Jméno:
Heslo:
Hodnocení: 0.00 / 10 (0 hlasů)
Autor: Martin Bulín
Vloženo: 25. 01.2011
Otevřeno: 21724x
  Printer Friendly Page
Tisknout

Stáhnout

Hodnotit

Komentovat
 
Český jazyk
Romantismus ve světě
  • obecná charakteristika a znaky romantismu, porovnání romantismu s klasicismem
  • malířství, hudba, znaky literatury, představitelé, dělení romantismu, žánry, romantický hrdina
  • Polsko - Adam Mickiewicz, Juliusz Slowacki
  • USA - Edgar Allan Poe - detailní rozbor díla "Havran", Nathaniel Hawthorne, H. W. Longfellow
  • Francie - Victor Hugo - rozbor díla "Bídníci", Stendhal, Alfred de Musset
  • Německo - Novalis, E.T.A. Hoffman, Grimmové, Heinrich Heine
  • Rusko - Alexander Sergejevič Puškin, Michail Jurjevič Lermontov, I. A. Gončarov
  • Anglie - George Gordon Byron, Percy Bysshe Shelley, Walter Scott
  • směr konce 18. stol. – 1. poloviny 19. stol.
  • fantazie, city a minulost
  • zaměřuje se na obrazotvornost a citlivost
  • individualismus a subjektivismus
  • hrdina (jeho program = nenaplněná láska)
    • člověk výjimečný, osamělý, rozervanost, neprojevuje zájem přizpůsobit se společnosti (odmítá její konvence)
    • často loupežník, poutník (neznáme minulost ani budoucnost) a varianty poutníka jsou: potulný rytíř (např. W. Scott – Ivanhoe), kat, mnich, poustevník (tento typ hrdiny oblíbený i v současnosti), vyvrženec ze společnosti...
  • častá autobiografie
  • hodně metafor, archaismů, lidský jazyk, kontrasty
  • důraz na melodičnost (zvukomalba = eufonie)
  • rozdělení romantismu:

