Jméno:
Heslo:
Hodnocení: 9.00 / 10 (6 hlasů)
Autor: Martin Bulín
Vloženo: 24. 01.2011
Otevřeno: 36333x
  Printer Friendly Page
Tisknout

Stáhnout

Hodnotit

Komentovat
 
Český jazyk
Romantismus v české literatuře
  • charakteristika doby
  • Karel Hynek Mácha - Máchův postoj ke světu, díla, rozbor díla "Máj", význam Máchovy osobnosti
  • Karel Jaromír Erben - dílo, porovnání s Máchou, rozbor díla "Kytice", inspirace
  • Josef Kajetán Tyl - próza, drama
  • Božena Němcová - životopis, pohádky, cestopisy, povídky, rozbory děl "Babička" a "V zámku a v podzámčí"
  • Karel Havlíček Borovský - životopis, poezie, próza, novinové články, kritiky, rozbor díla "Král Lávra"

charakteristika doby:

  • 1830: revoluce ve spoustě evropských zemích
  • u nás: Metternich
  • gesto osamělého jedince
  • tehdejší česká společnost zaměřena na sentimentální vlastenecké hry
  • cíle výchovné převládají nad uměleckými
  • literatura si nekladla vyšší cíle než bavit čtenáře

KAREL HYNEK MÁCHA (1810-1836)Karel Hynek Mácha

  • český básník, jeden z největších představitelů českého romantismu, zakladatel moderní české poezie
  • životopisci bývá popisován jako samotářský zamlklý melancholik
  • pěšky navštěvuje hradní zříceniny, kde přespává a maluje je – díky němu některé dnes známe, pěšky šel až do Itálie
  • studium: gymnázium, filozofie, práva
  • poté pracuje jako advokátní praktikant u soudu v Litoměřicích
  • neskrýval své sympatie k revolučním hnutím v Evropě, pomáhal polským vlastencům
  • snoubenka: Eleonora Šomková
  • syn: Ludvík
  • 1836 umírá na tyfus nebo choleru, asi po napití kontaminované vody při hašení požáru

Máchův postoj ke světu (symboly)

  • symboly jsou vyjádřené postavami poutníků, katů, Cikánů a poustevníků, kteří utíkají do samoty, protože jim společnost nerozumí
  • poutník dále vyjadřuje romantickou touhu po svobodném putování = pasivní postoj
  • symbol loupežníka (= aktivní postoj), který svým násilným činem protestuje proti řádu a společnosti, snaží se násilně přerušit řád, ale nenabízí alternativu
  • rozpor mezi snem a skutečností → skutečnost je úplně jiná
  • ROZERVANOST – člověk rozpolcený, SVĚTOBOL
  • prostředí je stejné jako autor viděl ve skutečnosti, nejsou kompromisy
  • hrdinové se bouří, zoufají si, ale nikdy se nekají
  • Mácha se ztotožňuje s hrdiny v jejich nevíře v posmrtný život
  • Máj má podstatu dramatu: vzestup – vyvrcholení – sestup
  • jedinou jistotou je Země

„Máj"

  • vychází v roce 1836, děj v okolí Bezdězu, Doksy
  • podstatou není děj, ale příroda + filosofické úvahy
  • děj: velmi jednoduchý (3 postavy – Vilém, Jarmila, její svůdce) – podle skutečné události – Mladý Vilém se dozví, že Jarmila byla svedena dřív než ji poznal. Zavraždí svůdce, aniž tuší, že zabil svého otce (dříve vyvržen). Vilém je za svůj čin uvězněn, druhý den poprava a zdrcená Jarmila se utopí.
  • 2.zpěv: Vilémovy úvahy ve vězení – kritizuje společnost za pouhé mechanické potrestání vinníka, aniž by se zajímala o konkrétní případ. Strach z posmrtného prázdna (-NIC)
  • 3.zpěv: nejdůležitější: Země (vlast) jako jistota
  • 4.zpěv: Mácha se ztotožňuje se svým revoltujícím hrdinou, stojí za jeho činy, mění třetí osobu za první a v závěru uvádí své jméno na prvním místě.
  • skladba není optimistická ani vlastenecká, jen kritizuje, nevychovává, ptá se po skutečné vině, přemýšlí o čase
  • žánr: lyricko-epická báseň (= dílo má děj a jsou zde líčeny i pocity)
  • dramaticko-lyricko-epická báseň = i přímá řeč
  • úvod, 4 zpěvy, 2 intermezza (= vsuvka = mezihra nakrátko přerušující hlavní děj, vedlejší událost
  • dílo zfilmováno i zhudebněno
  • Máchova jediná kniha; současníci dílo nepřijali, ale stalo se inspirací mnoha básníkům (májovci)
  • hlavní postavy:
  • Vilém (strašný lesů pán): žárlivý, pomstychtivý, odsouzený na smrt – nevěří ve svou vinu, lituje sám sebe, zatracuje se
  • za svůj osud dává vinu svému otci, který jej v mládí vyhnal z domu, má strach z posmrtného života, neví co přijde
  • Jarmila: krásná, zamilovaná, věrná-oddaně čeká na Viléma, slabá-zpráva od plavce ji zdrtila, neunesla Vilémův osud a utopila se
  • Hynek: sám autor, zamyšlený, depresivní, otřesen Vilémovým osudem, ztotožňuje se s Vilémem

