Jméno:
Heslo:
Hodnocení: 0.00 / 10 (0 hlasů)
Autor: Martin Bulín
Vloženo: 27. 01.2011
Otevřeno: 5576x
  Printer Friendly Page
Tisknout

Stáhnout

Hodnotit

Komentovat
 
Český jazyk
Národní obrození
  • charakteristika, vedoucí síla, důležitá data, charakter NO, rozdělení do etap, jazyková situace
  • 1. etapa - literatura: J. Dobrovský, historie: G. Dobner, F. M. Pelcl, žurnalistika: V. M. Kramérius, divadlo: V. Thám, P. Šedivý, A. J. Zíma, M. Štvám, poezie: V. Thám, A. J. Puchmajer
  • 2. etapa - J. Jungmann, F. Palacký, P. J. Šafařík, J. Kollár, Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský (V. Hanka, J. Linda), F. L. Čelakovský, F. Škroup, J. Nepomucký Štěpán, V. K. Klicpera, V. Kopecký
  • 3. etapa - divadlo, autoři
  • Charakteristika – zahrnuje epochu postupných změn feudalismu v raně-kapitalistické společnosti, kdy se začíná vytvářet nový národ
  • Vedoucí síla – česká buržoazie, která usiluje o hospodářský vzestup, beletrii, české divadelnictví, což podporuje publicistiku
  • Venkovský lid – NO má demokratický charakter
  • Marie Terezie (1740 – 1780) a Josef II. (1780 – 1790) – centralismus (vláda z 1 centra, neomezená moc)
  • reformy přispěly k obrození
  • rozvoj výrobních sil, manufaktur
  • 1773 – zrušení jezuitského řádu (omezení církevní moci)
  • 1775 – povinná školní docházka
  • 1781 – zrušeno nevolnictví, náboženská svoboda = „Toleranční patent"
  • doba klidu – od konce 30-leté války – obrození
  • zrychlení výroby a zvýšení počtu pracovních sil
  • oba panovníci upevňovali germanizaci, kt. vyvolávala obrannou reakci u slovanských národů
  • Charakter: demokratický, obranný, národně-osvobozenecký
  • Slavistika - věda o slovanských jazycích a historii
  • Slavismus - všeslovanství (historie, literární věda)

1. etapa (1780 – 1805) – období vzniku národnostních hnutí a období absolutistických reforem, pomocí soudobé vědy se konstituují základy obrozencké literatury, navazuje na kontakt se starší tradicí a upevňuje se prozaická a jazyková stránka literatury. Stylové postupy jsou klasicistní s adaptací pro českou literaturu.

Autoři nevěří, že se bude mluvit česky. Píší pro potřeby muzeí a archívů, aby zachovali č. jazyk pro budoucí generace vědců. Píší slovníky a mluvnice češtiny, často německy a latinsky.

2. etapa (1806 – 1830) - literatura v období napoleonských válek a po nich, snaha dokázat, že ČJ se rovná ostatním jazykově vyspělým literaturám. Je už jasné, že čeština nezanikne, proto se klade důraz na vyšší kvalitu literatury. Autoři se pomocí překladů a vlastní tvorby snaží dokázat, že čeština je stejně bohatý jazyk jako ostatní.

3. etapa (1830 – 1848) – rozvoj revolučních sil ve světě, z hlediska literárního dochází ke zaktuálnění (díla o současnosti). Slohové postupy – romantické, sblížení se životem.

4. etapa (1848 – 1859) – končí pádem Bachova absolutismu, stylové, => realismus (např. u májovců – Jan Neruda píše jako první o dělnících a Jakub Arbes o utopickém socialismu)

Jazyková situace – Náš jazyk byl rozkolísán a neustále hláskově, tvarově, gramaticky, lexikálně měněn a vytvářen. Byl promísen dialekty.

 

 1.ETAPA NO (1780 - 1805)

Český jazyk byl promísen s dialektickými prvky, germanismy, latinskými, italskými a francouzskými slovy. Nepřítomnost pravopisné normy.