1. aktivní – hlavní hrdina se bouří proti společnosti

2. pasivní – utíká do snů, trpce přijímá svůj osud

  • porovnání romantismu s klasicismem
    • klasicismus: rozum, nadčasové a obecné jevy společné všem dobám a zemím, hrdina: nejdůležitějí je povinnost a čest, používá vysoký umělecký styl, měl upevnit stát, lidé mají povinost vůči státu, národu, často se zobrazují královské dvory a vysoké vrstvy
    • romantismus: cit, fantazie, zaměřuje se na určité historické období svého národa a idealizuje ho, hrdina - nejdůležitější jsou pro něho city, důraz na zvukomalebnost, hrdina bojuje za svobodu, často proti státní moci, za svoji lásku, štěstí, pomstu..., láska = nejvyšší hodnota, hrdina je neobvyklý - loupežník, poustevník (tajuplná osoba z nižší vrstvy)
  • Malířství:
    • individualismus (odchylka od tradičních a akademických norem)
    • noc = předobraz smrti
    • Novalis
    • působení na city a vyjádření citů
    • ponuré krajiny, ruiny, bouří stižené lesy...
    • oblíbené motivy: osamocení, noc, nebezpečí, tajemství, stesk, cesty...
    • obraz krajiny je pojímán jako výlev citu
    • divoká hornatá krajina, bouře, světelné záře => vzrušivá atmosféra
    • později malířství spěje k věčnosti = k realismu
    • představitelé: Josef Mánes, Adolf Kosárek, Eugène Delacroix 
  • Hudba:
    • představitelé: Franz Schubert, Robert Schumann, Fryderik Chopin, Richard Wagner, Johannes Brahms
  •  Literatura:
    • romantismus = umělecký proud v evropských literaturách 1. poloviny 19. stol.
    • romantismus byl uměním vyhraněně subjektivistickým, individualistickým; zásadně odmítá klasické estetické normy
    • důraz na původnost, tvůrčí svobodu umělce, jeho emocionalitu a spontaneitu, preferuje lidové umění a tradice
    • romantický hrdina se zpravidla ocitl v neřešitelném konfliktu se světem, v němž se cítil jako osamělý cizinec =
    • návrat do světa fantazie, přírody – tradiční i minulé, svět exotiky...
    • láska nenaplněná
    • myšlenka: svět nelze proměnit vůlí, ani vírou v nadosobní ideál => romantický pesimismus, zklamání a skepse...
    • žánry: lyrická balada, básnická povídka čí poema, moderní epos, román ve verších, dramatická báseň, historický román a historická povídka
    • Představitelé:
      • Německo: Novalis, Friedrich Hölderlin, Heinrich Heine, Jacob & Wilhelm Grimmové, E.T.A. Hoffmann,...
      • Anglie: George Gordon Byron, Percy Bysshe Shelley, Walter Scott, sestry Brontëovy, John Keats, William Blake,...
      • Francie: Victor Hugo, Stendhal, Alexandre Dumas, George Sandová, Alfred de Musset,...
      • Polsko: Adam Mickiewicz, Juliusz Słowacki
      • USA: Nathaniel Nawthorne, Edgar Allan Poe,...
      • Rusko: Alexandr Sergejevič Puškin, Michail Jurjevič Lermontov,...
      • České země: K. H. Mácha, K. J. Erben, K. H. Borovský, B. Němcová
    • Znaky:
      • směr konce 18. stol. – 1. poloviny 19. stol. × životní pocit, životní styl (podobně jako u renesance)
      • odvozen od slova román = dobrodružný jako v románě
      • kolébkou romantismu byla Anglie => šíření do ostat. evropských zemí
      • směr subjektivistický (moje pocity) a individualistický (každý jedinec – výjimečný)
      • reakce na Klasicismus – × racionálnosti a normativnosti
      • romantismus = revolta (tvůrčí svoboda, harmonie k přírodě, nezávislost...)
      • čerpá z gotiky (v této době vznikají novogotické stavby)
      • rozdíly:
      • klasicismus: společnost, normy, harmonie, insp.: renesance, řád, symetrie
      • romantismus: jedinec, nespoutanost, kontrast, insp.: gotika, svoboda, bizardnost = zvláštnost
  • rozpor mezi snem (ideálem) a skutečností (realitou) => zklamání => deziluze => smrt (tragický životní osud hlavního hrdiny)
  • Dělení romantismu:
  • pasivní R – východisko z deziluze hledali autoři v různých oblastech
    • historie: W. Scott
    • fantazie: E. T. A. Hoffmann
    • mystika, legendy: Chateaubriand
    • láska: J. K. Tyl
    • mytologie: K. J. Erben
  • aktivní R – jiní se bouřili nahlas, veřejné hlásání svých názorů (Byron, Mácha...)
  • žánry:
  • próza – historický román, povídka a novela
  • lyrika – reflexivní (úvahová) a intimní poezie
  • nový žánr – byronská básnická povídka - autorem je W. Scott × ale proslul ho Byron
    • rozsáhlý lyricko-epický nebo epický veršovaný útvar, jehož dějový základ je prostoupen lyrickými prvky, jinými slovy poema
  • romantický hrdina: myšlenkově, vizuálně a životními osudy (pocity?) se blíží k autorovi = autobiografičnost, postava: zjevově nekonvenční (= vypadá jinak než ostatní), v ošklivosti je krása
  • hrdinovi nikdo nerozumí, nedokáže se ztotožnit se společností, společnost ho nebere
  • většinou: vdaná žena, spoutaná konvencemi
  • prostředí: hroby, hřbitovy, tajemná jezera, temné lesy, hrady, sklepení, bizarní příroda,...
  • návrat k historii, k lidové tvorbě, důležitý prim hraje exotičnost, příroda – kontrasty

Polsko

  • v 1. polovině 19. století rozděleno na 3 státy, ztratilo svoji samostatnost
  • polský romantismus spojuje boj za svobodu celého polského národa
  • r. 1831 – potlačeno polské národní povstání

Adam Mickiewicz

  •  „Dziady" – komponovaná básnická skladba; vyjádřeny pocity a odpovědnost
  • „Konrád Wallenrod" – básnická povídka; příběh Litevce, který ač velmistr řádu německých rytířů, mstí svůj pokořený národ
  • „Pan Tadeáš" – romantický národní epos

Juliusz Slowacki

  •  „Balladyna" – příběh vražedkyně, která se dostává až na královský trůn

 USA

 

