otevřenější, nesmiřitelnější pohled na společnost při zvětšování sociálních rozdílů, v jejichž důsledku vzniká napětí, pokus o řešení sociálních konfliktů
  • celý jeho život byl provázen snahou dostat se do vyšší společnosti (aristokratické), kvůli těmto snahám často končil ve finanční krizi, kterou řešil hektickým způsobem psaní (psal i romány na pokračování) - tato snaha o zařazení sebe sama mezi aristokracii měla velký vliv na jeho tvorbu
  • velké množství románů, v paříži vystudoval práva
  • zpočátku chudý, pak psal
  • E. Hanská-Rzewuská – polská aristokratka (= jeho bohatý mecenáš), krátce po seznámení s ní umřel

Znaky tvorby

  • zpracovává umělecky analýzu francouzské společnosti 19. století
  • spojuje detailní popis prostředí s psychologickou analýzou postav
  • individuální osudy postav jsou zrcadlem úpadku citů a mravnosti způsobeným odlidštěností společen. poměrů, kde vládnou peníze
  • mistr ve vykreslení jakýchkoli vášní člověka
  • i přes popisy dílo s napětím, gradací, zápletkou...
  • kritika hlavně měšťanů a aristokracie, kterým předurčuje pád
  • prolínání motivů, prostředí a postav mezi díly, přičemž časová a dějová následnost není dodržena a obraz jedné postavy se skládá jako mozaika
  • nezůstává v analýze na povrchu, zachycuje účinky, příčiny a principy událostí a jevů (proto je Lidská komedie rozdělena do 3 částí)
  • detaily tvoří základ reálného pozorování (-shromažďování fakt) => objektivní realismus
  • hlavní 3 romány: Otec Goriot, Lesk a bída Kurtizán, Ztracené iluze
  • jen 95 románů = „Lidská komedie“- většinou z prostředí Paříže – „kronika“ Paříže 19.stol

Evženie Grandetová“

  • Eugenie Grandet, 1883, jeden z vrcholných autorových románů
  • tragický příběh ubohé dcery bohatého a neuvěřitelně lakotného obchodníka Grandeta -připomíná Harpa-gona, je zároveň znamenitým obrazem francouzské měšťácké společnosti první poloviny 19. století

Hlavní postavy

  • Eugenie Grandetová

    • naivní, dobrácká, věrná, poslušná dcera Felixe Grandeta
    • nemá nejmenší tušení o nesmírném bohatství svého otce, žije v chudobě
    • zamiluje se do svého bratrance Karla a její láska a věrnost Karlovi trvá po celý její život
  • Felix Grandet
    • nejprve čestný a poctivý bednář, který se po nabytí majetku stává stále chamtivějším, lakotnějším, stává se z něho pokrytec, tyran a cynický cholerik
    • na sklonku života má již mnohamilionové vlastnictví, je z něho uznávaný obchodník a vinař, přesto stále nutí svoji rodinu žít v chudobě
  • paní Grandetová
    • citlivá, milující matka Evženie a oddaná manželka Grandeta, odevzdaná svému osudu
    • celý život poslouchá na slovo svého muže, až před svoji smrtí se postaví za svoji dceru – proti svému manželovi
    • působí smutným, melancholickým dojmem
  • Karel Grandet
    • bratranec Evženie, mladý, horkokrevný, ctižádostivý muž zvyklý na luxus pařížské vyšší společnosti
    • po sebevraždě svého otce se psychicky zhroutil – útěchu nalézá v lásce k Evženii
    • poté co mu Evženie dala všechny své cenné mince, odjíždí obchodovat do Indie a zapomíná na ni
  • další postavy: služka Nanon, notář Cruchot, Bankéř des Grassins, Cruchotovi a Grassinsovi

Děj

Kniha líčí život rodiny Grandetovy, v níž je hlavou rodiny starý bednář Felix Grandet. Ten vlastní nesmírné bohatství o němž nemají jak dcera Evženie, tak její matka ani potuchy. Grandetův synovec Karel přijede požádat Grandeta o peníze na cestu do Indie, neboť jeho otec zbankrotoval a spáchal sebevraždu. Evžénie se do něj zamiluje a půjčí mu všechny svoje úspory. Před odjezdem si oba slíbí věrnost, ale Grandet se to dozví a s dcerou se usmíří až po smrti své manželky. Karel se vrátí z Indie jako boháč,na Evženii zapomněl, pro šlechtický titul si vezme za manželku bohatou aristokratku, je z něj cynik. Po smrti otce se Evženie stane nejbohatší ženou Francie. Formálně si vezme za manžela soudce Cruchota a po jeho smrti se usídlí na venkově, citově zklamaná rezignuje a věnuje se dobročinnosti.