  • němčina – cop, drát, roura, žert
  • italština – kalhoty, banka, freska
  • francouzština – pudr, marmeláda, kostým
  • maďarština – guláš, gatě, husar
  • rumunština – bača, brinza, korkorán
  • puristé – jacísi dramatikáři, kteří se snažili vytvářet nová slova. Byli poučeni a nevěděli nic o českém jazyku. Chtěli očistit češtinu od cizích slov, vymýšleli místo nich nová (např. Jan Václav Rosa)
  • ze zahraničí přichází osvícenství ->1774 – Královská česká společnost nauk
  • próza převažuje, poezie jen okrajově
  • spisovný jazyk = němčina
  • touha po svobodném národě a samostatné národní kultuře

a) literatura_1.etapa

Josef Dobrovský

  • literární historik, kritik, jazykovědec, zakladatel slovistiky
  • naučil se česky na gymnáziu
  • působil v rodině hraběte Nostice
  • díla:
    • „Podrobná mluvnice češtiny" - ustálení jazykové normy
    • „Německo-český slovník" (prioritní němčina, jen 2díly x Jungmann – 5 dílů, prioritní čeština)
    • „Mluvnice staroslověnšiny" - německy
    • „Dějiny českého jazyka a literatury" - německy
  • označil dobu Veleslavínskou jako vrchol
  • periodizace dějin literatury
  • zastánce sylabotónické prozódie
    • dbal na střídání přízvučných a nepřízvučných slabik
    • klade důraz na přízvuk první slabiky

b) historie_1.etapa

Gelasius Dobner

  • zakladatel kritického dějepisectví, vydal 8 kritických komentářů na část „Hájkovy kroniky".

František Martin Pelcl

  • dílo: „Nová kronika česká"

c) žurnalistika_1.etapa

1) nakladatelství – ČESKÁ EXPEDICE

Václav Matěj Kramerius

  • překlady z němčiny
  • úpravy cizích děl
  • tradice knížek lidového čtení z baroka
  • kramářská píseň – zpracovává denní dění, aktuální info
  • vydává první noviny: Kramériusovy c. k. poštovské noviny

2) noviny – PRAŽSKÝ POSTILION

d) divadlo_1.etapa

  • 1738 – divadlo v Kotcích (první česká hra: Kníže Honzik)
  • 1783 – Stavovské divadlo – málo českých her
  • 1786 – Vlastenecké divadlo – Divadlo Bouda – české hry, působilo 3 roky

Václav Thám

  • díla: „Břetislav a Jitka", „Vlasta a Šárka"
  • KAREL IGNÁC THÁM - poradce

Prokop Šedivý

  • díla: „Masné krámy", „Pražští sládci"

Antonín Josef Zíma

  • dílo: „Oldřich a Božena"

Maxmilián Štvám

  • dílo: „Jiří z Poděbrad" - poezie – almanach

e) poezie_1.etapa

Václav Thám

  • dílo: „Básně v řeči vázané" - dvoudílný sborník, tento almanach se stal programem Puchmajerovské školy

Antonín Jaroslav Puchmajer

  • 1795 – 1814 – vydal 5 almanachů
  • díla: „Sebrání básní a zpěvů" (3 almanachy), „Nové básně" (2 almanachy), „Rýmovník" - příručka pro básníky
  • 1. novodobá básnická škola s programem
    • navazovala na Dobrovského, snažila se vytvořit náročnou poezii pro vyšší vrstvy (reprezentační)
    • ódy, eposy, balady, romance, překlady
    • Šebestián Hněvkovský (puchmajerovec) → obracel se k lidovému publiku
    • almanach – ročenka – pův. ve 14. - 15. století
    • sborníky kalendářních tabulek s astronomickými výpočty – od 16. století doplňované různými praktickými radami, anekdotami a vyprávěním.
    • později sborník s literárními příspěvky různých autorů reprezentující generační nebo idealistické tvurčí seskupení se společným programem

 

2.ETAPA NO (1806 – 1830)

  • ofenzivní charakter, jazyk zachován
  • obrozenci si kladou vyšší cíle → dokázat, že čeština se vyrovná ostatním světovým jazykům
  • ústup od závislosti na německé tvorbě
  • objevují se pojmy: „vlastenectví", „národ"
  • předpoklady literárního vývoje:
  • vytvořit básnický a vědecký jazyk (obohacování slovní zásoby, J. Jungmann)
  • posílení historické tradice (husitství, F. Palacký)
  • rozvoj slovanské myšlenky (P. J. Šafařík – vědec, J. Kollár – básník)

Josef Jungmann

  • nakonec učitel v Litoměřicích a PrazeJosef Jungmann
  • češtinu i soukromě učil
  • vytvořil 1. český vědecký časopis KROK
  • vytvoření, obohacení slovní zásoby – vytvářel novotvary
  • přejímal slova z jiných slovanských jazyků
  • oživoval staročeská zapomenutá slova
  • zastával názor, že básnictví má používat časomíru (odporoval Dobrovskému, který byl zastáncem sylabotónie)
  • díla:
    • „Slovesnost" - 1. teorie literatury, taky čítanka
    • „Historie literatury české" - navazuje na Dobrovského, každá etapa do 7 oddílů, bibliografický seznam všech literárních památek, historické souvislosti, otázka jazyka
    • „Slovník česko-německý" - celkem 5 svazků