Edgar Allan Poe

  • Edgar Allan Poe básník, prozaik, zakladatel americké novely, detektivky a hororu
  • napsal jednotlivou prózu: Vraždy v ulici Morgue, Jáma a kyvadlo, Černý kocour,... => všechny ve sbírce se souhrnným názvem „Černý kocour"
  • sci-fi příběhy, udržuje čtenáře v napětí až do samotného konce, záhady, morbidní, psychika člověka (např. v povídce: „Černý kocour" – hrůzostrašný příběh o člověku, který podlehl alkoholu)
  • oslovování čtenáře, příprava čtenáře na příběh, dlouhosáhlé popisy (ukázka povídky: „Vraždy v ulici Morgue" – detektivní charakter)
  • „Havran"
    • díky této básni považován za zakladatele symbolismu
    • rozsáhlá báseň (108 veršů) s tématem žalu a zoufalství básníka nad mrtvou milenkou Lenorou
    • symbol havrana sedícího na bystě Pallas Athény
    • v dialogu s básníkem mechanicky odpovídá na každou otázku slovem „never more" (v českém překladu „víckrát ne" nebo „nikdy více")
    • skladba vrcholí motivem vítězící smrtí nad láskou
    • kompoziční princip básně vyložil Poe v eseji „Filozofie básnické skladby"(1846)
    • Doložte, že základem smutného námětu je smrt, která je spjata s krásou. Jakou konkrétní kontrastní podobu má?
    • Dívka hlavního hrdiny, krásná Lenora, zemřela. Hlavní hrdina projevuje stesk po ní silnými emocemi.
    • Čím je umocněn pocit strachu a hrůzy? Co si básník uvědomuje?
    • Havran působí na básníka strašlivým dojmem.
    • 3) Jak celá skladba vyznívá?
    • stesk po milované osobě, hororové prvky, lyrická skladba, jinotaje...
    • 4) Autor postupně obměňuje milencovy otázky. Která strofa je myšlenkovým vrcholem skladby a proč?
    • „Proroku," dím, „mene tekel, ať jsi pták anebo z pekel,
    • při nebi, jež nad námi je, při Bohu, jenž leká mně
    • Havran dí: „už víckrát ne."
    • Touží po setkání s Lenorou v ráji, pak havran – ne!
    • 5) Dokažte, že báseň splňuje romantické tendence.
    • půlnoc, rozjímání, tajemno – slova navazující tajemno
    • horečka – rozjímání, polospánek, snění ...
    • 6) Rozbor textu:
    • láska – nenaplněná (smrt Lenory => velký smutek)
    • Hoře, lkaní nad smrtí Lenory
    • - skryté tajemno – „temný host" (opakování => navozuje atmosféru)
    • - „pak už ne" – s Lenoru se již nikdy nesetká
    • - havran navozuje „depresivní" pocit (melancholie, pesimismus, strach...)
    • - smutný šelest záclon => vše v bytě připomíná smrt Lenory
    • - tma, strach, snění, zimnično...
    • - refrény
    • - „starodávný havran z dob" = tajemno, mystika...
    • - „ebenový zjev" – černý pták
    • - jistě nejsi havran hrůzy => zlehčování
    • - naděje × havran – „už víckrát ne" (=> neustále připomíná, že se s Lenorou nesetká)
    • - „mene tekel" = výhružka, výstraha, varování...
    • - a má duše z toho, z toho stínu, jímž mne navždy uhrane, nevzchopí se – víckrát ne.
    • => strach z toho, co bude po smrti × ne strach ze smrti (i K. H. Mácha)
    • látka je původně mýtická, ale je zásadně přetvořená (dochází k zcivilnění)
    • jazyk: dochází k opakování slov, myšlenky jsou často neucelené, objevuje se eufonie (= libozvuk), sloky jsou pravidelné, opakování refrénu...
    • v eseji „Filozofie básnické skladby" líčí (mystifikuje) Poe jak báseň vymýšlel a zdůvodňuje použití jednotlivých básnických prostředků, vybíraných tak, aby co nejsilněji na čtenáře zapůsobily ...
    • přesně vysvětluje a mystifikuje čtenáře o vzniku svých děl (mimo jiné i bás. skladbu Havran)

Nathaniel Hawthorne

  • romanopisec, zakladatel symbolismu
  • „Šarlatové písmeno" – symbolicko-alegorický román
  • „Dům se sedmi štíty" – románová kronika jedné staré rodiny, na které leží prokletí

Henry Wadsworth Longfellow

  • napsal básnickou skladbu „Píseň o Hiawathovi" – příběh indiánky

 

