• charakteristika, vedoucí síla, důležitá data, charakter NO, rozdělení do etap, jazyková situace
• 1. etapa - literatura: J. Dobrovský, historie: G. Dobner, F. M. Pelcl, žurnalistika: V. M. Kramérius, divadlo: V. Thám, P. Šedivý, A. J. Zíma, M. Štvám, poezie: V. Thám, A. J. Puchmajer
• 2. etapa - J. Jungmann, F. Palacký, P. J. Šafařík, J. Kollár, Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský (V. Hanka, J. Linda), F. L. Čelakovský, F. Škroup, J. Nepomucký Štěpán, V. K. Klicpera, V. Kopecký
• 3. etapa - divadlo, autoři

• Charakteristika – zahrnuje epochu postupných změn feudalismu v raně-kapitalistické společnosti, kdy se začíná vytvářet nový národ
• Vedoucí síla – česká buržoazie, která usiluje o hospodářský vzestup, beletrii, české divadelnictví, což podporuje publicistiku
• Venkovský lid – NO má demokratický charakter
• Marie Terezie (1740 – 1780) a Josef II. (1780 – 1790) – centralismus (vláda z 1 centra, neomezená moc)
• reformy přispěly k obrození
• rozvoj výrobních sil, manufaktur
• 1773 – zrušení jezuitského řádu (omezení církevní moci)
• 1775 – povinná školní docházka
• 1781 – zrušeno nevolnictví, náboženská svoboda = „Toleranční patent"
• doba klidu – od konce 30-leté války – obrození
• zrychlení výroby a zvýšení počtu pracovních sil
• oba panovníci upevňovali germanizaci, kt. vyvolávala obrannou reakci u slovanských národů
• Charakter: demokratický, obranný, národně-osvobozenecký
• Slavistika - věda o slovanských jazycích a historii
• Slavismus - všeslovanství (historie, literární věda)

1. etapa (1780 – 1805) – období vzniku národnostních hnutí a období absolutistických reforem, pomocí soudobé vědy se konstituují základy obrozencké literatury, navazuje na kontakt se starší tradicí a upevňuje se prozaická a jazyková stránka literatury. Stylové postupy jsou klasicistní s adaptací pro českou literaturu.

Autoři nevěří, že se bude mluvit česky. Píší pro potřeby muzeí a archívů, aby zachovali č. jazyk pro budoucí generace vědců. Píší slovníky a mluvnice češtiny, často německy a latinsky.

2. etapa (1806 – 1830) - literatura v období napoleonských válek a po nich, snaha dokázat, že ČJ se rovná ostatním jazykově vyspělým literaturám. Je už jasné, že čeština nezanikne, proto se klade důraz na vyšší kvalitu literatury. Autoři se pomocí překladů a vlastní tvorby snaží dokázat, že čeština je stejně bohatý jazyk jako ostatní.

3. etapa (1830 – 1848) – rozvoj revolučních sil ve světě, z hlediska literárního dochází ke zaktuálnění (díla o současnosti). Slohové postupy – romantické, sblížení se životem.

4. etapa (1848 – 1859) – končí pádem Bachova absolutismu, stylové, => realismus (např. u májovců – Jan Neruda píše jako první o dělnících a Jakub Arbes o utopickém socialismu)

Jazyková situace – Náš jazyk byl rozkolísán a neustále hláskově, tvarově, gramaticky, lexikálně měněn a vytvářen. Byl promísen dialekty.

 1.ETAPA NO (1780 - 1805)

Český jazyk byl promísen s dialektickými prvky, germanismy, latinskými, italskými a francouzskými slovy. Nepřítomnost pravopisné normy.

• němčina – cop, drát, roura, žert
• italština – kalhoty, banka, freska
• francouzština – pudr, marmeláda, kostým
• maďarština – guláš, gatě, husar
• rumunština – bača, brinza, korkorán

• puristé – jacísi dramatikáři, kteří se snažili vytvářet nová slova. Byli poučeni a nevěděli nic o českém jazyku. Chtěli očistit češtinu od cizích slov, vymýšleli místo nich nová (např. Jan Václav Rosa)