znaky směru v knize:

  • citovost
  • bohatá fantazie
  • nešťastná láska
  • vyjímečný hrdina (Vilém = vůdce loupžníků a otcovrah, vyjímečný svými myšlenkami a názory)
  • hrdina splývá s autorem
  • subjektivní vztah autora ke skutečnosti
  • kontrasty (krásná příroda X tragický konec hrdiny)
  • jazykové mistrovství – hudebnost, zvukomalba

jazyk: tehdejší doby

  • obraz přírody – barvitost (barvy kontrastní, záměrná kombinace: modrá a bílá)
  • kontrasty: jarní příroda X poprava, život X smrt
  • subjektivizace (vztah básníka a lyrického hrdiny)
  • dramatická kompozice: vzestup, vrchol, sestup
  • epiteta: bělavé páry, modrý blankyt
  • přirovnání: co slzy lásky
  • oxymóron: umřelé hvězdy svit
  • metonymie: hrdliččin zval ku lásce hlas
  • personifikace – břeh ji objímal kola a kol
  • důraz na zvukovou stránku verše – lhal lásky žal
  • rýmy: sdružené, střídavé, obkročné
  • metafory, personifikace (jezero zvučelo tajný bol), gradace, epiteton konstans(kamenný stůl), epiteton ornans(hvězdný třpyt)
  • opakování počáteční sloky
  • v závěru: ich forma
  • popis krajiny
  • monolog;dialog
  • zvukomalba

hlavní myšlenka:

  • oslava májové přírody
  • láska
  • kritika tehdejší společnosti
  • nezvratitelný osud
  • touha člověka po lásce a svobodě a schopnost obětování se pro ni
  • nadčasové dílo (vězni nejsou smířeni se svým osudem)

EXPOZICE – Byl pozdní večer, první máj

KOLIZE – Zpráva od plavce

KRIZE – Vilém zabije otce

PERIPETIE – Poprava

KATASTROFA – Zemře nejen otec, ale i Vilém

Význam a základní otázky Máchovy osobnosti

  • ostrá kritika tehdejší společnosti (rozvrácená rodina, bezcitnost v mezilidských vztazích, lhostejnost k osudu člověka)
  • podobnost: J.Sorel před soudem
  • kontrast: obraz krásné májové přírody
  • kritika náboženství a boha, který připustil nevinnou a zbytečnou smrt dvou mladých lidí
  • příběh přerůstá v tragédii obecně lidskou
  • marná vzpoura proti osudu
  • NICOTA ← smrt, touha X skutečnost, plynutí času X Země jako jediná jistota
  • touha po volnosti v nesvobodném světě („Dalekáť cesta má! Marné volání!!)

Próza

básnická próza: „Pouť krkonošská" (1833-34)

hrdina/poutník na vrcholu Sněžky vidí zemřelé mnichy, kteří ožívají na jeden den v roce.

historická próza: „Křivoklad" (1831)

je to první část nedokončeného čtyřdílného prozaického příběhu „Kat"

další díly měly být nazvány podle českých hradů: Valdek, Vyšehrad, Karlštejn

uvěznění Václava IV., jeho vztah k přemyslovskému levobočku-katu je odhalován jako tragédie obou hrdinů: král je nespokojen se svým vysokým postavením, kat po něm touží

„Návrat"

„Obrazy ze života mého" (1834)

tyto Obrazy obsahují „Večer na Bezdězu" a povídku „Márinka"

  • v této povídce je hrdinkou krásná dívka, žijící v neutěšeném prostředí pražské čtvrti chudoby Na Františku (= protiklad krásy a chudoby)
  • jejím otcem je žebravý houslista. Básník se s ní seznamuje za její nemoci (tuberkuloza) a po návratu z Krkonoš je už svědkem jejího pohřbu
  • psáno jako deník + realistické prvky

„Obrazy ze života mého" jsou autobiografické

román: „Cikáni" (1835)

