Jméno:
Heslo:
Hodnocení: 0.00 / 10 (0 hlasů)
Autor: Martin Bulín
Vloženo: 27. 01.2011
Otevřeno: 11064x
  Printer Friendly Page
Tisknout

Stáhnout

Hodnotit

Komentovat
 
Český jazyk
Klasicismus, preromantismus
  • klasicismus - znaky: architektura, hudba, literatura + představitelé
  • Pierre Corneille, Jean Racine, Moliere, Jean de la Fontaine, Carlo Goldoni
  • osvícenství - znaky + představitelé: Charles Luis de Montesquiem, Voltaire, Denis Diderot, Daniel Defoe, Henry Fielding, Jonathan Swift, Pierre Beaumarchais
  • konec 17.století ve Francii na dvoře Ludvíka XIV. do 19.století
  • šíří se do Evropy, Ruska i Ameriky
  • 1. fáze – barokní klasicismus - baroko x první náznaky klasicismu, historicky baroko
  • 2. fáze – klasicismus (1770-1800) – nástup klasicismu
  • 3. fáze – empír (1800-1830)
  • snaží se napodobit antiku
  • nástup 1789-1799 = Velká francouzská revoluce
  • Anglie, Francie – neoklasicismus
  • snaží se odvrátit od baroka a rokoka (jednoduchost, střídmost)
  • v době Napoleona Bonaparteho = empír – naprosto kopíruje antiku, empír (1800-1830)
  • obrací se k antice jako renesance
  • prosazování zájmu kolektivu oproti zájmům jedince
  • svazuje uměleckou tvorbu a člověka řádu přísných, striktních a neměnných pravidel
  • rozkvět – absolutistická monarchie
  • odklon od vlivu církve a šlechty, snaha maximalizovat svobodu jednotlivce
  • 1776 – nezávislost USA
  • inspiračním zdrojem Aristotelovo dílo Poetika
  • znaky:
    • důraz na racionalismus – vztah ke společnosti
    • prvky z antiky
    • nezobrazuje se intimní život jedinců, vždy vztah ke společnosti
    • jednoduchost, střídmost, vyrovnanost
    • důraz klade na přírodu, umělci chápou umění jako napodobení přírody, což zaručuje pravdu, ze které vychází estetický účinek díla = „je pravdivé, co je krásné"
    • příroda chápána jako statická, nadčasová, stálá, odvrhující vše, co je živelné, chaotické, subjektivní
    • existuje jediný pohled na skutečnost, svět, a tím pádem jediný způsob uměleckého ztvárnění skutečnosti, z toho vyplývají přesné požadavky na formu a obsah díla inspirované antikou
    • racionální, analytické, dogmatické, řídí se pevnými pravidly
    • snaží se odvrátit od baroka a rokoka – jednoduchost, střídmost
    • filozofické úvahy o abstraktním pojetí obecně rozšířených nápadů, ideálů a věcí o pravdě, lásce a kráse
    • vyrovnanost, přesnost
    • pocit a city potlačeny, rozum v popředí

 

Architektura

  • jednoduché zdobení např. trojúhelníkové štíty, rovné čisté linie, antické sloupy
  • budovy – banky, nemocnice, divadla x téměř žádné církevní budovy
  • francouzské parky a zahrady – symetrické cestičky, geometricky zastřižené stromy a keře, altánky, aleje, chrliče, vodotrysky – přísné řády a pravidla v zahradách
  • vychází z antického umění
  • 1. Klasicistní architektura (1770-1800) – jádro Petrohradu
  • 2. Empír (1800-1830) – souměrné fasády, ploché pilíře, nad okny štukové vějíře, Stavovské divadlo

Hudba

  • nové či nově pojaté formy: reformovaný balet (tragické náměty – Mozart), melodrama – J.A. Benda Pygmalion – text: Jean Jacque Rousseau, melodrama = spojení hudby a básnického slova
  • rozvoj veřejných koncertů
  • snaha o dokonalost a ucelenost celého díla, přehlednost v melodii a harmonii
  • synové J.S. Bacha: Carl Phillip Emanuel Bach, Johann Christoph Bach, Johann Christian Bach
  • Joseph Hayden, W.A.Mozart, Ludwig van Beethoven = vídeňští klasikové