• ze zahraničí přichází osvícenství ->1774 – Královská česká společnost nauk
• próza převažuje, poezie jen okrajově
• spisovný jazyk = němčina
• touha po svobodném národě a samostatné národní kultuře

a) literatura_1.etapa

Josef Dobrovský

• literární historik, kritik, jazykovědec, zakladatel slovistiky
• naučil se česky na gymnáziu
• působil v rodině hraběte Nostice
• díla:
  • „Podrobná mluvnice češtiny" - ustálení jazykové normy
  • „Německo-český slovník" (prioritní němčina, jen 2díly x Jungmann – 5 dílů, prioritní čeština)
  • „Mluvnice staroslověnšiny" - německy
  • „Dějiny českého jazyka a literatury" - německy
• označil dobu Veleslavínskou jako vrchol
• periodizace dějin literatury
• zastánce sylabotónické prozódie
  • dbal na střídání přízvučných a nepřízvučných slabik
  • klade důraz na přízvuk první slabiky

b) historie_1.etapa

Gelasius Dobner

• zakladatel kritického dějepisectví, vydal 8 kritických komentářů na část „Hájkovy kroniky".

František Martin Pelcl

• dílo: „Nová kronika česká"

c) žurnalistika_1.etapa

1) nakladatelství – ČESKÁ EXPEDICE

Václav Matěj Kramerius

• překlady z němčiny
• úpravy cizích děl
• tradice knížek lidového čtení z baroka
• kramářská píseň – zpracovává denní dění, aktuální info
• vydává první noviny: Kramériusovy c. k. poštovské noviny

2) noviny – PRAŽSKÝ POSTILION

d) divadlo_1.etapa

• 1738 – divadlo v Kotcích (první česká hra: Kníže Honzik)
• 1783 – Stavovské divadlo – málo českých her
• 1786 – Vlastenecké divadlo – Divadlo Bouda – české hry, působilo 3 roky

Václav Thám

• díla: „Břetislav a Jitka", „Vlasta a Šárka"
• KAREL IGNÁC THÁM - poradce

Prokop Šedivý

• díla: „Masné krámy", „Pražští sládci"

Antonín Josef Zíma

• dílo: „Oldřich a Božena"

Maxmilián Štvám

• dílo: „Jiří z Poděbrad" - poezie – almanach

e) poezie_1.etapa

Václav Thám

• dílo: „Básně v řeči vázané" - dvoudílný sborník, tento almanach se stal programem Puchmajerovské školy

Antonín Jaroslav Puchmajer

• 1795 – 1814 – vydal 5 almanachů
• díla: „Sebrání básní a zpěvů" (3 almanachy), „Nové básně" (2 almanachy), „Rýmovník" - příručka pro básníky
• 1. novodobá básnická škola s programem
  • navazovala na Dobrovského, snažila se vytvořit náročnou poezii pro vyšší vrstvy (reprezentační)
  • ódy, eposy, balady, romance, překlady
  • Šebestián Hněvkovský (puchmajerovec) → obracel se k lidovému publiku
  • almanach – ročenka – pův. ve 14. - 15. století
  • sborníky kalendářních tabulek s astronomickými výpočty – od 16. století doplňované různými praktickými radami, anekdotami a vyprávěním.
  • později sborník s literárními příspěvky různých autorů reprezentující generační nebo idealistické tvurčí seskupení se společným programem

2.ETAPA NO (1806 – 1830)

• ofenzivní charakter, jazyk zachován
• obrozenci si kladou vyšší cíle → dokázat, že čeština se vyrovná ostatním světovým jazykům
• ústup od závislosti na německé tvorbě
• objevují se pojmy: „vlastenectví", „národ"
• předpoklady literárního vývoje:
• vytvořit básnický a vědecký jazyk (obohacování slovní zásoby, J. Jungmann)
• posílení historické tradice (husitství, F. Palacký)
• rozvoj slovanské myšlenky (P. J. Šafařík – vědec, J. Kollár – básník)

Josef Jungmann

• nakonec učitel v Litoměřicích a Praze
• češtinu i soukromě učil
• vytvořil 1. český vědecký časopis KROK
• vytvoření, obohacení slovní zásoby – vytvářel novotvary
• přejímal slova z jiných slovanských jazyků
• oživoval staročeská zapomenutá slova
• zastával názor, že básnictví má používat časomíru (odporoval Dobrovskému, který byl zastáncem sylabotónie)
• díla:
  • „Slovesnost" - 1. teorie literatury, taky čítanka
  • „Historie literatury české" - navazuje na Dobrovského, každá etapa do 7 oddílů, bibliografický seznam všech literárních památek, historické souvislosti, otázka jazyka
  • „Slovník česko-německý" - celkem 5 svazků