Francie

Victor Hugo (1802 - 1885)Victor Hugo

  • básník, prozaik, dramatik, esejista a politik
  • syn napoleonského generála, matka jej vychovávala k nenávisti revoluci
  • stoupenec svobodomyslných liberálních názorů
  • vojenská škola
  • zklamán politikou Ludvíka Bonaparta ---› vyhnanství v Belgii (20 let) ---› vrcholná básnická díla např. Legenda věků
  • odmítal klasicismus, chtěl prosadit míšení stylů a žánrů
  • v roce 1830 – romantické drama ve Francii ---› kritika ---› rozbíjelo klasicistické normy
  • předpoklad pro vznik symbolismu
  • "Chrám matky Boží v Paříži" (1831)
    • historický román
    • obraz života středověké pařížské společnosti
    • romantická charakteristika: kontrasty, na nichž je dílo vybudováno
    • emocionální působivost spočívá: křivdy proti Quasimodovi, všichni mu ubližují, láska nenaplněná
    • zábava středověkého prostého lidu: veřejné popravy
    • děj románu se odehrává: v Paříži, za Ludvíka XI., v 15. století
    • romantický protiklad dobra a zla, krásy a ošklivosti: Q – dobrý × Froll, lid – zlí, Q – ošklivý × Esmeralda – krásná
    • Quasimodo – hluchý zvoník, vnitřně hodný člověk × ošklivý (neměl jedno oko, hrbáč)
    • Esmeralda – krásná cikánská tanečnice, nechtěla za muže Frolla, s Q ji spojuje láska k dobru
    • Froll – kněz, chtěl si vzít E – ona ho nechtěla tak ji nechal popravit
    • povaha obyčejných lidí: zlomyslní (bavili se za cenu ponížení druhé osoby); král – lidumilný
    • místo: Chrám matky Boží v Paříži – náboženství
    • i prvky realistické: venkovský lid ubližoval obviněnému

"Ubožáci × Bídníci" (1862)

  • pětidílný společenský román, přeložen do mnoha jazyků, zfilmována
  • hlavně oblíbena u mladých intelektuálů
  • román: velký prozaický žánr, který zachycuje rozsáhlý úsek života , složité mezilidské vztahy a situace jejich psych. prožívání
  • postavy se během charakterově vyvíjejí
  • hlavní dějová linie se rozvíjí vedlejšími, epizodními motivy
  • Hlavní postavy díla:
    • Jean Valjean - nebo též pan Madeleine či Fauchelevent
    • = GALEJNÍK, statečný, silný, odvážný, klidný, chytrý,tajuplný, skromný
    • Thénardierovi - lze je označit za hyeny lidské společnosti
    • Thenardier – vypočítavý zloděj, necita
    • Fantina - svobodná, nešťastná matka, která by udělala cokoli pro svoji dceru Cosettu
    • - společnost ji také odsoudí, protože je svobodná matka
    • Javertte - dozorce, který chce za každou cenu zatknout Jeana Valjeana
    • - hl. rys jeho povahy byla úcta k vrchnosti, nepřipouští výjimky ani námitky
    • - samotář, zlý pes, necita, mohl zatknout Valjeana × ten mu zachránil život -› sebevražda
    • Marius Pontmercy - hrdý,zdrženlivý, chladný, zdvořilý, silný
    • - i když žil v bídě, nikdy nepřijal peníze od svého děda
    • - žil s nohama v blátě, ale s hlavou na světle, blahobyt × SVOBODA, ožení s Cosettou
  • Stručný děj:
    • děj se odehrává v 1. polovině 19. stol. ve Francii – v Paříži
    • Hl. hrdina Jean Valjean ---› krádež chleba ---› galeje(19 let)
    • Po návratu na svobodu mu první nocleh poskytne otec Myriel ---› Jean Valjean mu odcizí stříbrné svícny ---› lapen ---› otec Myriel zabráni jeho zatčení ---› šlechetný biskupův čin obrátí Jeana Valjeana na dobrou cestu.
    • J. Valjean se ujímá osiřelé Cosetty a přijímá ji za vlastní dceru.
    • Stále se tam objevuje dozorce Javerte, který Jeana Valjeana neustále pronásleduje.
    • Děj zachycuje revoluční léta a bitvy na barikádách, kde Jeana Valjean zachráni život Javertovi a Mariovi, milovaného jeho dcery (Cosetty)
    • Cosetta se ožení s Mariem žije s ním, ale bez Jeana Valjeana – rve mu to srdce, umírá ---› ke konci života se setkává s Cosettkou a umírá šťasten
  • Znaky směru v knize:
    • Hlavní hrdina × konflikt se světem, bouří se proti společnosti, společnost je nevděčná
    • Hl. hrdina bojuje za svobodu, za demokracii
    • Hl. hrdina – tajuplný podivín
    • Hl. hrdina chce změnit společnost, ale je na to sám
    • Děj je tajuplný – lesy, temné pokoje, podzemí
    • Hl. hrdina nikdy nikoho nemiloval, výjimkou Cosetty
  • Analýza jazykového projevu:
    • V knize se vyskytují dlouhá souvětí (hl. v.v. přívlastkové) mezi souvětími se objevují jednoduché věty o jednom slově
    • Vyskytuje se argot pařížského podsvětí, hantýrka např. icogo (zde)
    • přechodníky
    • Osoby z nižších vrstev mluví spisovně, až na malého Gavroche
    • Personifikace
  • Záměr autora, paralely se současností, nadčasovost díla:
    • Upozornit na sociální rozdíly, zda tresty pro zločince nejsou moc kruté?
    • Poukazuje i na to, že i v chudobě člověk může žít šťastně
    • Dílo je nadčasové – revoluce se dějí stále, sociální rozdíly také přetrvávají, ale tresty pro zločince se až moc zmírnily. Svoboda je lepší než blahobyt.
  • Struktura díla:
    • 1. tématika – děj rozdělen ne několik epizod – Fantina a Cosetta, Thenardierovi, Francouzská revoluce, Marius (přátelé abesedy), Marius a Cosetta
    • 2. všechny události jsou podrobně popisovány, témata se prolínají.
    • Jednotlivé kapitoly na sebe v některých případech navazují, ale mnoho kapitol je odbočkou někam mimo dějovou linii a jsou tak vlastně jen vyprávěním mimo.V díle je obrovské množství postav, které nemají význam pro celou knihu, ale jen pro její jednotlivé části