  • za Máchova života nevyšel
  • rozporuplné city, romantický děj, tragické zápletky
  • hlavní postavy nejsou skuteční cikáni, ale žijí jako vyděděnci společnosti, bez vlasti a domova
  • touha po spravedlnosti je přivádí ke mstě za zločiny spáchané hrabětem Valdemarem z Korku
  • starý „cikán" Giacomo pomstí svou milenku vraždou vinníka-hraběte a je popraven. Jeho chovanec v zabitém poznává pravého otce, ale i svůdce své milé-židovky Ley. Odmítá ujmout se panství po otci a odchází jako poutník do světa (je svobodný, bez pánů)
  • mladý „cikán" + Lea = Mácha + Lori

 

KAREL JAROMÍR ERBEN (1811 – 1870)Karel Jaromír Erben

  • vyrůstá z tradice F.L.Čelakovského
  • narozen v Miletíně
  • studuje Gymnázium v Hradci Králové, filozofii a práva v Praze
  • v mládí se seznámil s F. Palackým (odtud zájem o historii a národopis);
  • úředník, v roce 1851 se stal archivářem města Prahy
  • po venkovských archívech sbíral lidové písně, pohádky, říkadla, pověsti (české i slovanské)
  • zakladatel moderní české balady, nemají ještě sociální podtext, ten je až u Nerudy, Bezruče, Wolkera

Dílo:

  • vědecká činnost – zabývá se literárními a politickými dějinami a národopisem
  • sběratelská činnost
  • sbírá ústní lidovou slovesnost, protože předpokládá, že lidová slovesnost je projevem nedochovaného prastarého mýtu, systému představ o světě, vztahu mezi člověkem a přírodou a lidmi navzájem = romantická koncepce
  • tento mýtus, který představoval určitý charakter národa, se Erben snažil rekonstruhovat právě z ústní lidové slovesnosti. Tím se lišil od Čelakovského, se kterým se ve 30. letech střetl (spolu s Tylem a Máchou) – nejde totiž o ohlasovou poezii
  • „STO PROSTONÁRODNÍCH POHÁDEK A POVĚSTÍ SLOVANSKÝCH V NÁŘEČÍCH PŮVODNÍCH" (1805)
  • „ČESKÉ POHÁDKY" (- Dlouhý, Široký a Bystrozraký; Tři zlaté vlasy děda Vševěda; Pták Ohnivák a liška Ryška; Zlatovláska; Živá voda)
  • lidový jazyk, bez dialektismů
  • písně: „Písně národní v Čechách"
  • vlastenecká díla: „Mladší bratr", „Večer", „Tulák", „Na hřbitově"
  • historická díla: „Rukopis musejní letopisů Kosmových", „Ondřej Puklice ze Vstruh"

Erben X Mácha – rozdíl v životních osudech a povahách

  • Mácha: nevyrovnaný, hledající, tápající, žijící z hodiny na hodinu
  • Erben: člověk, který je neustále stíhán nemocemi, chudobou, seriozní, využívá lidovou slovesnost v obzoru evropských romantických tendencí 18. století, snaží se vyjádřit charakter a duch českého národa, etnický základ, nepíše ohlasovou poezii, ale umělecky přepracovává původní texty, do kterých včleňuje prostředky lid. slovesnosti