František Palacký

• ukázal naší politickou minulost (x Jungmann – kulturní minulost)
• poslanec za Čechy v říšském sněmu
• „otec národa" - jmenován zemským historiografem (pověřený napsáním dějin Čech)
• vydával časopis: Časopis Společnosti vlasteneckého muzea v Čechách
• zakladatel Matice české – vydávala české knihy
• zastánce austroslavismu – názor, že bychom měli zůstat součástí Rakouska, ale Slované rovnoprávně s Němci
• díla:
  • „Staří letopisové čeští" - kronika popisující události 14.-16. století, hlavně husitství
  • „Dějiny národa českého v Čechách i na Moravě"
    • 5 dílů, nejdříve německy, později česky, látka od nejstarších dob až do 1526 (nástup Habsburků)
    • vrchol vidí v husitství (celý 3. díl je o h.)

Pavel Josef Šafařík

• poukázal na velikost Slovanstva, do jehož kultury začlenil naši národní vzdělanost, čímž zvýšil sebevědomí českých obrozenců
• Slovák, ale psal česky, ještě nebyla spisovná slovenština
• Slovanstvo = 1 národ a jednotlivé slovanské jazyky = nářečí slovanského jazyka
• díla:
  • „Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích"
  • „Slovanské starožitnosti"
    • dějiny Slovanů do 10. století
    • Slované jsou stejnými praobyvateli Evropy jako Řekové, Germáni...
  • „Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie"
    • literární manifest mladší vrstvy obrozenců, kteří vystupují proti povrchnosti a malé umělecké hodnotě poezie puchmajerovců
    • požadovali umělecky náročnou poezii díky časomíře (důraz na každé druhé slabice, stejně jako to bylo v eposech Homérových), která byla zamýšlena pro vysoce náročnou tvorbu a odlišila by se tím od přirozených veršů skládané literaturou určenou širším vrstvám. (časomíra se ale neujala, protože byla v rozporu s naším přízvučným frázováním)

Jan Kollár

• jeho žena Wilhelmina Schmidtova = MÍNA v jeho básních
• Slovák, studoval v Německu v Jeně, kde zrovna bylo německé národní obrození, převzal jejich romantismus, ale uvědomil si, že kdysi tam žili Slované, kteří jsou vyvražděni Germány a že šlape po jejich hrobech => Slávy dcera.
• snaha o povznesení Slovanstva + ztělesnění Míny s ideálem slovanské dívky
• díla:
• „Slávy dcera"
  • básnická skladba (1824)
  • Mína splývá s vybájenou dcerou bohyně Slávy (= bohyně Slovanů) a stává se symbolem budoucího Slovanstva
  • Mína = souhrn všech krás duše i těla
  • X
  • vnitřní svět hrdiny (hlavní hrdina díla) je zmítán mezi protiklady, přeměňuje se v soudce nad dějinami, kárá křivdy spáchané na Slovanstvu
  • skladba má 3 oddíly po 50 sonetech psaných sylabotónickým veršem, pouze Předzpěv je psaný časomírou
  • oddíly jsou nazvány podle řek tekoucích v kdysi slovanských krajinách: Sála, Labe, Dunaj
  • všemi zpěvy provází hrdinu Mína, do jejíž postavy se promítají 2 vztahy: láska milenecká + láska vlastenecká
  • v Předzpěvu proti sobě staví slovanský pravěk (slavný) a soudobou porobu slovanstva, v závěru vyjadřuje naději na slavnou budoucnost
• po 2. vydání přichází 2 zpěvy
• Lethé = řeka = pouť po slovanském nebi
• Acherón = řeka = pouť po slovanském pekle
• Mínu doprovází slovanský bůh lásky Mílek
• na kompozici působila Danteho Božská komedie a Chirlde Haroldova pouť G. G. Byrona
• Teutoni = příslušníci starogermánského kmene, pak přeneseně Němci

RUKOPISY

• „Rukopis Královédvorský"
• „Rukopis Zelenohoroský"

