|

Hodnocení:
|
0.00 / 10 (0 hlasů)
|
Autor:
|
Martin Bulín
|
Vloženo:
|
27. 01.2011
|
Otevřeno:
|
7249x
|
|
|
 |
Český jazyk
Národní obrození
|
- charakteristika, vedoucí síla, důležitá data, charakter NO, rozdělení do etap, jazyková situace
- 1. etapa - literatura: J. Dobrovský, historie: G. Dobner, F. M. Pelcl, žurnalistika: V. M. Kramérius, divadlo: V. Thám, P. Šedivý, A. J. Zíma, M. Štvám, poezie: V. Thám, A. J. Puchmajer
- 2. etapa - J. Jungmann, F. Palacký, P. J. Šafařík, J. Kollár, Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský (V. Hanka, J. Linda), F. L. Čelakovský, F. Škroup, J. Nepomucký Štěpán, V. K. Klicpera, V. Kopecký
- 3. etapa - divadlo, autoři
|
- Charakteristika – zahrnuje epochu postupných změn feudalismu v raně-kapitalistické společnosti, kdy se začíná vytvářet nový národ
- Vedoucí síla – česká buržoazie, která usiluje o hospodářský vzestup, beletrii, české divadelnictví, což podporuje publicistiku
- Venkovský lid – NO má demokratický charakter
- Marie Terezie (1740 – 1780) a Josef II. (1780 – 1790) – centralismus (vláda z 1 centra, neomezená moc)
- reformy přispěly k obrození
- rozvoj výrobních sil, manufaktur
- 1773 – zrušení jezuitského řádu (omezení církevní moci)
- 1775 – povinná školní docházka
- 1781 – zrušeno nevolnictví, náboženská svoboda = „Toleranční patent"
- doba klidu – od konce 30-leté války – obrození
- zrychlení výroby a zvýšení počtu pracovních sil
- oba panovníci upevňovali germanizaci, kt. vyvolávala obrannou reakci u slovanských národů
- Charakter: demokratický, obranný, národně-osvobozenecký
- Slavistika - věda o slovanských jazycích a historii
- Slavismus - všeslovanství (historie, literární věda)
1. etapa (1780 – 1805) – období vzniku národnostních hnutí a období absolutistických reforem, pomocí soudobé vědy se konstituují základy obrozencké literatury, navazuje na kontakt se starší tradicí a upevňuje se prozaická a jazyková stránka literatury. Stylové postupy jsou klasicistní s adaptací pro českou literaturu. Autoři nevěří, že se bude mluvit česky. Píší pro potřeby muzeí a archívů, aby zachovali č. jazyk pro budoucí generace vědců. Píší slovníky a mluvnice češtiny, často německy a latinsky. 2. etapa (1806 – 1830) - literatura v období napoleonských válek a po nich, snaha dokázat, že ČJ se rovná ostatním jazykově vyspělým literaturám. Je už jasné, že čeština nezanikne, proto se klade důraz na vyšší kvalitu literatury. Autoři se pomocí překladů a vlastní tvorby snaží dokázat, že čeština je stejně bohatý jazyk jako ostatní. 3. etapa (1830 – 1848) – rozvoj revolučních sil ve světě, z hlediska literárního dochází ke zaktuálnění (díla o současnosti). Slohové postupy – romantické, sblížení se životem. 4. etapa (1848 – 1859) – končí pádem Bachova absolutismu, stylové, => realismus (např. u májovců – Jan Neruda píše jako první o dělnících a Jakub Arbes o utopickém socialismu) Jazyková situace – Náš jazyk byl rozkolísán a neustále hláskově, tvarově, gramaticky, lexikálně měněn a vytvářen. Byl promísen dialekty. 1.ETAPA NO (1780 - 1805) Český jazyk byl promísen s dialektickými prvky, germanismy, latinskými, italskými a francouzskými slovy. Nepřítomnost pravopisné normy. - němčina – cop, drát, roura, žert
- italština – kalhoty, banka, freska
- francouzština – pudr, marmeláda, kostým
- maďarština – guláš, gatě, husar
- rumunština – bača, brinza, korkorán
- puristé – jacísi dramatikáři, kteří se snažili vytvářet nová slova. Byli poučeni a nevěděli nic o českém jazyku. Chtěli očistit češtinu od cizích slov, vymýšleli místo nich nová (např. Jan Václav Rosa)
- ze zahraničí přichází osvícenství ->1774 – Královská česká společnost nauk
- próza převažuje, poezie jen okrajově
- spisovný jazyk = němčina
- touha po svobodném národě a samostatné národní kultuře
a) literatura_1.etapa Josef Dobrovský - literární historik, kritik, jazykovědec, zakladatel slovistiky
- naučil se česky na gymnáziu
- působil v rodině hraběte Nostice
- díla:
- „Podrobná mluvnice češtiny" - ustálení jazykové normy
- „Německo-český slovník" (prioritní němčina, jen 2díly x Jungmann – 5 dílů, prioritní čeština)
- „Mluvnice staroslověnšiny" - německy
- „Dějiny českého jazyka a literatury" - německy
- označil dobu Veleslavínskou jako vrchol
- periodizace dějin literatury
- zastánce sylabotónické prozódie
- dbal na střídání přízvučných a nepřízvučných slabik
- klade důraz na přízvuk první slabiky
b) historie_1.etapa Gelasius Dobner - zakladatel kritického dějepisectví, vydal 8 kritických komentářů na část „Hájkovy kroniky".