„Kytice z pověstí národních" (1853), zkráceno: Kytice

  • sbírka 13 balad, psané ve verších – gnomický verš (-krátkost, hutnost)
  • lyricko-epické balady z lidových pověstí
  • popisy postav a prostředí
  • jednotlivé balady vycházely časopisecky, první Poklad (1838)
  • pracoval na tom 20 let
  • 2 principy: komponovanost, etičnost
  • komponovanost (mě se to zdá nesmyslné a nepravdivé – pozn. autora)
  •  
    • má předem promyšlené rozvržení básní, kdy zrcadlově protilehlé básně mají shodné atributy = zrcadlový odraz
    • první: Kytice; poslední: Věštkyně
    • básně, navazují na lidovou poezii, vycházejí z ústní lidové slovesnosti a zobrazují etnické kořeny českého národa
    • druhý: Poklad; předposlední: Dceřina kletba
    • porušení základního vlivu: dcera-matka
    • třetí: Svatební košile; 3. od konce: Vrba
    • přeměna člověka ve Vrbu, v upíra, umrlce
    • čtvrtá: Polednice; 4. od konce: Vodník
    • porušení základního vlivu: matka-dítě, přísné potrestání
    • pátý: Zlatý kolovrat; 5. od konce: Záhořovo lože
    • hlavní postava dojde odpuštění díky svému pokání (u kolovratu to přece není pravda – je to pohádka – pozn. autora)
    • šestý: Štědrý den; 6. od konce: Holoubek
    • porušení přirozenosti
    • Lilie – dodělána dodatečně
  • etičnost
  •  
    • dramatický konflikt, vytváří vzájemné vztahy, které jsou porušovány
    • vina: konkrétní osoba (ne společnost), která nějakým způsobem překročí hranici v mezilidských vztazích
    • nejzákladnější vztah: matka+dítě, trest neúměrný vinně
    • hl. hrdin(k)a: matka, žena
    • nad vším vládne osud, který nelze změnit, morální zákony lze překonat pouze láskou, pokáním a odpuštěním (prvek křesťanství)
    • umělecké prostředky: baladická zkratka – týká se času i děje (-zhuštěný, úsporný jazyk – neslovesné věty, chybí spojky, místo sloves citoslovce => dějový spád + dramatičnost, přímá řeč
    • zvukomalba (Vodník), přirovnání, metafory, personifikace
    • znaky:
  •  
    •  
      • prostředí (-hřbitov, jezero, lesy)
      • X
      • není individualista, vzpoura proti společnosti, málo popisů přírody, čas neměnný – jakoby se zastavil – spojuje minulost a budoucnost
      • vina nikdy na společnost, ale na konkrétní osobu
      • Záhořovo lože: Erben X Mácha
      • látkově i tematicky => romantismus, ale zpracování ne

Inspirace:

  • hudba: Dvořák, Fibich, Novák
  • malířství: Mánes, Aleš, Zrzavý
  • literatura: Neruda, Vrchlický, Bezruč, Wolker

 

JOSEF KAJETÁN TYL (1808 – 1856)Josef Kajetán Tyl

  • narozen v Kutné Hoře jako syn vojenského hudebníka-krejčího
  • studuje v Praze, H.Králové, kde působil Klicpera (bydlí u něho, posluhuje mu → živobytí zdarma)
  • od té doby láska k divadlu
  • filozofii nedokončil a odešel s kočovnou společností (2 roky s ní hraje)
  • potom se stává úředníkem vojenské správy
  • od roku 1842 řídí česká představení ve Stavovském divadle (vedlejší scéna v růžové ulici)
  • od roku 1846 – 1852 působí jako dramaturg českých představení (ve Stavovském divadle)
  • po porážce revoluce v roce 1848 žije ve stísněných poměrech společenských i rodinných, živí se novinařinou, psaním, je nucen opustit Prahu a vstupuje opět do kočovné herecké společnosti (cenzura)
  • umírá v Plzni, kde je pochován
  • 1834 – 1837 zakládá svoje vlastní Kajetánské divadlo – ředitel
  • příklad romantického sentimentálního pojetí literatury
  • časově patří do romantismu, charakterem tvorby do národního obrození (didaktatická stránka = výchova, důraz na jazyk, vlastenectví)
  • schází individualita – vytýkána lacinost, povrchnost, snaha přiblížit se požadavkům primitivního obecenstva, přehnaná snaha výchovávat
  • vytýkali mu to: K.H.Borovský, K.H.Mácha, mladá generace (→ škodlivá tvorba)

Dílo:

  • próza, drama, literární kritiky, poezie, novinář
  • řídil časopisy: Květy (10 let), Vlastimil, Pražský posel – lidovýchovný dvouměsíčník, Sedlské noviny
  • ve všech rozmanitý okruh problémů
  • začíná verši
  • zakladatel realistické tradice našeho dramatu
  • nesouhlasil s Máchovou poezií osobního žalu, protože on sám byl optimista (věřil v lásku)

Próza:

1. historické povídky z české minulosti, ve kterých ukazuje, jak vést národní boj současnosti

  • „Statný Beneda"
  • „Dekret kutnohorský"
  • „Rozina Ruthardova"

2. povídky ze současnosti (od poloviny 30. let)

  • hrdinové jsou mladí lidé, překonávající různé překážky pro vlastenectví

3. novely a povídky z hudebního života

  • tragické osudy ztroskotaných umělců
  • „Hudební dobrodruzi"
  • „Pouť českých umělců"
  • „Bláznivý houslista"

4. povídky v nichž polemizuje s romantickým životním postojem (zkreslí romantický typ, aby byla vidět jeho neudržitelnost

  • „Rozervanec" (1840)
    • karikatura Máchy (Tyl zavrhuje Máchovu poezii, Neruda pak postavil Máchu a Tyla vedle sebe)
  • „Poslední Čech" (1844)
    • povídka, pokus o novodobý český román; kolem ní polemika (Tyla napadl Havlíček a nařkl ze sentimentalismu a snahu získat šlechtu pro vlastenecké cíle)
    • poté Tyl omezuje vlastenecký charakter tvorby a prohlubuje sociální a politickou stránku děl → realismus