František Palacký

  • ukázal naší politickou minulost (x Jungmann – kulturní minulost)František Palacký
  • poslanec za Čechy v říšském sněmu
  • „otec národa" - jmenován zemským historiografem (pověřený napsáním dějin Čech)
  • vydával časopis: Časopis Společnosti vlasteneckého muzea v Čechách
  • zakladatel Matice české – vydávala české knihy
  • zastánce austroslavismu – názor, že bychom měli zůstat součástí Rakouska, ale Slované rovnoprávně s Němci
  • díla:
    • „Staří letopisové čeští" - kronika popisující události 14.-16. století, hlavně husitství
    • „Dějiny národa českého v Čechách i na Moravě"
      • 5 dílů, nejdříve německy, později česky, látka od nejstarších dob až do 1526 (nástup Habsburků)
      • vrchol vidí v husitství (celý 3. díl je o h.)

Pavel Josef Šafařík

  • poukázal na velikost Slovanstva, do jehož kultury začlenil naši národní vzdělanost, čímž zvýšil sebevědomí českých obrozenců
  • Slovák, ale psal česky, ještě nebyla spisovná slovenština
  • Slovanstvo = 1 národ a jednotlivé slovanské jazyky = nářečí slovanského jazyka
  • díla:
    • „Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích"
    • „Slovanské starožitnosti"
      • dějiny Slovanů do 10. století
      • Slované jsou stejnými praobyvateli Evropy jako Řekové, Germáni...
    • „Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie"
      • literární manifest mladší vrstvy obrozenců, kteří vystupují proti povrchnosti a malé umělecké hodnotě poezie puchmajerovců
      • požadovali umělecky náročnou poezii díky časomíře (důraz na každé druhé slabice, stejně jako to bylo v eposech Homérových), která byla zamýšlena pro vysoce náročnou tvorbu a odlišila by se tím od přirozených veršů skládané literaturou určenou širším vrstvám. (časomíra se ale neujala, protože byla v rozporu s naším přízvučným frázováním)

Jan Kollár

  • jeho žena Wilhelmina Schmidtova = MÍNA v jeho básníchJan Kollár
  • Slovák, studoval v Německu v Jeně, kde zrovna bylo německé národní obrození, převzal jejich romantismus, ale uvědomil si, že kdysi tam žili Slované, kteří jsou vyvražděni Germány a že šlape po jejich hrobech => Slávy dcera.
  • snaha o povznesení Slovanstva + ztělesnění Míny s ideálem slovanské dívky
  • díla:
  • „Slávy dcera"
    • básnická skladba (1824)
    • Mína splývá s vybájenou dcerou bohyně Slávy (= bohyně Slovanů) a stává se symbolem budoucího Slovanstva
    • Mína = souhrn všech krás duše i těla
    • X
    • vnitřní svět hrdiny (hlavní hrdina díla) je zmítán mezi protiklady, přeměňuje se v soudce nad dějinami, kárá křivdy spáchané na Slovanstvu
    • skladba má 3 oddíly po 50 sonetech psaných sylabotónickým veršem, pouze Předzpěv je psaný časomírou
    • oddíly jsou nazvány podle řek tekoucích v kdysi slovanských krajinách: Sála, Labe, Dunaj
    • všemi zpěvy provází hrdinu Mína, do jejíž postavy se promítají 2 vztahy: láska milenecká + láska vlastenecká
    • v Předzpěvu proti sobě staví slovanský pravěk (slavný) a soudobou porobu slovanstva, v závěru vyjadřuje naději na slavnou budoucnost
  • po 2. vydání přichází 2 zpěvy
  • Lethé = řeka = pouť po slovanském nebi
  • Acherón = řeka = pouť po slovanském pekle
  • Mínu doprovází slovanský bůh lásky Mílek
  • na kompozici působila Danteho Božská komedie a Chirlde Haroldova pouť G. G. Byrona
  • Teutoni = příslušníci starogermánského kmene, pak přeneseně Němci

RUKOPISY

  • „Rukopis Královédvorský"
  • „Rukopis Zelenohoroský"
  •  
    • = padělky, které měly dokázat, že před českou středověkou poezií podle Z vzorů existovala u nás slovanská básnická tvorba
    • původci těchto padělků: V. Hanka, J. Linda
    • inspirace padělky: J. Zeyer, J. Mánes, M. Aleš, B. Smetana