•  
  • = padělky, které měly dokázat, že před českou středověkou poezií podle Z vzorů existovala u nás slovanská básnická tvorba
  • původci těchto padělků: V. Hanka, J. Linda
  • inspirace padělky: J. Zeyer, J. Mánes, M. Aleš, B. Smetana

Rukopis Královédvorský

• nalezen ve Dvoře Králové, celkem 14 skladeb z 13. století
• s nálezem vystoupil 1817 Václav Hanka
• přijat s nadšením jako doklad vysoké úrovně staročeské kultury nezasažené německými výrazy

Rukopis Zelenohorský

• nalezen v Zelené Hoře u Nepomuku 1818, pochází z 9.-10. století (Josef Linda)

Ohlasová poezie = tvorba v duchu lidové poezie, napodobení rázu české lidové tvořivosti

• formující se mladá vlastenecká společnost se počala sdružovat, bavit se lidovými písněmi, připomínala si uměleckou tvořivost lidu a posilovala své vlastenecké cítění
• za feudalismu nebyl zájem o umělecká díla lidu, proto měly sborníky lidových písní zpoždění několika století
• písňová tvořivost českého lidu vzrostla hlavně v pobělohorské době, hlavními udržovateli českých písňových tradic byli kantoři

Jan Jakub Ryba – mimo jiné autor vánoční mše „Hej, Mistře"

František Ladislav Čelakovský (1799 – 1852)

• vydal 1822-27 3-svazkový soubor „Slovanské národní písně", a tím si připravil cestu k vlastní ohlasové tvorbě.
• např. chtěl napsat ohlas: Sborník všech slovanských větví, ale stačil jen dva
• po Kollárově Slávy dceři vyjádřil obdiv k ruské společnosti
• díla:
• „Ohlas písní ruských" - 1829
  • inspirované vítězstvím ruských vojsk proti Turkům
  • bohatýrské pověsti jako oslava ruského lidu a objevují se i milostné básně (dumky)
  • kniha má převážně epický charakter
• „Ohlas písní českých" - 1839
  • kniha má převážně lyrický charakter = básně (víc jak 60) elegické, žertovné, satirické, popěvky
  • úvodní báseň: balada o lásce Toman a lesní panna (= nejkrásnější báseň té doby vedle Máje)
  • rysy českého preromantismu (kult přírody, folklor, dávnověk, písňová forma, lidové motivy, prostý pravidelný významový verš)
• „Mudrosloví národu slovanského ve příslovích" - 1851
• „Růže stolistá" - autobiografická lyrická sbírka
• „Kvítí" - cyklus epigramů
• také překládal (Petrarca, Puškin, Michijevič, Krylov, Goethe)
• ocenil ho hlavně Šalda (Mácha se příčil pro nezralost a zápornou inspiraci)
• princip rozvíjení, obměňování a napodobování lid. písně se uplatnil v 1. českých operách

František Škroup

• psal opery na libreta Chamelenského
• díla:
• „Drátěník" - 1826
• „Oldřich a Božena"
• „Libušin sňatek" - 1832
• tento princip byl pokládán za znak národního umění až do vystoupení B. Smetany

divadlo_2.etapa

• více českých vystoupení ve Stavovském divadle – hrají se rytířské hry a frašky

Jan Nepomucký Štěpán

• „Vlastenci" - rytířská hra
• „Korytané v Čechách" - rytířská hra
• „ Pivovar v Sojkové" - fraška

Václav Kliment Klicpera

• vrchol
• historické hry s pohádkovými motivy
  • „Blaník"
  • „Valdek"
  • „Opatovický poklad"
  • „Hadrián z římsy"
• frašky
  • „Divotvorný klobouk"
  • „Rohovín Čtverrohý"
  • „Každý něco pro vlast"

Václav Kopecký (syn Matěje K.)

• loutkové hry
  • „Donšajn"
  • „Krásná Dišperanda"
  • „Strejček Škrhola"

3. ETAPA NO (1830 - 1848)

divadlo_3.etapa

• 1834 – 1837: Kajetánské divadlo vedené Tylem
• bylo třeba začít nenáročnými dramaty, a tak vychovat vzělané publikum
• autoři:

•  
  • Josef Kajetán Tyl
  • Karel Hynek Mácha - „Bratři", „Bratrovrah", „Boleslav"
  • Karel Vinařický Slánský - „Jan Slepý"
  • Břetislav Mikovec - „Dimir Ivánovič", kritika Tyla