Drama:

v počátcích překlady německých dramat s výchovným charakterem, později hry vlastní

1. hry ze současného života

  • dotýká se sociálních a národních problémů české společnosti, objevují se postavy podnikatelů, továrníků, proletariát, láska mladých lidí
  • „Pražský flamendr"
  • „Paličova dcera"
  • „Bankrotář"
  • „Chudý kejklíř"
  • „Fidlovačka" aneb žádný hněv a žádná rvačka
  •  
    • ševcovská cechovní slavnost; nástroj na uhlazovaní kůže
    • popularita díky písni slepého houslisty Mareše (zpíval ji Karel Strakatý), která se po zhudebnění F.R.Škroupem stala hymnou
    • měla získat národní odrodilce z lidu i měšťáků; odpor proti útlaku, touha po kráse života
    • pastýř Čestmír jede do světa za svou touhou, v posledním dodatku zavrhuje Tyl Čestmírův individualismus a vyzývá ke službě národu

2. dramatické báchorky

  • lidovost, komičnost, pohádkové náměty
  • v pohádkovém rouše se střetávají dobré a zlé síly.
  • nadpřirozené bytosti, ale těžiště tématu je obraz venkovského života
  • romantické pojetí lásky + relistické záběry skutečnosti
  • morálka lidová vítězí nad všemi zlými silami (např. Strakonický dudák)
  • „Strakonický dudák" (1847)
  •  
    • 3 odlišné lidské typy = obecné rysy národní povahy
    • Švanda: naivní, důvěřivý, bez zkušeností, furianský → vychloubačný, nespokojený s domácími poměry
    • Vocilka: příživník, využíval společenskou přetvářku + prospěchář; hlásá moc peněz, přizpůsobivý, vlastenectví ani ťuk
    • Kalafuna a Dorotka: dobrák, poctivec, charakter vlastence, láska k domovu
  • „Tvrdohlavá žena" (1849)
  • „Jiříkovo vidění" (1849)
  • „Lesní panna" (1850)
  • ve všech těchto báchorkách sledujeme vývoj charakteru osob

3. historické hry

  • náměty = období důležitá pro náš národ
  • „Kutnohorští havíři" (1848)
  • první sociální drama v naší literatuře, výzva k boji proti panskému vykořisťování
  • vzpoura končí popravou hlavních aktérů (Němci = vykořisťovatelé; Češi = vykořisťovaní)
  • „Jan Hus" (1848)
  • Husovo úsilí dobrat se pravdy a příklad osobního hrdinství a zásadovosti
  • „Žižka z Trocnova"
  • „Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové" (1840)
  • zápas křesťanství s pohanstvím v Čechách a vztah k Němcům se promítá do povah knížecích bratrů
  • Drahomíra dá zavraždit tchýni Ludmilu a odstraní svého syna Václava, pokládaného za slabocha, aby mohl převzít vládu jeho bratr s jinou politickou koncepcí
  • „Staré Město a Malá Strana"

Další představitelé:

  • Václav Kliment Klicpera (1792 – 1859) – píše komedie
  • Josef Jaroslav Langr – próza „Den v Kocourkově"

 

BOŽENA NĚMCOVÁ (1818 ? 1820 – 1862)Božena Němcová

  • autorka venkovních povídek, pohádkových sbírek, črt z lidského života, považována za první skutečnou ženu-spisovatelku
  • vlastní jméno: Barbora Panklová
  • dcera panského kočího Johanna Pankla a Terezie Novotné, české služky
  • otec byl ve službách vévodkyně Kateřiny Zaháňské (v zimě ve Vídni, v létě v Ratibořicích u České Skalice)
  • největší vliv na její výchovu měla babička Magdaléna Novotná
  • považována za zakladatelku novodobé české prózy
  • školní vzdělání bylo nepatrné (Česká Skalice), později dána na vychování do Chvalkovic do rodiny zámeckého správce (tři roky), kde se seznámila s literaturou
  • 1837 (v 17 letech) byla provdána za úředníka finanční stráže Josefa Němce (o 15 let starší), který byl pro své vlastenecké cítění překládán z místa na místo (Červený Kostelec, Josefov, Polná)
  • dva lidé odlišných povah, Němcová svého muže myšlenkově převyšovala, neshody
  • 1841 se stěhuje do Prahy a zde pod vlivem Václava Bolemíra Nebeského a Karla Jaromíra Erbena začíná psát česky
  • 1842 – 1848 žila na Chodsku (Domažlice) – seznámení se se způsobem života venkovanů, sbírala lidové pohádky a báchorky, psala národopisné články do Květů
  • „Obrazy z okolí domažlického"
  • angažována v revolučním roce 1848, Němec přeložen na Slovensko, do Uher, Němcová odchází s dětmi do Prahy (nouze, pod policejním dozorem)
  • umírá syn Hynek – po roce 1850
  • 1851 – 1854 navštívila 3x Slovensko → zasloužila se o sblížení obou národů (Češi a Slováci)
  • seznámila se s učením utopického socialismu
  • zajímala se o problémy uspořádání společnosti, způsoby vedoucí k odstranění soc. útisku
  • v Praze se seznámila s mladou generací – Fričem, májovci
  • 1861 odjíždí do Litomyšle, aby dohlížela na vydávání svých spisů