František Martin Pelcl - dílo: „Nová kronika česká"
c) žurnalistika_1.etapa 1) nakladatelství – ČESKÁ EXPEDICE Václav Matěj Kramerius - překlady z němčiny
- úpravy cizích děl
- tradice knížek lidového čtení z baroka
- kramářská píseň – zpracovává denní dění, aktuální info
- vydává první noviny: Kramériusovy c. k. poštovské noviny
2) noviny – PRAŽSKÝ POSTILION d) divadlo_1.etapa - 1738 – divadlo v Kotcích (první česká hra: Kníže Honzik)
- 1783 – Stavovské divadlo – málo českých her
- 1786 – Vlastenecké divadlo – Divadlo Bouda – české hry, působilo 3 roky
Václav Thám - díla: „Břetislav a Jitka", „Vlasta a Šárka"
- KAREL IGNÁC THÁM - poradce
Prokop Šedivý - díla: „Masné krámy", „Pražští sládci"
Antonín Josef Zíma Maxmilián Štvám - dílo: „Jiří z Poděbrad" - poezie – almanach
e) poezie_1.etapa Václav Thám - dílo: „Básně v řeči vázané" - dvoudílný sborník, tento almanach se stal programem Puchmajerovské školy
Antonín Jaroslav Puchmajer - 1795 – 1814 – vydal 5 almanachů
- díla: „Sebrání básní a zpěvů" (3 almanachy), „Nové básně" (2 almanachy), „Rýmovník" - příručka pro básníky
- 1. novodobá básnická škola s programem
- navazovala na Dobrovského, snažila se vytvořit náročnou poezii pro vyšší vrstvy (reprezentační)
- ódy, eposy, balady, romance, překlady
- Šebestián Hněvkovský (puchmajerovec) → obracel se k lidovému publiku
- almanach – ročenka – pův. ve 14. - 15. století
- sborníky kalendářních tabulek s astronomickými výpočty – od 16. století doplňované různými praktickými radami, anekdotami a vyprávěním.