 

Stendhal (1783 - 1842)Stendhal

  • vlastním jménem Henri Marie Beyle
  • francouzský spisovatel, představitel kritického realismu a romantismu
  • narodil se v zámožné měšťácké rodině v Grenoblu
  • základní motiv všech jeho knih je hledání lásky
  • hrdinové se marně brání společenským normám
  • pseudonym Stendhal si dal podle názvu německého města
  • náklonnost k Itálii – objevuje se ve většině jeho děl
  • díla:
    • O lásce
    • Červený a černý
    • Lucien Leuwen
    • Život Henri Brulanda
    • Kartouza parmská
    • Lamela
  • hranice mezi: romantismem (vášnivá láska, kritika, vzdor ×době a společnosti) a realismem (střízlivé líčení některých událostí, analýza vztahů ve společnosti)
  • Itálie byla jeho druhým domovem
  • v dílech autobiografické prvky

"Červený a černý"

  • 1. červená = symbol anarchie, revoluce, revolty
  • černá = symbol despotismu, tmářství
  • 2. červená = s. vojenského kabátu
  • černá = s. kněžského roucha
  • Hl. postava: Julián Sorel
  • pokrytectví – nedobrovolné, protože měl nízké postavení ve společnosti
  • a nebo to byl doopravdy bezcharakterní člověk
  • prožívá vnitřní svár mezi pokrytectvím a vášní => podléhá => vezme si život a zvolí si smrt
  • symbol postavy = pojem v literatuře

"Kartouza parmská" (kartouza = věznice)

  • Hl. postava Fabrizio del Dongo – stoupenec Napoleona a svědek Napoleonovy porážky v b. u Waterloo; poté utíká do Itálie => církevní hodnostář => za vraždu se dostane do parmského vězení => uteče => hledá klid v Parmském kartuziánském klášteře

Alfred de Musset

  • napsal autobiografický intimní román „Zpověď dítěte svého věku", ve kterém vylíčil svůj milostný vztah k Georgii Standové (známá milostnými aférami – Chopin ...) 