Dílo:

  • měla schopnost vyprávět o všednosti denního života a v ní objevovat lidskou velikost člověka obětavého, dělného, milujícího
  • začínala básněmi - poezie
  •  
    • „Slavné ráno"
    • „Ženám českým"
    • „Moje vlast"
  • pohádky
  •  
    • „Národní báchorky a pověsti" (1845 – 47)
    • nešlo jí o národopisnou dokumentaci, ale o umělecké zpracování, objevuje se český venkov, absolutní spravedlnost, vítězí láska, dobro
    • „Slovenské pohádky a pověsti" (1857 – 58)
  • cestopisy
  •  
    • „Z Uher"
    • „Kraje a lesy na Slovensku"
  • povídky
  • posledních 10 let života
  • „Domácí nemoc"
  • „Dlouhá noc"
  • „Divá Bára"
  • „Karla" - hlavní postavou je žena, právo žen na rovnoprávnost
  • „Baruška"
  • „Dobrý člověk" - hlavní postava forman Hájek
  • „Pan učitel"
  • „Chudí lidé" - hlavní hrdina poctivec Jakub Kalina
    • v posledních třech dílech chybí souvislá dějová fabule, pouze vypravěč zprostředkovává výjevy ze života hrdinova, základem je jedna centrální postava, člověk ušlechtilý, obětavý, citový
  • „Chyže pod horami"
    • banální zápletka, spojení Čechů a Slováků, lidí a přírody
    • děj je soustředěn kolem dvou mladých lidí, Bohuše Sokola a Katušky, kteří se vezmou, tím si Bohuš proti sobě popudí lepší pražskou společnost
  • „Pohorská vesnice"
    • koncipováno jako tezový román (má líčit skutečnost, zaujímat k ní stanovisko a ukázat řešení probémů), podle Němcové nejzávažnější její dílo
    • hlavní postavou je hrabě Hanuš Kolovrat Krakovský, kterému dráteník zachránil život, proto se stal ochráncem dráteníků, zve si je na zámek, živí je
    • Hanuš
      • vzor lidu klatovského (pracovitý, spravedlivý)
      • zidealizovaný, netypický hrdina
      • Němcová v něm viděla možnost nápravy vztahů mezi šlechtou a chudinou

„V zámku a v podzámčí" (1858)