Literatura

  • projevuje se zejména v dramatu
  • uplatňuje se Aristotelova zásada 3 jednot (Poetika)
  • alexandrin = druh verše, 12 slabičný verš se stálou přerývkou po 6. slabice a s metrickým důrazem na konci se střídá s 13 slabičným veršem, který má nedůrazné zakončení
  • pravidla klasicismu zformuloval Nicolas Boileau v básni Umění básnické, toto dílo tvoří základ klasicistní literatury
  • literatura
    • vysoká – tragédie, epos, ódy, didaktické básně, úvahy, eseje, téma – historické, vyšší společnost, antické dějiny
    • nízká – komedie, fraška, bajka, satira, náměty ze soudobé společnosti, nižší vrstvy
  • nemísí se tragické a komické náměty
  • klasicismus odmítá Shakespeara

 

Pierre Corneille (1606-1684)

  • drama – tragédiePierre Corneille
  • hrdinská tragédie se smírným koncem, zobrazuje, jaké by měly postavy být – chování, jednání, jací mají být lidé
  • konflikt mezi osobním citem a morální odpovědností vůči společnosti, osobní cit musí ustoupit do pozadí
  • hrdinové nejsou v zajetí osudu ani vášní
  • jednání je racionální, ve shodě se společenskými normami
  • postavy – hrdé, neústupné, zásadové, svobodné, vnitřně silné
  • důraz na pravdu, rozum, čest rodiny
  • dílo: "Cid"
    • hlavní postavy – Rodrigo Diaz de Bivar, Chiména
    • čerpá ze španělské středověké literatury – "Píseň o Cidovi"
    • odehrává se v 11.století
    • děj: Před svatbou Chiménin otec urazil Rodrigova otce. Syn byl povinen pomstít otcovu pohanu a v souboji zabil Chiménina otce. Chiména, ač Rodriga miluje, žádá na králi jeho smrt. Rodrigo ve službách krále vítězí nad Maury, získává titul Cid = pán. Udatností odčinil svou vinu, oba tedy mohou být oddáni.

 

Jean Racine (1639-1699)

  • psychologická tragédieJean Racine
  • postavy popisuje takové jaké jsou
  • náměty z antiky
  • Dílo: "Faidra"
    • námět Euripides
    • hlavní postava Faidra, athénský král Théseus, syn Hippolytos
    • děj: Faidra miluje svého nevlastního syna Hippolyta, ale city skrývá. Král odjíždí pryč a Faidra vyjeví své city, ale Hippolytos ji odmítá. Král se vrací zpět, Faidřina služebná očerní Hippolyta a král ho vyžene. Hippolytos umírá. Faidra se otráví, předtím řekne svému muži pravdu.

 

Moliere (Jean Baptiste Poquelin, 1622-1673)

  • komedie, nízká literaturaMoliere
  • herec, režisér, vlastní kočovná společnost
  • boj proti církvi a královskému dvoru
  • navazuje na tradice lidového divadla, antickou komedii a komedii dell'arte
  • Commedia dell'arte
    • rozvíjela se již v době baroka, v Itálii
    • herci měli předepsanou kostru děje a záleželo pouze na reakcích publika, jakou pasáž hry rozvinou
    • herci měli výrazné kostýmy a masky
    • tento typ komedie vytvářel stále pevné charakterové rysy
  • díla – kritika společnosti, veškeré jeho postavy jsou aktuální dodnes, všímá si negativních vlastností člověka (lakota, hloupost, pokrytectví, snaha měšťanů napodobit šlechtu,...) – proto nebyl oblíben u vyšších vrstev, dvora a církev ho proklela
  • "Tartuffe" neboli podvodník
    • příběh pokryteckého církevního hodnostáře Tartuffa, který se dostává do rodiny měšťana Orgona (důvěřivý slaboch) a dokonale ovládá nejen Orgona, ale i jeho majetek. Snaží se získat jeho ženu a dceru. Na rozkaz krále se Orgonovi majetek nakonec vrátí a vše dopadne dobře
    • varování před zneužitím moci
  • "Lakomec"
    • inspirace Plautovou Komedií o hrnci
    • hlavní postava Harpagon, bohatý lichvář, pro kterého peníze znamenají vše, je schopný pro ně obětovat všechno – i štěstí svých dětí, syn mu ukradne 30 000 dukátů a pak teprve Harpagon svému synovi povolil sňatek
  • "Zdravý nemocný"
    • hlavní postava Argan – hypochondr, snaží se provdat svoji dceru za starého doktora, aby měl lékařskou péči zdarma
  • "Měšťák šlechticem"
    • napodobování šlechtických mravů

 

Jean de la Fontaine (1621-1695)

  • psal poezii, napsal 12 knih Bajek

Carlo Goldoni (1707-1793)

  • "Poprask na laguně", "Sluha dvou pánu"
    • komedie
  • mění některé rysy commedie dell'arte – ruší improvizaci, ruší masky,...