 

Německo

Novalis - pseudonym

  • tvorba ovlivněna smrtí jeho milenky a mladšího bratra
  • „Hymny noci" – cyklus 6 hymnických zpěvů, kde se objevují motivy blížící se smrti
  • nedokončený vývojový román „Heinrich von Ofterdingen" (vývojový = sleduje vývoj člověka od určitého období do určitého období)

 

E.T.A Hoffmann (Ernst Theodor Amadeus)

  • svojí tvorbou ovlivnil další spisovatele: E. A. Poe, W. Scott,...
  • mj. malíř, karikaturista, a především spisovatel
  • ve dne – uhlazený úředník; v noci – bujarý živel
  • spontánní vypravěč + obrazotvornost
  • romantické pohádky, strašidelné novely, groteskní povídky...
  • groteskně nadpřirozené motivy v dílech
  • Životní názory kocoura Moura" – román, kde se objevuje analýza všech tendencí jeho díla

bratři Jacob a Wilhelm GrimmovéGrimmové

  •  pohádkáři
  • sbírali lidovou tvorbu
  • snaha o prostý a živý tón vypravěče + přesně zaznamenaný jazyk (nářečí, obraty, rčení, původní prvky,...tak, jak to slyšeli)
  • pohádky většinou nekončí šťastně a dobře
  • pohádky: Vlk a sedm kůzlátek, Červená Karkulka, Perníková chaloupka, Sněhurka a sedm trpaslíků, Bílý had (u nás známá spíše pod názvem Zlatovláska),...

Heinrich Heine

  • vedle Goetha považován za 2. nejlepšího spisovatele
  • Kniha písní" – velká sbírka, tématem: nešťastná láska

 

Rusko

Alexander Sergejevič Puškin (1799-1837)Alexander Sergejevič Puškin

  • básník, prozaik a dramatik
  • považován za zakladatele moderní ruské literatury
  • představitel revolučního romantismu
  • pocházel z šlechtického rodu
  • pro své svobodomyslné názory je dvakrát vyhnán do vyhnanství
  • r. 1831 se stěhuje do Moskvy do Petrohradu, kde se setkává s budoucí manželkou N. N. Gončarovovou
  • v souboji o svou ženu s jejím milencem je smrtelně zraněn
  • díla:
  • Lyrika: Mnich, Rusalka, Slavík a růže
  • Poemy: Ruslan a Ludmila, Poltava, Cikáni
  • Román ve verších (v dopisech): Eugen Oněgin
  • Prózy: Povídky nebožtíka Ivana Petroviče Bělkina, Piková dáma, Kapitánská dcera
  • Dramata: Boris Godunov, Rusalka, Scéna z Fausta
  • Pohádky ve verších: Pohádka o caru Saltánovi, o jeho synu, slavném a mohutném bohatýru Vitu Saltánoviči a o čarokrásné carevně Labuti
  • pozn.: Poema = lyrickoepická žánrová forma, básnická povídka, rozsáhlá báseň s dějem jen naznačeným, v popředí city, dojmy, nálady a úvahy autora...

"Eugen Oněgin"