  • realistická povídka, ve které je velice dobře vylíčen obraz života venkovanů
  • staví do protikladu život panstva (paní Skočdopolová dává psíku Jolimu vybraná jídla, přepych X chudí lidé umírají hlady) a chudého lidu
  • dílo má sociální ráz (kritický realismus)
  • poté, co se paní Skočdopolová uzdraví (cholera), stává se ženou s dobrým srdcem – zde už kritika chybí
  • děj: Pan a paní Skočdopole přijíždí na svoje venkovské sídlo – zámek. Mezitím v podzámčí ztratil Vojta Karásek svojí ovdovělou matku, ale ujali se ho Sýkorovi. Jednoho dne je Vojta přijat do služby na zámek za to, že zachránil paní Skočdopolové psa Joliho před jiným. Paní si Vojtu oblíbí, ale následně i ona onemocní na choleru. Vojtíšek má strach, že opět ztratí osobu ve svém okolí, na které mu záleží, a kterou si oblíbil. Paní se uzdraví a je jako znovuzrozená. Celkově se změní své chování, příjme nemanželského syna za svého a Vojtovi odkáže peníze, které on využije na studium. Kateřina S., pan Skočdopole i jeho syn na konci odjíždějí do Itálie.
  • Vojta Karásek
    • dobře vychovaný, rozumný a cílevědomý hoch s víceméně kladnými vlastnostmi - je obětavý a citově založený, ale psychicky silný
  • Kateřina Skočdopolová
    • též se jí říká Katrin, trochu chamtivá a povrchní dáma, která myslí neustále jen na sebe a svého psa; chce být šlechtičnou všemi ohledy, až přecitlivělá a psychicky příliš nevyrovnaná; je důvěřivá (naslouchá Sáře) a na konci se napraví
  • Pan Skočdopole
    • obětavý a dobrý člověk, který je zároveň pánem na zámku, mnohem „lidštější" než jeho žena Katrin
  • mamzel Sára
    • naprosto bezcharakterní, zlomyslná, mstivá i vypočítavá, prolhaná a falešná osoba, myslí si, že se k ní všichni musí chovat jako k dámě
  • krejčí Sýkora
    • jak se říká dobrák od kosti, má rád děti a spolu se ženou se ujali Vojtíška
  • doktor Kilián
    • sociálně soucítí s chudými a chce jim pomoci, rozumný, moudrý
  • v této knize se můžeme setkat spíše s popisným realismem, nicméně se tu objevují i prvky kritiky; např. ve vloženém dialogu dvou bohatých a namyšlených pánu jim přisuzuje jména typu Čmuchálek nebo Vydřihost=> kritika společnosti
  • autorka často používá krátkých vět a pomlk, často se objevují zastaralá slova a obraty, kterým ale lze vcelku jednoduše porozumět
  • jako doznívání realismu zde najdeme i sáhodlouhé popisy, často prokládané charakteristikou počasí, nebo konkrétních místností
  • nadčasovost, rozdíly ve vlastnostech postav (bohatí= namyšlení, arogantní; chudí= často opak)
  • je zde pozoruhodná také myšlenka, že svět je v podstatě založen na chudých a bez nich by nebylo ani bohatých, kteří těží z jejich práce

„Babička" (1855)

  • rozsáhlá povídka, psána v době duševního otřesu ze smrti nejstaršího syna
  • dílo psáno metodou obrazů, které jsou pospojovány ústřední postavou autorčiny babičky
  • hlavní dějová osnova se skládá ze 2 pásem
    • život na Starém bělidle, kde babička tráví svá poslední léta u své dcery a zetě (zvyky, tradice, sepětí s přírodou, lidová moudrost)
    • od 7. kapitoly – popis přírodního dění během jednotlivých ročních období a vylíčení života od jara až do zimy
  • dílo realistické, hodně idealizované (vztahy mezi lidmi, postava kněžny, harmonie člověka s přírodou...)
  • dílo je konfrontací dvou společenských prostředí (venkovanů a pánů)
  • Němcová sice sociální rozdíly registruje, ale vyhrocené konflikty zmírňuje láskou a pochopením

Povídky:

1) hledání dobrého člověka

  • texty s jednoduchým příběhem, děj se soustřeďuje kolem jedné hlavní postavy, zejména ženské – na ní autorka zdůraznila charakteristické mravní vlastnosti českého venkovského člověka
  • „Baruška", „Karla", „Divá Bára", „Dobrý člověk", „Pan učitel"

2)

  • povídky, které zachycují složitější vztahy a upozorňují na nespravedlivé uspořádání společnosti, jsou realistické, ale v závěru chybí radikální řešení (nedotažené relisticky do konce), snaží se idealizovat skutečnost
  • rozpory jsou řešeny smírně, idealizace dominuje nad realistickým pohledem
  • „V zámku a v podzámčí", „Chudí lidé", „Pohorská vesnice"

 

KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ (1821 – 1856)Karel Havlíček Borovský

  • prozaik, básník, novinář, redaktor
  • nekompromisní; kritik vlády, církve, orgánů státní správy, planého vlastenčení, panslavismu
  • konec romantismu,začátek realismu
  • zakladatel české žurnalistiky,satiry a literární kritiky
  • poslanec říšského sněmu a národního výboru
  • narodil se v Borové (Vysočina), škola v Německém Brodu – maturita → dvouleté studium filosofie, pražský arcibiskupský seminář – po roce odchází (1841)
  • 1843 – 44 vychovatel v Rusku – věřil Rusku, ale nadšení upadá, odchází znechucen
  • panslavismus = sjednocení Slovanů pod vládou Ruska – odmítá
  • 1844 píše reportáže do České včely → „Obrazy z Rus"
  • Pražské noviny – redaktor
  • 1848 Národní noviny – útočné, kritické + satirická příloha „Šotek"
  • 1850 poslední číslo Národních novin → noviny Slovan
  • 16.12. 1851 v noci odvezen do Tyrolského Brixenu, vrací se až v roce 1855 - tuberkulóza
  • 1856 umírá v Praze
  • satira – skladba, která využívá komična a humoru ke kritice
  • ironie – vtipné a výsměšné vyjádření, často využívá protikladu
  • sarkasmus – jedovatý a jízlivý posměšek, nejvyšší stupeň ironie