Rukopis Královédvorský

  • nalezen ve Dvoře Králové, celkem 14 skladeb z 13. století
  • s nálezem vystoupil 1817 Václav Hanka
  • přijat s nadšením jako doklad vysoké úrovně staročeské kultury nezasažené německými výrazy

Rukopis Zelenohorský

  • nalezen v Zelené Hoře u Nepomuku 1818, pochází z 9.-10. století (Josef Linda)

Ohlasová poezie = tvorba v duchu lidové poezie, napodobení rázu české lidové tvořivosti

  • formující se mladá vlastenecká společnost se počala sdružovat, bavit se lidovými písněmi, připomínala si uměleckou tvořivost lidu a posilovala své vlastenecké cítění
  • za feudalismu nebyl zájem o umělecká díla lidu, proto měly sborníky lidových písní zpoždění několika století
  • písňová tvořivost českého lidu vzrostla hlavně v pobělohorské době, hlavními udržovateli českých písňových tradic byli kantoři

Jan Jakub Ryba – mimo jiné autor vánoční mše „Hej, Mistře"

 

František Ladislav Čelakovský (1799 – 1852)

  • vydal 1822-27 3-svazkový soubor „Slovanské národní písně", a tím si připravil cestu k vlastní ohlasové tvorbě.František Ladislav Čelakovský
  • např. chtěl napsat ohlas: Sborník všech slovanských větví, ale stačil jen dva
  • po Kollárově Slávy dceři vyjádřil obdiv k ruské společnosti
  • díla:
  • „Ohlas písní ruských" - 1829
    • inspirované vítězstvím ruských vojsk proti Turkům
    • bohatýrské pověsti jako oslava ruského lidu a objevují se i milostné básně (dumky)
    • kniha má převážně epický charakter
  • „Ohlas písní českých" - 1839
    • kniha má převážně lyrický charakter = básně (víc jak 60) elegické, žertovné, satirické, popěvky
    • úvodní báseň: balada o lásce Toman a lesní panna (= nejkrásnější báseň té doby vedle Máje)
    • rysy českého preromantismu (kult přírody, folklor, dávnověk, písňová forma, lidové motivy, prostý pravidelný významový verš)
  • „Mudrosloví národu slovanského ve příslovích" - 1851
  • „Růže stolistá" - autobiografická lyrická sbírka
  • „Kvítí" - cyklus epigramů
  • také překládal (Petrarca, Puškin, Michijevič, Krylov, Goethe)
  • ocenil ho hlavně Šalda (Mácha se příčil pro nezralost a zápornou inspiraci)
  • princip rozvíjení, obměňování a napodobování lid. písně se uplatnil v 1. českých operách

František Škroup

  • psal opery na libreta Chamelenského
  • díla:
  • „Drátěník" - 1826
  • „Oldřich a Božena"
  • „Libušin sňatek" - 1832
  • tento princip byl pokládán za znak národního umění až do vystoupení B. Smetany

divadlo_2.etapa

  • více českých vystoupení ve Stavovském divadle – hrají se rytířské hry a frašky

Jan Nepomucký Štěpán

  • „Vlastenci" - rytířská hra
  • „Korytané v Čechách" - rytířská hra
  • „ Pivovar v Sojkové" - fraška

Václav Kliment Klicpera

  • vrchol
  • historické hry s pohádkovými motivy
    • „Blaník"
    • „Valdek"
    • „Opatovický poklad"
    • „Hadrián z římsy"
  • frašky
    • „Divotvorný klobouk"
    • „Rohovín Čtverrohý"
    • „Každý něco pro vlast"

Václav Kopecký (syn Matěje K.)

  • loutkové hry
    • „Donšajn"
    • „Krásná Dišperanda"
    • „Strejček Škrhola"

 

3. ETAPA NO (1830 - 1848)

divadlo_3.etapa

  • 1834 – 1837: Kajetánské divadlo vedené Tylem
  • bylo třeba začít nenáročnými dramaty, a tak vychovat vzělané publikum
  • autoři:
  •  
    • Josef Kajetán Tyl
    • Karel Hynek Mácha - „Bratři", „Bratrovrah", „Boleslav"
    • Karel Vinařický Slánský - „Jan Slepý"
    • Břetislav Mikovec - „Dimir Ivánovič", kritika Tyla
 
Powered by XOOPS 2.5 | 2008 - 2017 | © Kitt