 

Osvícenství

  • myšlenkové hnutí 18. století, jež se začalo projevovat nejprve ve Francii a v Anglii a bylo spjato s filozofickými myšlenkami doby, s myšlením a názory na svět
  • slohově patří do klasicismu
  • znaky:
    • zaměřeno proti absolutistickému systému, církvi, konzervatismu
    • vyznávalo kult rozumu, objektivismus, víra v pokrok
    • důraz na pravdivé poznání světa
    • svoboda, rovnoprávnost všech
    • osvícenský absolutismus – Josef II. Využíval prvků osvícenství a pomocí reforem upevňoval svou moc
    • v literatuře se prolíná rozum i cit
    • vydávána francouzská Encyklopedie (1751-1772) = rozsáhlý projekt s cílem zasáhnout co nejobsáhlejší soubor znalostí (věda, technika, umění) – negativní odezva jezuitů – vydáváno tajně
    • nejslavnější encyklopedisté – Diderot, Rousseau
    • realistické vnímání světa
    • praktický postoj k životu

 

Charles Luis de Montesquiem (1689-1755)

  • historik a filozof
  • "Duch zákonů"
    • namířeno proti despotismu

Voltaire (1694-1778)

  • ostrá a jízlivá kritika proti každému projevu nesvobody, proti bezpráví a církvi
  • vězení, život mimo Francii (Anglie, Berlín)
  • autor nového prozaického žánru – filozofické povídky
  • "Candide neboli optimismus"
    • vrcholný osvícenský román
    • dobrodružný příběh + filozofické úvahy, kritika soudů a válek

Denis Diderot (1713-1784)

  • "Jeptiška"Denis Diderot
    • román ve formě dopisů, ich-forma
    • proti klášterům, které nutí člověka žít v rozporu se svou přirozeností
  • "Jakub fatalista"
    • román, příběhy + diskuze a úvahy
    • dramaticky zpracoval Milan Kundera

 

Daniel Defoe (1660-1731)

  • tajný agent ve Skotsku, psal dobrodružné knihy a esejeDaniel Defoe
  • "Robinson Crusoe"
    • ich-forma, napsáno na základě skutečné události skotského námořníka Alexandra Selkirka (5 let na ostrově)
    • jde o přemožení přírody a sebe sama, osudy trosečníka (28 let na ostrově)
    • praktický postoj k životu, rozum, umění poradit si v každé situaci

 

Henry Fielding (1707-1754)

  • anglický romanopisec a dramatik
  • "Tom Jones"
    • vrcholné dílo světové literatury
    • osudy nalezence Toma, jenž byl podstrčen jako nemluvně do šlechtické rodiny, jeho život ve vysoké společnosti – nabízí široký záběr lidské přirozenosti, citově i charakterově opravdový člověk bez přetvářky v ostrém kontrastu k pokrytectví, snobismu aristokratické londýnské společnosti

Jonathan Swift (1667-1745)

  • satirické pamfletyJonathan Swift
  • "Gulliverovy cesty"
    • 4dílný utopický, alegorický, satirický a parodický román
    • jinotajná kritika soudobých mravů a společenského řízení v Anglii
    • Lemuel Gulliver podniká cesty do Liliputu, do Brobdingnagu, k potrhlým hvězdářům z Létajícího ostrova, do Laputy, do země Hvajninimů a Jahuů
  • drama – tzv. měšťanské drama – každodenní problematiky, komediální forma

Pierre Beaumarchais (1732-1799)

  • "Lazebník sevillský"
    • zhudebněno Rossinim
  • "Figarova svatba"
    • zhudebněno Mozartem
 
Powered by XOOPS 2.5 | 2008 - 2017 | © Kitt