Dílo:

  • poezie
  • „Tyrolské elegie"
    • bez sentimentu a sebelítosti popisuje své zatčení a deportaci do Tyrol: „Oktrojírka"- tj. nepovedená, oktrojovaná, nová ústava je tak špatná, že okamžitě utiší štěkajícího psa, „tma je temná jak naše svatá církev", „propast je bezedná jak držka armády", radí, aby také ve Vídni „přepřáhli a namazali", když se splaší koně a on, vězeň, vypravuje své eskortě, že na moři v podobné situaci vyhazují z lodi největšího hříšníka, vyskočí oba policajti....
  • „Král Lávra"
  • „Křest svatého Vladimíra"
  • inspiruje se přijetím křesťanství v Kyjevské Rusi v 10. století knížetem Vladimírem.
    • kritika carské zvůle – když slovanský bůh hromu a blesku Perun odmítne na carovy narozeniny hřmít, je zatčen a odsouzen k smrti utopením v Dněpru – aby to bylo spravedlivé, odsoudí ke stejnému trestu „nestranný soud" i novináře, který se Perunovi rouhal! Na uvolněné místo se tlačí do Ruska všechny církve, nabízejí se jako trhovci – kritika panslavismu, církví, zvůle soudů i policie ... Objevují se zde i vulgarismy: „...na to já mu seru" říká Perun na carovo pozvání...
  • „Epigramy"
    • krátké satirické básně s vtipnou pointou. On sám je nazýval „nádobkami, do kterých vztek svůj nalévám, aby mi srdce nepuklo." Věnoval je : králi, vlasti, církvi, múzám, světu, sobě, tak je i rozdělil.
    • „Nechoď,Vašku, s pány na led,/ mnohý příklad známe,/ že pán sklouzne/ a sedlák si za něj/ nohu zláme." Platné dodnes – viz tzv. „bílí koně."
  • próza
  • „Obrazy z Rus"
  • „Epištoly kutnohorské"
  • novinové články
  • „Články ze Slovana"
  • „Články z Národních novin"
  • kritiky
  • na dílo: Poslední Čech (Tyl)
  • Odpověď p.Havlu Borovskému na kritiku Posledního Čecha

„Král Lávra" (napsána 1854, vydána 1870)

  • satirická skladba
  • vychází ze staré irské pohádky
  • vznikala za autorova pobytu v Rusku
  • 37 strof po 7 verších
  • verše jsou nepravidelné
  • celé dílo připomíná pohádku
  • děj: Příběh o králi, který je hodný, dobrodivý, spravedlivý, chytrý, ale jedna věc na něm nehraje. Každý rok se nechá oholit a ostříhat a holiče poté nechá popravit. Král má totiž oslí uši. Za mladého holiče Kukulína ovšem prosí jeho matka o milost → Kukulín dává slib, že tajemství nevyzradí a stává se královým dvorním holičem. Tajemství však Kukulína tíží, a tak jej vyšeptá do staré vrby. Jednoho dne je na hradě hostina a muzikant Červíček ztratí cestou na hrad kolíček z basy. Vyřezá si jej tedy ze staré vrby a basa poté na hradě vyzradí královo tajemství. Lidé o ovšem mají rádi i přes jeho „ozdobu".
  • Král Lávra
    • dobrotivý, hodný král, ale dokáže být i krutý a nelítostný (brutální činy)
  • Kukulín
    • mladý holič,bojácný,upovídaný,neschopný udržet tajemství – novinář?
  • Červíček
    • hrál na basu – české jméno, český muzikant – děj se tak trochu přesouvá k nám
  • v knize: personifikace, ironie, alegorie, archaismy (hudci, chřadne,bál, kvas), metonymie, elipsa, hovorové výrazy (jazejček, švanda)
  • jazyk: prostý jazyk, lidová mluva, vtip, lidový humor
  • kniha vychází za rakouské nadvlády
  • hlavní myšlenka:
    • kritika hlouposti, omezenosti a zloby panovníka
    • kritika přímo rakouského absolutistického panovníka
    • oslí uši = symbol hlouposti
    • „Zdálo se jim,/ že ty dlouhé uši/ právě dobře ke koruně patří./ Velká věc je zvyk." → je pravidlem, že panovníci jsou hlupáci...
 
Powered by XOOPS 2.5 | 2008 - 2015 | © Kitt