Typické prvky Balzacovy tvorby v díle

  • perfektní znalost prostředí, postav, reálií a všech skutečností s nimi souvisejících (různé odkazy na francouzské dějiny)
  • práce s detailem, silná typizace postav
  • morální dilema (Evženie); subjektivní zobrazení zástupce nejvyšší společnosti (Karla)

Znaky směru

  • realismus

    • pravdivé a věrné zachycení skutečnosti
    • přesné a všestranné studium společenského života
    • autor není v díle přímo účasten – snaží se o objektivní postoj
    • je uplatněna typizace

Jazyk

  • spisovný jazyk tehdejší doby
  • některé postavy mluví hovorově (Nanon)
  • velké množství místopisných názvů, odborných i lidových označení (poito, anjou, touraine, froidfond, nantes, louisdor, sou, redingot )
  • latinské obraty (status quo, femina instrumentum diaboli)
  • přirovnání a metafory (neoblomný, drsný a chladný jako žulový pilíř)
  • časté jsou různé slovní obraty jako například: „Zatroleně“, „U sta hromů!“ nebo Grandetovo oblíbené „Láry fáry…“

Otec Goriot“

  • román podle skutečné události, 1835, patří do realismu

Hlavní postavy

  • Jean Joachim Goriot

    • poctivý, obětavý, citlivý, nadevše miluje své dcery a udělá pro ně vše, kdysi úspěšný obchodník, v penzionu terčem vtipů a posměšků, umírá v chudobě, opuštěn svými dcerami
  • Evžen de Rastignac
    • chudý mladý student, pochází z venkova, studuje práva, na počátku poctivý a čestný, později ctižádostivý, ztrácí své iluze tím, jak poznává realitu, prahne po vysokém postavení a penězích
  • Vautrin
    • zlý, bez iluzí, nabádá ke špatnostem, uprchlý zločinec, galejník, vlastním jménem Jakub Collin zvaný Smrtifouk
  • další postavy: paní Vauquerová, paní Couturová, Anastázie de Restaud, Delfína de Nucingen, paní de Beauséant, Horace Bianchon, Maxim de Trailles, slečna Michonneauová

Děj

  • odehrává se v Paříži, 1. polovina 19. století
  • Paní Vauquerová vlastní penzión, ve kterém bydlí otec Goriot a Evžen de Rastignac. Goriot je bývalý výrobce nudlí, všechen svůj majetek přenechal dcerám, které moc miluje, ony se ho straní, přicházejí jen, když potřebují peníze. Evžen studuje práva a chce se dostat do vyšší společnosti, v tom mu napomáhá jeho sestřenice paní de Beauséant. Uvede ho do společnosti, tam pozná hraběnku de Restaud a zamiluje se do ní. Později se seznámí s Delfínou, druhou Goriotovou dcerou. Vautrin mu chce dopomoct k bohatství. Goriot skončí zcela bez peněz, umírajícího ho opečovává Evžen a Bianchon, jeho dcery za ním nechtějí jít, pohřební náklady platí Evžen, dcery nepřijely ani na pohřeb.

Znaky směru

  • realismus:

  • studium společenského života; charakteristika postav
  • posuzuje, zkoumá mravy tehdejší společnosti
  • vývoj postav během děje; nepíše o minulosti
  • zobrazení společenských tříd; autor nevyužívá autostylizace

Hlavní myšlenka

  • podat reálný obraz soudobé společnosti
  • ukázat zkaženost a necitelnost tehdejší francouzské společnosti
  • kritika společnosti
  • povaha společensky formována
  • zachycení společnosti v celé souvislosti

Struktura

  • kniha nebyla rozdělena na kapitoly
  • 2 hlavní témata – osud otce Goriota a Evžena de Rastignac
  • témata se prolínají
  • pouze hlavní dějová linie

Další díla autora: Šuani (1829), Šagrénová kůže (1831)‏, Plukovník Chabert (1832), Velikost a pád Césara Birotteaua (1837), Sestřenice Běta (1846), Bratranec Pons (1847)

Gustav Flaubert (1821 – 1880)

  • francouzský romanopisec; řadí se i do naturalismu
  • o 11 let starší platonická láska
  • 1840-nedokončené studium práv v Paříži
  • odsouzen za pohoršení mravnosti (dílo Paní Bovaryová)

Dílo

  • &nb

 
Powered by XOOPS 2.5 | 2008 - 2015 | © Kitt