- později sborník s literárními příspěvky různých autorů reprezentující generační nebo idealistické tvurčí seskupení se společným programem
2.ETAPA NO (1806 – 1830) - ofenzivní charakter, jazyk zachován
- obrozenci si kladou vyšší cíle → dokázat, že čeština se vyrovná ostatním světovým jazykům
- ústup od závislosti na německé tvorbě
- objevují se pojmy: „vlastenectví", „národ"
- předpoklady literárního vývoje:
- vytvořit básnický a vědecký jazyk (obohacování slovní zásoby, J. Jungmann)
- posílení historické tradice (husitství, F. Palacký)
- rozvoj slovanské myšlenky (P. J. Šafařík – vědec, J. Kollár – básník)
Josef Jungmann - nakonec učitel v Litoměřicích a Praze
 - češtinu i soukromě učil
- vytvořil 1. český vědecký časopis KROK
- vytvoření, obohacení slovní zásoby – vytvářel novotvary
- přejímal slova z jiných slovanských jazyků
- oživoval staročeská zapomenutá slova
- zastával názor, že básnictví má používat časomíru (odporoval Dobrovskému, který byl zastáncem sylabotónie)
- díla:
- „Slovesnost" - 1. teorie literatury, taky čítanka
- „Historie literatury české" - navazuje na Dobrovského, každá etapa do 7 oddílů, bibliografický seznam všech literárních památek, historické souvislosti, otázka jazyka
- „Slovník česko-německý" - celkem 5 svazků
František Palacký - ukázal naší politickou minulost (x Jungmann – kulturní minulost)
 - poslanec za Čechy v říšském sněmu
- „otec národa" - jmenován zemským historiografem (pověřený napsáním dějin Čech)
- vydával časopis: Časopis Společnosti vlasteneckého muzea v Čechách
- zakladatel Matice české – vydávala české knihy
- zastánce austroslavismu – názor, že bychom měli zůstat součástí Rakouska, ale Slované rovnoprávně s Němci
- díla:
- „Staří letopisové čeští" - kronika popisující události 14.-16. století, hlavně husitství
- „Dějiny národa českého v Čechách i na Moravě"
- 5 dílů, nejdříve německy, později česky, látka od nejstarších dob až do 1526 (nástup Habsburků)
- vrchol vidí v husitství (celý 3. díl je o h.)
Pavel Josef Šafařík - poukázal na velikost Slovanstva, do jehož kultury začlenil naši národní vzdělanost, čímž zvýšil sebevědomí českých obrozenců
- Slovák, ale psal česky, ještě nebyla spisovná slovenština
- Slovanstvo = 1 národ a jednotlivé slovanské jazyky = nářečí slovanského jazyka
- díla:
- „Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích"
- „Slovanské starožitnosti"
- dějiny Slovanů do 10. století
- Slované jsou stejnými praobyvateli Evropy jako Řekové, Germáni...
- „Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie"
- literární manifest mladší vrstvy obrozenců, kteří vystupují proti povrchnosti a malé umělecké hodnotě poezie puchmajerovců
- požadovali umělecky náročnou poezii díky časomíře (důraz na každé druhé slabice, stejně jako to bylo v eposech Homérových), která byla zamýšlena pro vysoce náročnou tvorbu a odlišila by se tím od přirozených veršů skládané literaturou určenou širším vrstvám. (časomíra se ale neujala, protože byla v rozporu s naším přízvučným frázováním)
Jan Kollár - jeho žena Wilhelmina Schmidtova = MÍNA v jeho básních
 - Slovák, studoval v Německu v Jeně, kde zrovna bylo německé národní obrození, převzal jejich romantismus, ale uvědomil si, že kdysi tam žili Slované, kteří jsou vyvražděni Germány a že šlape po jejich hrobech => Slávy dcera.
- snaha o povznesení Slovanstva + ztělesnění Míny s ideálem slovanské dívky
- díla:
- „Slávy dcera"
- básnická skladba (1824)
- Mína splývá s vybájenou dcerou bohyně Slávy (= bohyně Slovanů) a stává se symbolem budoucího Slovanstva
- Mína = souhrn všech krás duše i těla
- X
- vnitřní svět hrdiny (hlavní hrdina díla) je zmítán mezi protiklady, přeměňuje se v soudce nad dějinami, kárá křivdy spáchané na Slovanstvu
- skladba má 3 oddíly po 50 sonetech psaných sylabotónickým veršem, pouze Předzpěv je psaný časomírou
- oddíly jsou nazvány podle řek tekoucích v kdysi slovanských krajinách: Sála, Labe, Dunaj
- všemi zpěvy provází hrdinu Mína, do jejíž postavy se promítají 2 vztahy: láska milenecká + láska vlastenecká