  • vrcholným Puškinovým dílem
  • ruský romantismus (1. pol. 19. století)
  • prolíná se romantismus (na začátku) a realismus (na konci) – popisy (vesnice) a kritika společnosti
  • znaky: individualismus, rozpor mezi ideálem a skutečností, nešťastná láska, kontrasty – proměny...
  • Hlavní hrdina: nechce se přizpůsobit společnosti, je vzpurný a netypický, samostatný, společnost ho nepřijímá mezi sebe
  • V tomto díle je ukvapenost (zastřelení Lenského, později toho lituje)
  • Hlavní postavy:
    • Eugen (Evžen) Oněgin – mladý floutek z vyšší společnosti, veškerý čas tráví na bálech, plesích a krátkými vztahy se ženami, později však tichý, ironický, možná bezcitný muž, který se straní společnosti až ke konci zamilován, ale je odmítnut, jedná se o typ zbytečného člověka (= člověk, který ztratil smysl života) => v literatuře Evžen Oněgin = symbol člověka
    • Vladimír Lenskij – mladý básník, jediný Oněginův společník, naivní, ale hodný, zamilovaný do Olgy, dcery sousedky Larinové
    • Taťána – mladá dívka, sestra Olgy, také naivní, tichá, nebála se milovat, později věrná svému muži, ctí společenská pravidla, ne až taková panička, pořád Oněgina miluje ale ví, že by ublížila svému manželovi a všeho, čeho mezitím dosáhla by ztratila...
    • Olga – dívka zamilovaná do Lenského
    • Pozn.: v knize je více postav, ale nehrají v příběhu významné role
  • Děj:
    • Eugen je mladý hoch, který se rád baví. Později ho však přejde věčná zábava na plesích. Odjíždí na venkov, kde mu umírá strýc, po němž má dědit. Oněgin je lidmi titulován jako podivín a nezdvořilec. Vznikají tedy různé pomluvy. Jediný jeho přítel je Vladimír Lenskij, který je básník. Vladimír Eugena seznámí s rodinou Larinových a s jejich dcerami Olgou a Taťánou. Pro Táňu je Oněgin ztělesněním dívčích snů o muži, a tak mu píše dopis. Je však odmítán a je velmi nešťastna.
    • Naopak vzbudí (Oněgin) žárlivost u Lenského, když svádí Olgu na jednom z plesů. V souboji Oněgin zvítězí a zabije Vladimíra. Po nešťastné smrti Eugen uniká a cestuje po Rusku.
    • Jede také do Moskvy, kde potkává Táňu, která se velmi změnila z jemné malé dívky v dospělou chladnou paničku z vysoké společnosti. Taťána je vdaná za generála.
    • Oněgin zaslepený láskou píše dopis, nyní je však odmítnut on.
  • Analýza jazykového projevu:
    • kniha psána ve verších, schéma se mění
    • rozsáhlé popisy (postav, okolí)
    • úvahy, přirovnání
    • v mnoha případech přísudek na konci verše
    • kniha je prokládána různými motty (moudry) významných spisovatelů, a to zejména na začátku každé hlavy
    • spisovná, zastaralá sl., přechodníky
    • kontrasty: proměna Oněgina a Taťány
    • komunikace se čtenářem
    • zpočátku se kniha hůře čte, ale čtenář si zvykne
    • použita „oněginská strofa" – skládá se ze 14 veršů, schéma: aBaBccDDeFFeGG (malá písmena – ženský rým => přízvuk na předposlední slabice; velká písmena – mužský rým => přízvuk na poslední slabice)
  • Záměry autora:
    • poukazuje na rozdíly mezi dřívějšími lidmi a dnešní společností (v autorově současnosti), vychvaluje chování dřívějších lidí – platí i dnes!
    • kritika společnosti – pomluvy, intriky...
    • poukazuje na život, jeho koloběh a hodnotu přátelství – úvahy
    • dílo je nadčasové – chování společnosti
  • Struktura díla:
    • Dílo: 8 hlav
    • Ke každé hlavě jedno hlavní téma
    • Všechna témata na sebe navazují, stále jedna hlavní dějová linie, která je prokládána popisy, úvahami a autorskými poznámkami
    • Čas: chronologický (nevrací se do minulosti)
  • Subjektivní zhodnocení:
    • Děj – pestrý
    • Výběr slov – celé dílo dokázal napsat aniž by opakoval slova
    • Kontrasty – proměna Oněgina a Taťány
    • Některé popisy – nebyli příliš vkusně zvoleny
    • Rozsáhlé zdlouhavé popisy
    • Zastřelení Lenského – ukvapenost (byl jeho jediný přítel, později svého činu litoval)
  • "Kavkazský zajatec"
  • "Bachčisarajská fontána"
  • lyrickoepické skladby = poemy
  • hrdina je vnitřně rozervaný, touží po svobodě a bojuje za ni, žije v konfliktu se společností
  • "Cikáni"
    • poema, ve které kritizuje hlavního hrdinu tzv. „byronského typu" (viz níže), který sám pro sebe požaduje ničím nespoutanou svobodu × nedokáže však totéž respektovat u jiných
  • "Piková dáma"
  • "Kapitánská dcerka"   - objevuje se vliv realismu, drobné prózy
  • "Bělkinovy povídky"
  • "Boris Godunov" – tragické drama
  • hodně děl inspirovalo P. I. Čajkovského k vytvoření oper (Evžen Oněgin, Piková dáma)