- v Předzpěvu proti sobě staví slovanský pravěk (slavný) a soudobou porobu slovanstva, v závěru vyjadřuje naději na slavnou budoucnost
- po 2. vydání přichází 2 zpěvy
- Lethé = řeka = pouť po slovanském nebi
- Acherón = řeka = pouť po slovanském pekle
- Mínu doprovází slovanský bůh lásky Mílek
- na kompozici působila Danteho Božská komedie a Chirlde Haroldova pouť G. G. Byrona
- Teutoni = příslušníci starogermánského kmene, pak přeneseně Němci
RUKOPISY - „Rukopis Královédvorský"
- „Rukopis Zelenohoroský"
-
- = padělky, které měly dokázat, že před českou středověkou poezií podle Z vzorů existovala u nás slovanská básnická tvorba
- původci těchto padělků: V. Hanka, J. Linda
- inspirace padělky: J. Zeyer, J. Mánes, M. Aleš, B. Smetana
Rukopis Královédvorský - nalezen ve Dvoře Králové, celkem 14 skladeb z 13. století
- s nálezem vystoupil 1817 Václav Hanka
- přijat s nadšením jako doklad vysoké úrovně staročeské kultury nezasažené německými výrazy
Rukopis Zelenohorský - nalezen v Zelené Hoře u Nepomuku 1818, pochází z 9.-10. století (Josef Linda)
Ohlasová poezie = tvorba v duchu lidové poezie, napodobení rázu české lidové tvořivosti - formující se mladá vlastenecká společnost se počala sdružovat, bavit se lidovými písněmi, připomínala si uměleckou tvořivost lidu a posilovala své vlastenecké cítění
- za feudalismu nebyl zájem o umělecká díla lidu, proto měly sborníky lidových písní zpoždění několika století
- písňová tvořivost českého lidu vzrostla hlavně v pobělohorské době, hlavními udržovateli českých písňových tradic byli kantoři
Jan Jakub Ryba – mimo jiné autor vánoční mše „Hej, Mistře" František Ladislav Čelakovský (1799 – 1852) - vydal 1822-27 3-svazkový soubor „Slovanské národní písně", a tím si připravil cestu k vlastní ohlasové tvorbě.
 - např. chtěl napsat ohlas: Sborník všech slovanských větví, ale stačil jen dva
- po Kollárově Slávy dceři vyjádřil obdiv k ruské společnosti
- díla:
- „Ohlas písní ruských" - 1829
- inspirované vítězstvím ruských vojsk proti Turkům
- bohatýrské pověsti jako oslava ruského lidu a objevují se i milostné básně (dumky)
- kniha má převážně epický charakter
- „Ohlas písní českých" - 1839
- kniha má převážně lyrický charakter = básně (víc jak 60) elegické, žertovné, satirické, popěvky
- úvodní báseň: balada o lásce Toman a lesní panna (= nejkrásnější báseň té doby vedle Máje)
- rysy českého preromantismu (kult přírody, folklor, dávnověk, písňová forma, lidové motivy, prostý pravidelný významový verš)
- „Mudrosloví národu slovanského ve příslovích" - 1851
- „Růže stolistá" - autobiografická lyrická sbírka
- „Kvítí" - cyklus epigramů
- také překládal (Petrarca, Puškin, Michijevič, Krylov, Goethe)
- ocenil ho hlavně Šalda (Mácha se příčil pro nezralost a zápornou inspiraci)
- princip rozvíjení, obměňování a napodobování lid. písně se uplatnil v 1. českých operách
František Škroup - psal opery na libreta Chamelenského
- díla:
- „Drátěník" - 1826
- „Oldřich a Božena"
- „Libušin sňatek" - 1832
- tento princip byl pokládán za znak národního umění až do vystoupení B. Smetany
divadlo_2.etapa - více českých vystoupení ve Stavovském divadle – hrají se rytířské hry a frašky
Jan Nepomucký Štěpán - „Vlastenci" - rytířská hra
- „Korytané v Čechách" - rytířská hra
- „ Pivovar v Sojkové" - fraška
Václav Kliment Klicpera - vrchol
- historické hry s pohádkovými motivy
- „Blaník"
- „Valdek"
- „Opatovický poklad"
- „Hadrián z římsy"
- frašky
- „Divotvorný klobouk"
- „Rohovín Čtverrohý"
- „Každý něco pro vlast"
Václav Kopecký (syn Matěje K.) - loutkové hry
- „Donšajn"
- „Krásná Dišperanda"
- „Strejček Škrhola"
3. ETAPA NO (1830 - 1848) divadlo_3.etapa - 1834 – 1837: Kajetánské divadlo vedené Tylem
- bylo třeba začít nenáročnými dramaty, a tak vychovat vzělané publikum
- autoři:
-
- Josef Kajetán Tyl
- Karel Hynek Mácha - „Bratři", „Bratrovrah", „Boleslav"
- Karel Vinařický Slánský - „Jan Slepý"
- Břetislav Mikovec - „Dimir Ivánovič", kritika Tyla
|
|
|