Michail Jurjevič LermontovMichail Jurjevič Lermontov

  • důstojník carské armády
  • v básních kritizuje carský policejní režim => 2krát vyhoštěn na Kavkaz
  • umírá v souboji
  • "Démon" - poema
    • hlavní hrdina není symbolem zla, ale jedná se o hrdého ducha, který je nespokojen s nesrovnalostmi života => kolem sebe rozsévá zlo
    • nejedná se o zápas dobro × zlo,
    • ale konflikt rozum × cit
    • další postava: Tamara, do kt. se démon zamiluje; je později zabita
    • základní myšlenka Lermontova díla – každé zlo je jen důsledkem nedostatečnosti a bezmocnosti dobra
  • "Maškaráda" – drama
  • "Hrdina naší doby"
    • filozoficky pojatý román
    • hlavní hrdina – mladý aristokrat Pečorin, který se stává společenským vyděděncem, je povýšen nad okolní svět a marně hledá smysl své existence
  • hlavní hrdina = typ zbytečného člověka

Nikolaj Vasiljevič Gogol

  • do ruského romantismu můžeme částečně zařadit i tohoto spisovatele, ale jeho tvorba je více realistická - tedy více o něm v okruhu Kritický realismus ve světě.

Ivan Alexandrovič Gončarov

"Oblomov"

  • román, jehož název je podle hlavního hrdiny
  • hl. hrdina = mladý aristokrat Oblomov – líný, nečinný, pasivní vůči životu; opět hlavní hrdina = typ zbytečného člověka

 

Anglie

George Gordon ByronGeorge Gordon Byron

  • pocházel ze zchudlé aristokratické rodiny
  • ale měl vysokoškolské vzdělání a ve 20 letech dostal od strýce titul a dědictví
  • vystupoval s otevřenou kritikou anglické společnosti, nakonec Anglii opustil a už se nikdy nevrátil
  • hodně cestoval – Řecko, Portugalsko, Španělsko, Itálie...=> a podporoval národní osvobozenecká hnutí v těchto zemí
  • zemřel stejně jako romantičtí hrdinově – na nákazu morem
  • "Childe Haroldova pouť"
    • rozsáhlá lyrickoepická autobiografická skladba z let 1812 – 1819
    • hlavní hrdina:
    • anglický šlechtic a básník Childe Herold
    • člověk samotářský, hrdý, silná individualita
    • představitel vzdoru a osamělého boje za svobodu => byronismus = boj za svobodu proti tyranii
    • hl. hrdina se rozchází se společností, opouští vlast a cestuje po Evropě
    • obklopen přírodou; porovnává slavnou minulost národů (zejména Řecka) se současnou podobou
    • Childe = starobylý anglický titul pro šlechtice, který se připravuje k pasování na rytíře

Percy Bysshe Shelley [: persi biš šeli :]Percy Bysshe Shelley

  • Byronův přítel, pocházel ze zámožné aristokratické rodiny
  • vyloučen z Oxfordské univerzity za atheismus a pro spory s vládnoucí společností => nucen opustit vlast => odchází do Irska, Švýcarska, Itálie – zde zůstává delší dobu
  • umírá pří mořské bouří na lodi (opět neobvyklá smrt)
  • "Odpoutaný Prométheus"
    • dramatická, filozofická skladba
    • vyjadřuje osvobození lidské myšlenky
    • navazuje na starou antickou báji o Prométheovi a na myšlenku vítězství dobra nad zlem
    • titanismus = vzdor člověka proti tyranii, nesvobodě,...(za žádnou cenu se nepoddat, být tvrdý jako titan)
    • hrdina se nepodrobil a vzdoroval tak dlouho až byl Jupiter (představitel božské zvůle), tyran, svržen z trůnu
    • vlastnosti hrdinského boje proti nesvobodě: šlechetnost, trpělivost, moudrost, ctnost
  • "Cenci" [: čenči :]
    • básnická tragédie, rozsáhlá skladba
    • nenávist vůči tyranům, násilníkům...

Walter ScottWalter Scott

  • psal prózu
  • zakladatel historické povídky a historického románu, pro které je typické:
  • velké množství postav
  • postavy jsou aktivní, ušlechtilé, hrdinské, činorodé, vlastenecké
  • složitý děj, dobrodružný, rozvětvený a dramatický (jen pro román)
  • "Ivanhoe"
    • historický román z 12. století
    • anglický král, Richard Lví srdce, se vrací z křížové výpravy
  • "Waverley" – h. román
  • "Kenilworth"– h. román
 
Powered by XOOPS 2.5 | 2008 - 2017 | © Kitt